Před 35 lety při výbuchu zahynula celá posádka
28. ledna před 35 lety došlo k tragické nehodě amerického raketoplánu Challenger, který pouze minutu a čtvrt po startu explodoval. Sedmičlenná posádka sice podle vyšetřovatelů výbuch mohla přežít, dopad na mořskou hladinu byl ale fatální. Osudného dne nezahynuli pouze kosmonauti, ale i středoškolská učitelka Christy McAuliffeová. Byla první civilistkou, která měla letět do vesmíru.
Celou tragédii sledovaly miliony diváků u svých televizních obrazovek. U rampy na mysu Canaveral navíc byli i žáci McAuliffeové, kteří chtěli svou učitelku podpořit. Ta byla vybrána z více než jedenácti tisíc lidí pro to, aby se jako první civilní osoba účastnila letu do vesmíru. Dle odhadů měla z vesmíru, za pomoci televizního přenosu, i vyučovat. „Mělo jít o symbol inspirace lidské touhy po poznání,“ uvedl pro web Novinky Milan Halousek z České kosmické kanceláře
Mezi členy posádky patřil i první civilista, učitelka Christa McAuliffeová (druhá zleva nahoře). Zdroj: AP
Mezi členy posádky patřil i první civilista, učitelka Christa McAuliffeová (druhá zleva nahoře). Zdroj: AP
Misi, která nesla označení STS 51-L, doprovázely komplikace už od prvního plánovaného vzletu. Původně měl letoun odstartovat již 22. ledna, start byl však odložen. Podobné nepříjemné vyhlídky se odhadovaly i na 28. ledna, kdy situaci komplikovaly noční mrazy. Jak se později ukázalo, tak za tragickým koncem posádky stálo právě chladné počasí v kombinaci s poškozením stroje.
Kvůli nízkým teplotám a dlouhým rampouchům, které značily první známky nebezpeční, byl start 28. ledna o dvě hodiny odložen. Navíc došlo k poruše počítače požární signalizace. Ani to však nebylo dostatečným důvodem pro to, aby se start raketoplánu nekonal. Posádka, složená z velitele Francise Scobeeho, pilota Michaela Smitha, palubních specialistů Judith Resnikové, Ronalda McNaira a Allisona Onizuka, experta Gregoryho Jarvise a učitelky Christy McAuliffeové, nakonec do stroje usedla.
Posádka letu STS 51-L i přes některé problémy do kosmické lodi nastoupila. Zdroj: AP
Posádka letu STS 51-L i přes některé problémy do kosmické lodi nastoupila. Zdroj: AP
V 11:38 stroj odstartoval. Prvních 73 vteřin se zdálo, že vše probíhá naprosto v pořádku. Po osudné minutě a čtvrt, kdy se zhroutila vnější palivová nádrž, však přišel silný výbuch a raketoplán se rozletěl na kusy. Kabina s posádkou se od zbytku stroje oddělila a jak nakonec uvedli vyšetřovatelé, tento moment ještě mohla posádka přežít.
Podle Halouska mohl být při vědomí minimálně pilot Smith, a to až do nárazu na vodní hladinu Atlantského oceánu. „Posádka, která seděla v horní pilotní palubě, výbuch přežila a použila, nebo se o to alespoň pokusila, dýchací přístroje. Pilot Smith podle jeho vydýchaného obsahu žil,“ sdělil Halousek. Kvůli výbuchu kabina vystoupala do výšky 19,8 kilometru. Zde se zastavila a následně volným pádem začala klesat do oceánu. Čekání na střet trvalo celé dvě minuty a 40 sekund.
Cesta vzhůru trvala pouze 73 vteřin. Zdroj: AP
Cesta vzhůru trvala pouze 73 vteřin. Zdroj: AP
Po náročném vyšetřování byla za oficiální příčinu neštěstí označena netěsnost spoje dvou segmentů. Analýza trosek a filmových záběrů ukázala, že z boku pomocné rakety vyšlehl plamen, který poškodil hlavní nádrž a způsobil explozi.
Otázkou však zůstává, proč zodpovědní pracovníci amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) jubilejní desátý let Challengeru vůbec povolili. O ztrátě pružnosti těsnících kroužků v důsledku nízkých teplot, které při startu tehdy panovaly, se vědělo. Jejich výrobce na tuto skutečnost upozorňoval.
Té noci americký prezident Ronald Reagan promluvil k lidu, píše web ABC11. Poté, co vyjádřil soustrast rodinám zemřelých, přemýšlel o průzkumu vesmíru ve Spojených státech. „Zvykli jsme si na myšlenku vesmíru a možná zapomínáme, že jsme s jeho objevem teprve začali. Jsme stále průkopníky. Oni, členové posádky Challengeru, byli průkopníci,“ dodal Reagan.
Do roku 2003 se jednalo o největší katastrofu NASA
Tragická zkáza Challengeru z roku 1986 však není jediným černým zápisem v americkém programu letů raketoplánů. V únoru 2003 ji následovala nehoda Columbie, která se rozpadla při návratu do atmosféry, jen pár minut před přistáním. Na vině byl úlomek izolační pěny z hlavní nádrže, který poškodil tepelný štít.
Ve výšce 63 kilometrů nad zemí se Columbie rozpadla. Všech sedm členů posádky, která podobně jako v Challengeru byla složena z pěti mužů a dvou žen, zemřelo. Její součástí byl i první izraelský astronaut Ilan Ramon. Raketoplány se pak do vesmíru vrátily až s misí Discovery v roce 2005.
NASA vesmírné raketoplány využívala od roku 1981. Nejvíc kilometrů nalétal za svoji téměř 27 let dlouhou kariéru raketoplán Discovery, který naposledy odstartoval v únoru 2011. Jeho misí se americký program letů raketoplánů po třiceti letech uzavřel. NASA k tomu vedly zejména vysoké finanční náklady. Raketoplány se poté vydaly na svoji poslední štaci – do muzejních sbírek.
