Liška je velmi přizpůsobivé zvíře.
„Jsi mazaná jako liška.“ Toto pořekadlo nevzniklo náhodou. Lišky jsou schopné žít prakticky po celém světě a skoro na všech místech – lesy, hory, pastviny, pouště. Přizpůsobují se i lidským prostředím – farmám, předměstským oblastem a dokonce i velkým komunitám. Červená liška je zkrátka velmi vynalézavá a mazaná.
Lišky jsou osamělí lovci, kteří se živí drobnou zvěří, jakou jsou králíci nebo ptáci. Jsou ale velmi flexibilní, jejich strava do jisté míry závisí na prostředí, kde žijí. Klidně nepohrdnou ovocem, zeleninou, rybami nebo červy. Pokud budou žít v blízkosti lidského bydliště, dají si třeba zbytky z vaší popelnice nebo krmivo pro vaše mazlíčky. Častým úlovkem jsou také slípky, které jsou pro ně velkým lákadlem, především když mají malé. Liška v afektu nelítostně zadáví cokoliv, co se jen pohne. Díky tomu si lišky vydobyly pověst nelítostných zabijáků. Na druhou stranu jsou označovány za uklízeče/zdravotníky lesa. Loví totiž často slabé nebo nemocné kusy a nepohrdnou ani zdechlinou.
Liška se v zimě přikrývá svým ocasem
Liška se v zimě přikrývá svým ocasem
Velkou pýchou je liščí ocas. Když pomineme zvěrstva kožešinového průmyslu, ocas lišky jí slouží (stejně jako kočkám) k udržení rovnováhy nebo jako přikrývka v chladu. Liščí tělo měří okolo 60 centimetrů (může mít až 90) a podobnou délku mívá i její ocas. Ale také jim slouží jako komunikační prvek. Pod kořenem ocasu mají uloženou pachovou žlázu, ta nese název „fialka“, pro nezaměnitelnou liščí „vůni“.
Lišky pak na své území (6–8km) značkují podobně jako psi – značkováním močí, nebo trusem. A ještě něco mají se psy společné: „štěkot“. „Wow wow wow“ je pro ně hlášení, že se k sobě navzájem blíží. Je to sice vyšší a trochu chraptivý štěkot, ale svou příbuznost se psy prostě nezapřou. Liška je sice šelma psovitá, můžeme ale říct, že si vzala to nejlepší jak ze psů, tak koček. Čichem a sluchem se vyrovná tomu nejlepšímu loveckému psovi. Pružnou páteří, zatahováním drápů, častým nočním lovem a očima, které vidí i v minimálním světle, zase kočce.
K páření dochází v netužší zimě, během ledna a února. Jednu lišku honí i více samců, zpravidla si na ni dělá nárok ten, který jí je nejblíže. Lišky vrhají okolo 3–10 liščat, jsou to vzorní rodiče a žijí převážně v monogamních svazcích. Matka své mladé kojí, následně krmí natrávenou potravou a pak je učí lovit. Dospělosti dosahují v půl roce života.
Lišky jsou vzorní rodiče.
Lišky jsou vzorní rodiče.
I přes usilovné pronásledování a lov lišek je liščí populace dlouhodobě na vzestupu. Tento trend je jen přímým důsledkem vysoké inteligence lišek, a tím i jejich zvýšené míry adaptability na neustále se měnící podmínky životního prostředí.
Jak vzniklo přirovnání „Chytrá jako liška“? Nejspíš proto, že je neustále ve střehu a při sebemenším podezření se snaží vyhnout očekávanému nebezpečí.
