U zámečku na Liberecku vykopali poklad. Stříbro po magnátech našli na nečekaném místě
Bedna stříbrného nádobí, staré zbraně i lahve archivních vín. To vše leželo dva metry pod zemí v zahradě zámečku v Jablonném v Podještědí. Vše bylo kdysi majetkem rodu Liebiegů, průmyslových magnátů, kteří patřili mezi nejbohatší podnikatele rakousko-uherského mocnářství.
Stříbrný příborový nůž ztratil svůj lesk, na zoxidovaném povrchu jsou ale stále patrné značky, které dokáže zkušená restaurátorka Jana Rous Stěhulková rozluštit. Před kamerou Prima Česko ukazuje motiv, který se na kusu nádobí díky vytrvalé práci pomalu, ale jistě začíná rýsovat. „Je to erb Rakouska-Uherska, rakouská dvouhlavá orlice, korunka, křídla, tělo... A taky puncovní značku, podle tvaru a podle hlavy to je hlava Diany. Áčko znamená vídeňský puncovní úřad,“ ukazuje.
ČTĚTE TAKÉ: Věstonická Venuše: Zcela nahá a přesto tajemná. Symbol ženské krásy objevili před 100 lety
V severočeském muzeu v rukách expertů skončil poklad nevyčíslitelné historické hodnoty. Světlo světa spatřil po dlouhých 80 letech. „Jako když se vám narodí syn nebo dcera, které držíte v náruči. Asi takový pocit zažíváte ve chvíli, kdy vidíte, že tam je bedna a v té bedně stříbrné nádobí. Je to nepopsatelné,“ uvádí nálezce pokladu Pavel Podrazský, předseda spolku Lokace Artefaktů.
Hledat poklady se členové spolku učili od legendy v oboru, Josefa Mužíka. A právě po něm jim zbyl tip, který dostal od člena bohatého rodu Liebiegů, někdejších odsunutých majitelů zámečku. „Na zahradě paláce byl těsně na konci války zakopán jejich rodinný poklad, který si nemohli odvézt s sebou, protože každý si mohl vzít pouze zavazadlo, které mělo dvacet kilo na osobu,“ vypráví Podrazský.
Nález, jaký na archeology čeká jednou za život
V zámečku už desítky let sídlí dětský domov. O tom, že by tu někde měl být poklad, se vyprávělo hodně dlouho, ale nikdo nevěděl, kde a co by to mělo být. Nadšenci po pokladu se svolením ředitele domova pátrali rok a půl. Nejdřív dělali sondy, pak se rozhodli kopnout do země u zdi za zámečkem, kam se dřív vyvážel odpad. A jejich odhad byl správný.
„Z vyzvedávání jsme se dozvěděli jednu základní věc. Celý poklad byl zakopán rozhodně narychlo. Podle nás to bylo v pohnuté době, v roce 1945, kdy tady byla ruská posádka. To znamená, že místní, kteří tady zůstali, nikoli Liebiegové, kteří byli pryč, měli možná i povinnost něco ukrýt. A nikdo už netušil, že majitelé se zpátky nevrátí, že se poklad ukáže po 80 letech. Takových pokladů je podle mě zachovaných spousta,“ říká Petr Brestovanský, vedoucí archeologického oddělení Severočeského muzea v Liberci. A dodává: „Informací, že někde něco zaručeně máte, je spousta, ale stane se jednou za život, že je najdete. A teď se to stalo!“
Obnova zašlé slávy potrvá
Předměty ukryté narychlo nebyly nijak důkladně zabalené a na jejich stavu je to znát. Restaurátoři je teď musejí postupně opatrně očistit. Na hrubé nečistoty není potřeba žádná věda, jen destilovaná voda s přípravkem na mytí nádobí, kartáček na zuby a hlavně maximální opatrnost. A po očištění mikroskop, pod kterým restaurátorka prohlíží třeba jeden z nalezených šálků.
„Je tady nějaký pravidelný tvar, pravděpodobně značka, ale ještě tam jsou spolu s korozními produkty hrubé nečistoty, takže se to bude muset ještě trochu lépe očistit, abychom poznali, co tam konkrétně je... Ještě to chvilku zabere,“ říká Jana Rous Stěhulková.
Až ta blíže nespecifikovaná chvilka uplyne, uvidí zrestaurovaný poklad rodu Liebiegů návštěvníci libereckého muzea ve speciální expozici.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Čápi a orli mají v Česku svého anděla strážného. Muž jim staví hnízda desítky metrů nad zemí
