Anastasija Šestopalová, studentka Národní pedagogické univerzity Mychajla Drahomanova v Kyjevě, se tanci věnovala profesionálně 13 let. Stará Nasťa je pryč. Tak popisuje dívka samu sebe po tragédii, k níž došlo letos 8. dubna. Toho dne ruské jednotky zaútočily raketami na železniční stanici v Kramatorsku. Devatenáctiletá dívka tam čekala na evakuaci, aby se dostala ke svým přátelům v Dněpru. Dočkala se jí ale pozdě. Při ostřelování přišla o nohu.
Od této strašné události uplynulo šest měsíců. Nyní Anastasija podstupuje protetickou léčbu v Německu. Během této doby se dívčin život radikálně změnil. „Umřít by bylo lehčí než žít,“ vzpomínala hořce na chvíle, kdy se jí radikálně změnil život.
„Mám pocit, že vše, co se ten den stalo, nebylo náhodou. Původně mě měli vyzvednout na úplně jiném místě, ale jelikož jsem Kramatorsk moc neznala, požádala jsem je, aby mě vyzvedli na nádraží,“ vyprávěla svůj příběh pro rádio Svobodná Evropa. „Navíc mi matčina kamarádka navrhla, abych na ni počkala, to jsem odmítla. Stejně jako možnost jet s jinými lidmi, které mi doporučila moje kamarádka. Bylo to znamení, abych na nádraží ten den nechodila,“ dodala.
Dlouhou chvíli během čekání si dívka krátila svou oblíbenou činností – četbou. Pak ovšem začal útok. „Po prvním náletu jsem pochopila, že pokud přijde druhý, moje šance na přežití bude minimální. Pak jsem uslyšela druhý výbuch,“ vybavovala si Anastasija. „Když přijeli záchranáři a zvedali mě, bála jsem se, že mi levá noha upadne,“ dodala. Po útoku ruského letectva byla v šoku, zraněná. Ale přežila. Ze sanitky ještě stihla zavolat své rodině, že je na cestě do nemocnice.
Lékaři nemohli její rodině zaručit, že přežije. Po utrpěném zranění musela podstoupit sedm operací. Její levou nohu se zachránit nepodařilo.
„Snažili se mi nohu zachránit. Moje matka se neustále ptala lékařů, zda budu chodit. Vzpomínám si, jak jsem prosila lékaře, aby mi nohu zachránili. Žadonila jsem. Když jsem se po jedné akutní operaci probudila, viděla jsem, že mi noha zmizela,“ vzpomínala na hrůzné chvíle svého života.
Teď už jsem jiná Nasťa
Nyní dívka žije v německém Essenu. Pokračuje tam ve studiu, sportuje a zvyká si na život s protézou. „Dělím to na předtím a potom. Teď už jsem jiná Nasťa. Celý život jsem tančila, byla všemožně aktivní, a teď? Místo tance alespoň zpívám. Znovu se stavím na vlastní nohy, i když nemám obě. Díky tomu jsem si uvědomila, kolik věcí dokážu, byť jen s jednou nohou,“ říká dnes.
Poslední měsíc dívka trénuje chůzi s protézou. Fizioterapeuti jsou podle ní překvapeni, jak rychle dokáže rehabilitovat. Lékaře prý vždycky rozesměje, když jim řekne, že se bohužel ještě nenaučila znovu tančit. „Když jsem začala stát na protéze, měla jsem pocit, jako bych stála na obou nohách. Když jsem si na protézu oblékla kalhoty, navenek se nic nezměnilo. Ale pamatuji si, že když jsem poprvé vyšla ven, dívali se na mě úplně všichni,“ tvrdí mladá dívka, která začíná nový život.
