Prezident Zeman vrátil daňový balíček předsedovi Sněmovny bez podpisu. Nevetoval ho

Zeman Vondráčkovi napsal, že se rozhodl podpis pod zákon nepřipojit. Nelíbí se mu, že daňová změna může podle něj „prohloubit nepříznivý vývoj veřejných financí, zejména státního rozpočtu“.

Daňový balíček jako jednu z hlavních změn přináší zrušení takzvané superhrubé mzdy. Znamená to, že základem daně z příjmů zaměstnanců je už od roku 2008 hrubá mzda navýšená o odvody zaměstnavatele na povinné pojistné. Nově bude základem jen hrubá mzda a podléhat bude sazbě 15 procent. Pouze u lidí s měsíčními příjmy zhruba nad 141 tisíc korun bude platit sazba 23 procent pro tuto část příjmů.

„Uvedené změny zákona o daních z příjmů, spočívající ve snížení zdanění nejen v jedné, ale rovnou ve dvou úrovních, považuji za současné situace státu za projev snížené míry odpovědnosti,“ stojí v prezidentově dopisu Vondráčkovi.

Původní verze, kterou v listopadu schválila Sněmovna, znamenala výpadek daňových příjmů veřejných rozpočtů zhruba 130 miliard korun, z toho na státní rozpočet připadl výpadek asi 88 miliard korun. Sněmovna balíček přijala v senátní verzi, která bude znamenat pro státní rozpočet výpadek příjmů 87,5 miliardy korun. Schválený státní rozpočet s tím nepočítá.

Balíček zavádí také jako jednu z hlavních změn takzvaný stravenkový paušál, který bude sloužit jako alternativa ke klasickým stravenkám. Zvyšuje základní daňovou slevu na poplatníka v následujících dvou letech vždy o 3 000 korun a zvyšuje i spotřební daň z tabákových výrobků.

Stravenkový paušál až od února?

Zákon má vstoupit v účinnost prvního dne kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení, nejdříve však k 1. lednu příštího roku. Ministerstvo financí již dříve uvedlo, že zrušení superhrubé mzdy i zvýšení daňové slevy bude účinné po celý příští rok.

Pokud by zákon vyšel až v lednu, začal by stravenkový paušál podle MF platit až od února. Znamenalo by to, že nebude možné ho zaměstnancům poskytnout za leden, tedy v lednové výplatě.

Podle předsedy poslaneckého klubu TOP 09 a bývalého ministra financí Miroslava Kalouska prezident způsobil svým krokem potíže. „Což o to, pravdu prezident má. Svým rozhodnutím však způsobí pouze to, že zákon bude účinný později než 1. ledna, což způsobí řadu problémů. Takže tím napáchá mnohem víc škody než užitku,“ uvedl Kalousek na svém Twitteru.

Zákony nepodepisoval i Václav Klaus

„Uvedené změny zákona o daních z příjmů, spočívající ve snížení zdanění nejen v jedné, ale rovnou ve dvou úrovních, považuji za současné situace státu za projev snížené míry odpovědnosti,“ stojí v prezidentově dopisu Vondráčkovi.

Postup, kdy zákon nepodepsal, ale ani nevetoval, Miloš Zeman jako prezident nyní použil poprvé, avizoval to 20. prosince. Před volbami v roce 2013 s touto praxí, kterou opakovaně využíval jeho předchůdce na Pražském hradě Václav Klaus, nesouhlasil. Jednání, kdy hlava státu zákon nepodepíše ani nevetuje, označil tehdy Zeman za alibismus, který mu připadá nedůstojný úřadu prezidenta.

Klaus například na jaře 2005 nepodepsal a ani nevetoval zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie, podobně se už v květnu 2004 postavil k zákonu o zásluhách prezidenta Edvarda Beneše o stát. Tehdy vysvětlil, že vetováním normy by se prakticky přihlásil ke slovním útokům na prezidenta Beneše z domova i ze zahraničí.

V září 2006 nechal Klaus bez podpisu zákon o dodatečném odškodnění klientů tří zkrachovalých bank, v roce 2008 tak postupoval v případě úpravy registrovaného partnerství. V listopadu 2011 nepodepsal ani nevetoval vládní reformu penzí. V dopise poslancům tehdy napsal, že s normou nesouhlasí, nechce ale vyvolávat další vleklé obstrukce ve Sněmovně.

Rozpor role hlavy státu?

Podle vyjádření ústavních právníků je podobný postup v rozporu s tím, jak roli hlavy státu popisuje ústava. Pro prezidenta z toho nicméně žádná sankce nevyplývá a chybějící podpis nebrání ani tomu, aby zákon řádně platil. V případě, že prezident zákon vetuje, může jeho nesouhlas přehlasovat Sněmovna hlasy nadpoloviční většiny všech poslanců (tedy 101). Zeman jako prezident vetoval sedm zákonů, uspěl jen jednou.

Poprvé s postupem, kdy prezident zákon nepodepíše, ale ani nevetuje, přišel Václav Klaus, jehož ústavní novinku – kterou použil během deseti let ve funkci třináctkrát – tehdy kritizovala část expertů. „V tom, že neudělal nic, schoval se a dal tak najevo, že od toho dává ruce pryč, se zbavoval své odpovědnosti,“ řekl třeba Respektu ústavní právník Jan Kudrna, který učí na pražské právnické fakultě.

Podle ústavy má prezident právo „vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen“. O vráceném zákoně pak znovu rozhoduje Sněmovna a může prezidentovo veto přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců. Ústava ale zároveň obsahuje článek, podle nějž „přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády“.

Zákon může být vyhlášen i bez podpisu prezidenta

Podle experta na ústavní právo Jana Kysely tak z ústavy jasně vyplývá, že prezident má povinnost na konci legislativního procesu přijatý zákon podepsat. „Podpis není výrazem souhlasu, nebo nesouhlasu, ale je v podstatě notářským ověřením zákonodárného procesu,“ řekl před lety v reakci na Klausů nezvyklý přístup. Stejný názor vyjádřil i tehdejší děkan Právnické fakulty UK Aleš Gerloch.

Zákon může být vyhlášen i bez podpisu prezidenta. Kdyby se totiž jeho podpis vyžadoval, znamenalo by to podle Gerlocha, že by měl právo zablokovat jakýkoliv zákon, s čímž ústava parlamentní demokracie nepočítá. Také podle Kysely je podpis prezidenta pod přijatým zákonem, stejně jako u předsedy sněmovny a předsedy vlády, pouze stvrzením legislativy, kde prezident vystupuje jako státní orgán, nikoliv jako politik.