Z epidemiologického hlediska na tom nejsme dobře, uvedl Roman Prymula v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Česko má podle něj před sebou klíčových šest týdnů, během kterých by se lidé měli vzdát společenských akcí. Pokud se totiž nepodaří probíhající druhou vlnu koronaviru usměrnit, hrozí podle vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví Prymuly i to, že se Evropa Česku úplně uzavře. Aktivace Ústředního krizového štábu podle něj zatím není nutná.
Uvedl jste, že pandemická situace Česka je horší než ve Španělsku. Čím to je?
Jsme zatím v situaci, kdy jsme ještě v explozivním nárůstu a nevíme, kdy dojde ke kulminaci. A pokud to přepočítáváme i relativně na počet obyvatel, tak ta naše čísla jsou samozřejmě v tomto ohledu horší, takže proto to hodnocení.
Nesouhlasíte tedy s premiérem Andrejem Babišem, který opakuje, že žádná krize není a situace je stále dobrá? Říkal to na základě počtu úmrtí a počtu vážných případů hospitalizovaných. V tom si prý stojíme stále nejlépe v Evropě nebo jsme mezi nejlepšími.
Situace se skutečně odvíjí od klinické závažnosti, ta je výrazně nižší, než tomu bylo v jarních měsících. V tuto chvíli máme asi desetinásobnou rezervní klinickou kapacitu, takže v tom to dobré je. Ale epidemiologicky si na tom dobře nestojíme, protože dochází k explozivnímu nárůstu. Samozřejmě pokud bychom to nebrzdili, a poměrně výrazně v tuhle chvíli, tak se stane, že se dostaneme i s tou klinickou kapacitou také na počty, které ji mohou ohrožovat.
Čili nesouhlasíte s premiérem, že situace je stále dobrá?
Říkám, že klinická situace určitě dobrá je, ale epidemiologická ne.
Kdo, nebo co za to může? Zažili jsme masivní uvolňování jarních opatření. Přes léto se také otevřely hranice, spousta lidí jezdila k moři a jinam na dovolené. Roušky se nenosily prakticky vůbec. Je to právě tento důvod?
Je to poměrně komplexní záležitost, na které mají vinu skutečně všichni, byť to působí jako nějaká výmluva. Ale myslím si, že to tak opravdu je, protože lidé přestali dodržovat elementární pravidla, která tady byla. Vláda rozvolňovala na hraně, co to vůbec šlo. A pokud se tato pravidla nedodržovala, tak je jasné, že to bylo příliš rychle a bohužel i my, lékaři, jsme se na tom podíleli.
Čím?
Vystupovala řada jedinců, že to je lehká „chřipečka“, která nám nic nemůže udělat, takže se jí nikdo nemusí bát. V tomto kontextu jsme se za masmediální kampaně dostali do situace, ve které jsme, a asi každý vnímá, že v těch jednotlivých zemích na západ od nás se z té první vlny lidé poučili a že k tomu přistupovali úplně jinak. Oni teď takové problémy nemají. My je začínáme mít.
Na druhou stranu, ten optimismus se linul zejména ze strany vlády…
Ten optimismus tady byl podle mého z řady různých zdrojů. Toto je prostě jeho výsledek.
Nebyl opodstatněný?
Myslím, že to onemocnění příliš optimismu zatím přinášet nemůže, protože ho úplně dobře neznáme. Nevíme, jaké jsou chronické komplikace. Nevíme, jestli se v zimních měsících klinická závažnost nezhorší. Tady bych optimista určitě nebyl. Lépe je být opatrný a říct, že možná některá opatření byla zbytečná, než ta opatření neudělat a čelit masivní nárůstu.
Zažíváme tedy už skutečně druhou vlnu?
Myslím, že ano, byť se diskutuje na různých frontách, co to je druhá vlna a co to byla první vlna. Je to klasická vlna druhá, a i v Rakousku dnes říkají, že mají druhou vlnu a v tom se asi nelišíme.
Jak bychom se teď měli bránit? Budou stačit roušky?
Roušky jsou tím minimem, co můžeme udělat, aniž bychom nějakým způsobem interferovali s ekonomikou, ale je potřeba si uvědomit, že teď by se každý měl zamyslet nad tím, co chce v těch následujících šesti týdnech dělat. Ty budou klíčové. Opravdu bych se přimlouval, abychom minimalizovali různé společenské aktivity, oslavy, večírky, protože potřebujeme virovou nálož v populaci snížit. To, co se dalo dělat před dvěma měsíci a nebylo tak velkým rizikem, protože těch pozitivních jedinců bylo v Česku málo, tak teď je rizikem desetinásobným. V tomto smyslu slova bychom se měli chovat.
Zavádí vláda v tomto ohledu dostatečná opatření, případně dají se čekat ještě přísnější?
Myslím, že opatření se budou zpřísňovat, protože tak, jak to je nastavené teď, tak to nepochybně tu křivku ovlivní, ale nemyslím si, že by ji to obrátilo dolů nebo zastavilo.
Je to podle vás nyní důvod k aktivaci krizového štábu?
Naprostá většina problémů, které tady jsou, dnes nesouvisí s nějakým zabezpečením, logistikou a dalšími věcmi. Dominantně by to mělo zvládat zdravotnictví, proto si ještě nemyslím, že by Ústřední krizový štáb musel vznikat, ale je jasné, že ty kroky z úrovně ministerstva zdravotnictví musejí přicházet poměrně rychle a musí být zcela jasné.
Čili aktivace krizového štábu by nepomohla řešení situace?
Zásadní význam krizového štábu jsem viděl v řešení zásobování tam, kde chyběl materiál. Svým způsobem zapojení policie, pokud je nějaká represivní činnost, pomoc hasičů, obecně vnitra, tam to bylo zcela zřejmé. V tuhle chvíli je ten problém trochu někde jinde.
V německém tisku označili Česko z počátku pandemie vzorným školákem, nyní za potížistu. Souhlasíte?
Jistě, podle čísel to tak vypadá a myslím, že Němci to mají poměrně v přímém přenosu. Oni, když byli omezeni na svém území, tak jezdili do Prahy zejména na různé akce do barů a podobně, takže určitě detailně vědí, co se tady děje. Nedávno jsem tu měl reportéra z deníku Welt a ten šel ráno něco koupit a říkal mi, že byl jediný, kdo měl v supermarketu roušku.
Na počátku pandemie jsme se uzavírali my Evropě, teď se začínají některé země uzavírat nám. Hrozí, že nakonec budeme tím červeným puntíkem na mapě Evropy a že nám celá Evropa zavře své hranice?
Určité riziko tu je. Pokud opravdu křivku neoploštíme, tak zemí bude poměrně hodně. To, že jich není víc, možná koreluje s tím, že oni sami mají problém, a ty země, které mají podobné problémy, se vzájemně neuzavírají. Ale kdybychom měli zůstat sami s takovýmito čísly a ostatní se vylepší, tak by takovýto krizový scénář hrozil.
