Ostatní: mercedes-benz-s-klasse-werbung-1991
V 90. letech byl tento luxusní a obrovský (proto mamut) koráb populární nejen na západě, ale také na východě Evropy, ať už se tam dostával legálními nebo nelegálními cestami. Kromě mnoha prvenství a unikátních řešení stanovil etalon pro auta luxusní třídy na ne jednu, ale rovnou dvě dekády.
Zpětně se dědictví řady W140 ukázalo být tak silné, že na něj doplatil přinejmenším jeho nástupce W220. Další generace třídy S se totiž po té „mamutí“ snažila být štíhlá a obratnější po vzoru BMW řady 7, ze které ale „mamut“ udělal na oplátku na přelomu tisíciletí velkou a těžkopádné působící luxusní mašinu.
Oproti neméně oblíbené Číně byl Mamut o poznání mohutnějším autem. Zdroj: Mercedes-Benz
Oproti neméně oblíbené Číně byl Mamut o poznání mohutnějším autem. Zdroj: Mercedes-Benz
První oficiální „S“
Proč píšeme první Esko, když má W140 množství předchůdců? Motorističtí nadšenci vědí, avšak ne všichni tuší. Právě v generaci W140 přišel Mercedes-Benz poprvé s písmenem S jako příslušností k nejluxusnější třídě. Konkrétně od léta 1993. Spolu s tím se samozřejmě změnil i menší Mercedes-Benz W124 na třídu E a na trh tehdy přišel také nástupce malého Baby Benzu 190, první řada C (W202).
Dnes se však budeme věnovat tomu nejluxusnějšímu, tedy generaci W140. Ta přišla na scénu jako nástupce oblíbené W126, přezdívané „Čína“. Kromě běžné limuzíny později představili i prodlouženou verzi V140 a kupé C140. Vývoj „Mamuta“ začal už na počátku 80. let, Mercedes se tedy na novinku připravoval dlouhých 10 let. Mělo jít o nejluxusnější a nejpokrokovější auto na trhu, což se v mnoha ohledech skutečně podařilo.
Audi se svou V8 a ani BMW s generací E32 řady 7 se na něj jednoduše „nechytali“, jakkoliv je pravda, že jejich produkce byla tehdy již za polovinou životnosti. Mercedes W140 dostal přezdívku „Mamut“ díky své mohutnosti. Na délku měřil 5 113 mm a překonával tedy Audi i BMW o nezanedbatelných 20 centimetrů.
Luxus starý třicet let. Nebo nestárnoucí? Zdroj: Mercedes-Benz
Luxus starý třicet let. Nebo nestárnoucí? Zdroj: Mercedes-Benz
Konečně s dvanáctiválcem
Generace W140 byla jedním z prvních aut, které již využívaly pokrokový palubní systém s řídícími jednotkami propojenými přes CAN-BUS sběrnici. S-Klasse byla rovněž prvním autem, které dostalo do výbavy systém stabilizace vozidla, tedy známé ESP, ale až po faceliftu v roce 1995. O rok později přišla novinka v podobě hlasového ovládání Linguatronic.
Zajímavostí je například nepoužívání ultrazvukových parkovacích PDC senzorů do roku 1995. Do té doby vám musely stačit velmi efektní (ale i efektivní) vysouvací tyčky ze zadního nárazníku. Ty řidiči ukazovaly, kde se nachází roh zadního nárazníku. Později do nabídky přibyly i xenonové světlomety, boční airbagy či pětistupňová automatická převodovka.
Všechny verze byly dostupné pouze s pohonem zadních kol, avšak některé motory jste mohli mít ještě s manuální převodovkou. Bylo to také první Esko, které dostalo vznětový motor a také první s V12, což byla odpověď na mnichovské 750i E32.
Základní motorizaci obstarával 2,8litrový řadový zážehový šestiválec o výkonu 142 kW (193 k) a na výběr byla manuální nebo automatická převodovka. Stejná M104ka, avšak se zdvihovým objemem 3,2 už nabízela 170 kW (231 k). Do roku 1993 obě verze označovaly jako 300 SE, slabší s přívlastkem 2,8.
Nabídka osmiválců obsahovala dvě pohonné jednotky, vždy s automatickou čtyř- a později pětistupňovou převodovkou. Menší 4,2 V8 měl 210 kW (286 k) a později 205 kW (279 k), větší pětilitrový V8 nejprve 240 kW (326 k) a později 235 kW (320 k).
Špičku ledovce tvořil vznešený V12 M120 se šestilitrovým objemem. Při uvedení v roce 1991 nabízel 300 kW (408 k), od roku 1993 kvůli emisnímu seškrcení už „jen“ 290 kW (394 k). Nesmíme zapomenout ani na raritní AMG verze, které tu ještě neprodávaly přes dealerství Mercedes jako dnes, ale přímo od úpravce z Affalterbachu. Byla zde například upravená V12 na zdvihový objem 7,1 a 7,3 litru s tehdy nevídanými výkony 365 kW (496 k) a 386 kW (525 k).
To je on, atmosféricky plněný benzinový šestilitr se dvanácti válci do V. V základním provedení dával 408 koní, v úpravě AMG ale až 525 k Zdroj: Mercedes-Benz
To je on, atmosféricky plněný benzinový šestilitr se dvanácti válci do V. V základním provedení dával 408 koní, v úpravě AMG ale až 525 k Zdroj: Mercedes-Benz
Poprvé se v největším Mercedesu objevily také vznětové motory, vycházející z nejprve z původního třílitrového OM603, kterému zvětšily zdvihový objem na 3,5 litru. S přeplňováním nabízel 110 kW (150 k). Od roku 1996 přišel obnovený a už čtyřventilový OM606 s třílitrovým objemem, avšak výkonem zvýšeným na dnešníma očima stále velmi skromných na 130 kW (177 k).
Luxus a zase luxus
Silnou devizou W140 bylo špičkové pohodlí. Obrovský interiér nabízel spíše křesla než sedadla. Místa bylo na rozdávání ve všech směrech. A vládlo zde téměř dokonalé ticho. Postarala se o to nejen izolace motoru, ale i skvělá aerodynamika a poprvé použitá dvojitá boční skla. V jejich mezeře se nacházel dehydrovaný vzduch, takže se nikdy nezamlžovaly.
Na palubě debutovala poloautomatická klimatizace, která zůstávala jistý čas v chodu, i když se motor vypnul, palubní počítač, vyhřívaná sedadla včetně zadních, elektricky ovládané sluneční clony, ale také „vystřelovací klíč“. Ten měl ve W140 dokonce světovou premiéru. Posádku rozmazlovalo také elektrické dovírání dveří a kufru. Boční zpětná zrcátka se po zamknutí automaticky sklápěla. V ikoně bezpečnosti nemohly chybět alespoň dva airbagy.
Toto pracoviště je moderní i dnes. Zdroj: Mercedes-Benz
Toto pracoviště je moderní i dnes. Zdroj: Mercedes-Benz
Za příplatek nabízel Stuttgart hydropneumatické odpružení. Vzduchový Airmatic ještě neexistoval. Navzdory ohromným rozměrům překvapovala vlajková loď obratností, a to zejména díky extrémnímu úhlu natočení předních kol. Ten byl tak velký, že jste měli pocit, jakoby kola vůbec nepatřila k autu. Otáčet volantem pomáhal výkonný posilovač.
Novináři opěvovali i stabilitu. Boční vítr nechával obrovskou limuzínu lhostejnou. Podařilo se dořešit i problémy s brzdami, které se již mohly pochlubit sériově dodávaným ABS.
Václav Havel měl mercedesy vždycky rád už od časů, kdy pracoval jako dělník v trutnovském pivovaru. Tento jej vozil v polovině 90. let. Zdroj: ČTK
Václav Havel měl mercedesy vždycky rád už od časů, kdy pracoval jako dělník v trutnovském pivovaru. Tento jej vozil v polovině 90. let. Zdroj: ČTK
Auto slavných
„Mamut“ se díky své přítomnosti ve stájích mnoha státníků včetně Václava Havla stal celebritou prvního řádu, ne vždy se bohužel do titulků dostal v pozitivních souvislostech. Asi nejsmutněji se zapsal do dějin v podstatě už na sklonku své kariéry, kdy v jednom exempláři S 600 zahynula v roce 1997 v Paříži britská princezna Diana se svým přítelem
Mercedes-Benz W140 se už dnes přesunul z kategorie luxusních aut pro vyvolené, přes různé zubožené kousky od pochybných majitelů až do kategorie perspektivních youngtimerů. V běžném provozu již W140 jen tak neuvidíte, spíše na různých srazech. Tam si drží status luxusního auta s nádechem 90. let.
Největší zájem je pochopitelně o vzácné verze s V12 pod kapotou, ale ani zachovalý turbodiesel nemusí být pro majitele potupou. Každopádně platí, že cenové dno už řada W140 opustila a pod 150 tisíc korun použitelný kus prakticky neseženete. Ostatně kupní cena je u takto sofistikovaného 30 let starého auta pouze vstupní investicí – následný servis ji může klidně dvakrát překonat.
