Pražská záchranka slaví 165 let od svého založení. Je vůbec nejstarší v celé Evropě. Jak se záchrana pacientů za tu dobu posunula a jaké jsou nejzásadnější případy, které museli záchranáři řešit?
Na začátku šlo o organizaci 36 dobrovolníků, z nichž jen tři byli záchranáři. Pacienta k lékaři tehdy vozili pomocí konškého povozu. Až s nástupem spalovacích motorů se výjezdy výrazně urychlily. „Dřív se ta péče moc neposkytovala, bylo to jen o tom pacienta naložit a co nejrychleji odvézt do nemocnice. Dnes vám garantujeme, že pacient dojede do nemocnice stabilizovaný a bez bolesti,“ popsal ředitel ZZS hlavního města Prahy Petr Kolouch.
Žijící legendou pražské záchranky je František Ždichynec. V této organizaci pracuje už od roku 1965. V současné době jako koroner. „Začínal sem jako řidič, posléze jsem ale dospěl k závěru, že je lepší pomáhat,“ sdělil Ždichynec.
Jedním z největších zásahů v historii je pád letadla v pražském Suchdole v roce 1975. František Ždichynec byl tehdy ještě na lékařské fakultě. Počínání svých kolegů hodnotí jako obrovský úspěch. „To byla jedna z velmi rychlých akcí. Pomohlo to zachránit spousty lidí,“ řekl Ždichynec. Celý zásah tehdy trval jen 35 minut. Za tak krátkou dobu se z místa podařilo odvézt všech 41 zraněných lidí. Dalších 79 leteckou tragédii nepřežilo.
František Ždichynec se na začátku osmdesátých let stal ředitelem pražské záchranky. A začal zavádět celou řadu převratných novinek. Tou hlavní byla letecká záchranná služba. Bylo totiž potřeba reagovat na narůstající oblibu motorových pil a s tím spojené život ohrožující úrazy v lesích. „Mysleli jsme si, že brzo zanikne, a vidíte, létá dodnes,“ líčil Ždichynec.
A právě letečtí záchranáři se podíleli i na dalším významném zásahu, a to při požáru v hotelu Olympik. Při něm v roce 1995 zemřelo osm lidí a dalších 44 se zranilo. V současné době vyráží pražští záchranáři pomáhat z 22 stanovišť rozmístěných po celém městě a každý rok mají zhruba 125 tisíc výjezdů.