Popravě K. H. Franka přihlíželo 5000 lidí, jeho žena skončila v sovětském pracovním táboře
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
K. H. Frank stál za vyhlazením Lidic.
Jaký byl osud Frankovy rodiny po válce?
Poprava na Pankráci a anonymní hrob.
Jedna z nejtemnějších postav českých dějin 20. století, karlovarský rodák Karl Hermann Frank, skončil za své zločiny na šibenici. Popravě bývalého knihkupce, vysokého důstojníka SS a faktického vládce Protektorátu Čechy a Morava 22. května 1946 přihlíželo na 5000 lidí.
Necelé čtyři roky předtím, po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, to byl právě K. H. Frank, kdo dal příslušníkům SS a strážního praporu Prag rozkaz k útoku na pražský kostel svatých Cyrila a Metoděje, v němž se ukrývalo sedm československých parašutistů.
ČTĚTE VÍCE: S Benešovými dekrety nesouhlasím, říká Posselt. Na sjezdu sudetských Němců o nich mluvit nebude
O osm hodin později a po statečném boji, zhruba v poledne 18. června 1942, už ležela těla mrtvých obránců vyrovnaná na chodníku Resslovy ulice. Nacisté je zbavili hlav a těla pohřbili v utajovaném hromadném hrobě na Ďáblickém hřbitově. Paradoxně se k nim v roce 1946 připojil i K. H. Frank – právě zde totiž po spektakulární popravě na dvoře Pankrácké věznice skončilo v anonymním hrobě i jeho tělo.
Velitel protektorátní policie
Frank, kterému bylo při vzniku Československa 20 let, byl aktivním zastáncem připojení pohraničních území k nově vytvořenému státu zvaného Sudety, k Německu. Jako nevysoký chlapec (v dospělosti měřil 165 cm) v dětství utrpěl úraz, kvůli kterému měl pravé oko skleněné, což později vydával za důsledek šikany českých spolužáků. K. H. Frank se už v roce 1919 zapojil do politiky a po volbách v roce 1935, které vyhrála Sudetoněmecká strana (hlasovalo pro ni 1,25 milionu voličů a získala 15,2 % hlasů), zasedl v československém parlamentu.
Čtěte také
Chvíle jeho největší slávy přišla po Mnichovské dohodě na konci září 1938 a zejména po okupaci zbytku nenáviděného Československa v březnu následujícího roku. K. H. Frank získal vysokou hodnost v jednotkách SS a stal se velitelem protektorátní policie. Jeho pokusy stát se říšským protektorem ale nebyly úspěšné, a to dokonce ani po atentátu na Reinharda Heydricha, který českoslovenští parašutisté uskutečnili 27. května 1942.
Likvidace parašutistů v Resslově ulici byla ale jen jednou částí Frankova účtování s českými obyvateli protektorátu. Předcházelo jí vyhlazení Lidic, kam přijel K. H. Frank krátce po poledni 10. června 1942 už po popravě 173 lidických mužů a chlapců starších 15 let, a kde se asi dvě hodiny zdržel. Večer před tím o osudu vesnice jednal v Berlíně z pozice státního tajemníka Úřadu říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava přímo s Adolfem Hitlerem.
Rychlá poprava
Povraždění celkově 340 obyvatel Lidic bylo po válce jedním z hlavních bodů obžaloby v procesu s K. H. Frankem. Ten se pokusil 9. května 1945 z Prahy utéct, na náměstí v Rokycanech byl ale poznán a zatčen Američany. Skončil nejprve v zajateckém táboře ve Wiesbadenu v Hesensku, ale už 7. srpna 1945 ho Američané na letišti v Praze-Ruzyni předali československým úřadům.
Čtěte také
Proces začal v březnu 1946. Frank byl obviněn z válečných zločinů a podílu na smrti tisíců lidí, včetně vyhlazení Lidic a Ležáků. Mimořádný lidový soud začal číst rozsudek 21. května a jeho čtení trvalo až do druhého dne. Frank byl odsouzen k trestu smrti oběšením, který byl vykonán už tři hodiny poté.
Popravě na dvoře Pankrácké věznice v Praze přihlíželo 22. května 1946 kolem 5000 lidí, včetně mnoha novinářů. Tělo SS-Obergruppenführera a generála zbraní SS a někdejšího knihkupce K. H. Franka po popravě skončilo v anonymním hrobě na Ďáblickém hřbitově v Praze.
Manželka skončila v Sovětském svazu
K. H. Frank měl celkem pět dětí – dvě z prvního manželství, které skončilo rozvodem v roce 1940, tři pak z manželství s Karolou Blaschkeovou, lékařkou z Mostu. Druhá manželka osud svého muže nesdílela, to ale neznamená, že by se jí konec války osudově nedotkl.
Při útěku z Prahy cestovala s dětmi v autě jedoucím za vozem K. H. Franka a během zmatku v Rokycanech se jí podařilo zatčení na čas uniknout. Ještě v květnu 1945 se ale krátce objevila v Praze, odkud ji sovětská vojenská zpravodajská služba odvezla do Moskvy. Sověti ji rok drželi v nechvalně proslulé věznici Lubjanka, dalších devět let strávila v pracovním táboře v Kazachstánu.
O smrti svého manžela se Karola dozvěděla až v roce 1955, kdy jí bylo povoleno odcestovat do Německa. Po několikaletém pátrání se jí podařilo nalézt všechny tři své děti, které pod jinými jmény žily deset let v německých rodinách.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Pohraničí je naše, skandují v Brně příznivci SPD před akcí sudetských Němců. Dorazil i Okamura
