Afghánská soudkyně, která skrývá svou identitu, je po útěku z Kábulu v bezpečí v Evropě a může si oddechnout. Bojovníci, které poslala dříve do vězení, se jí totiž chtěli pomstít. Mnohé její kolegyně ale takové štěstí s útěkem neměly a volají o pomoc.
Nebezpečí pro ně představuje jak vláda radikálního Tálibánu, tak trestanci, kteří se po ofenzivě Tálibů a vyprázdnění věznic dostali na svobodu, napsala agentura Reuters. „Přišli čtyři nebo pět členů Tálibánu a vyptávali se sousedů v mém domě, kde ta soudkyně bydlí. To byli lidé, které jsem poslala do vězení,“ řekla Reuters afghánská soudkyně, která našla útočiště v Nizozemsku. Kvůli svému bezpečí si nepřála uvést své jméno.
V Afghánistánu pracovalo před nástupem Tálibánu asi 250 soudkyň. Některým se v posledních týdnech podařilo ze země utéct, většina ale zůstala na místě a snaží se dostat za hranice s pomocí kolegů v zahraničí a aktivistů, kteří pro ně shánějí pomoc.
Tálibán, který se po stažení mezinárodních sil dostal k moci, v době své předchozí vlády před 20 lety nedovoloval ženám zastávat většinu profesí. Mluvčí hnutí po dobytí Kábulu v půlce srpna sliboval, že práva žen budou chráněna v souladu s islámským právem a že budou moci pracovat.
Soudkyně byly terčem i před Tálibánem
Ženy v justici ale bývaly terčem násilí už před nástupem Tálibánu. Letos v lednu neznámí ozbrojenci zastřelili dvě soudkyně nejvyššího soudu. Tehdy Tálibán tvrdil, že nemá s vraždami nic společného. Nyní Tálibové po celé zemi propustili vězně, což podle soudkyně znamená pro její kolegyně hrozbu, že přijdou o život.
Tálibán mi chtěl zastřelit dceru. Hrozil jí kyselinou, říká otec nositelky Nobelovy ceny
Vyprávění Pákistánce Ziauddina Júsufzaie je odpovědí pro každého, koho by zajímalo, jaký může být život v Afghánistánu pod nadvládou Tálibánu. Teroristická organizace před jeho očima vraždila své odpůrce, usekávala jim hlavy. Zabít se v roce 2012 pokusila i Ziauddinovu 15letou dceru. Malála zázračně přežila, stala se světoznámou bojovnicí za práva dívek na vzdělání a o tři roky později obdržela Nobelovu cenu za mír.
„Posílají mi vzkazy plné strachu a naprosté hrůzy. Píšou mi, že když je nezachrání, tak budou jejich životy v přímém ohrožení,“ řekla Reuters žena, které se podařilo z Afghánistánu uprchnout s pomocí obránců lidských práv a zahraničních kolegů z Mezinárodní asociace soudkyň (IAWJ). Propuštění vězni podle ní „telefonují soudkyním, prokurátorkám a policistkám a vyhrožují jim smrtí, říkají jim, že po nich půjdou“.
Britský ministr spravedlnosti Robert Buckland minulý týden uvedl, že Londýnu se podařilo evakuovat devět afghánských soudkyň. „Tyto soudkyně prosazovaly vládu práva a celkem oprávněně se nyní obávají, jaké důsledky to pro ně bude mít s nástupem Tálibánu,“ řekl.
Mnozí zástupci organizací na ochranu lidských práv a aktivisté tvrdí, že západní země při evakuacích neměly záchranu žen z justice jako prioritu. „Vlády měly nulový zájem na tom evakuovat lidi, kteří nebyli jejich občany,“ tvrdí Sarah Kayová z mezinárodní asociace právniček Atlas.
Informacemi, lobbováním u vlád a organizací se snažilo kolegyním v Afghánistánu pomoci i šest soudkyň z IAWJ. „Ta zodpovědnost, která na nás leží, je v tuhle chvíli skoro nesnesitelná, protože jsme jedni z mála, kdo za tuhle skupinu bojuje,“ říká americká soudkyně Patricia Whalenová. „Zuřím kvůli tomu. V takové situaci by nikdo z nás být neměl,“ dodává.