Původní německé obce v Sudetech poznáme i 75 let po odsunu, říká vědec Mikula

Jeden ze závěrů vaší studie říká, že v bývalých německých obcích je dodnes o 15 až 20 procent vyšší míra migrace než jinde. Čím to je?

V našem výzkumu se přikláníme k tomu, že přetrvávající rozdíly v migraci jsou s největší pravděpodobností způsobeny sociálním kapitálem, který byl v německých vesnicích zničen poválečnými událostmi a nikdy se znovu plně neobnovil. Termín sociální kapitál označuje sítě vztahů s ostatními lidmi v komunitě, které snižují migraci. Pokud máte silné vztahy se sousedy, nebudete se chtít odstěhovat pryč. A naopak. Pokud víte, že se vy, nebo vaši sousedé, chystají  odstěhovat, potom si s nimi nebudete chtít silné vazby vytvářet. A když došlo k vyhnání sudetských Němců, sociální kapitál se zkrátka ztratil. Ukázalo se, že se ani po více než sedmdesáti letech v původně německých obcích neobnovil.

Jak je možné, že se tedy sociální kapitál nevytvořil znovu, a to ani po tak dlouhé době?

Na to jsme se rovněž pokusili najít odpověď. Člověk by totiž čekal, že se sociální kapitál postupně obnoví. Původně německé obce byly osidlovány malými skupinkami obyvatel, kteří přicházeli typicky z různých obcí v českém vnitrozemí. Osídlenci mezi sebou na počátku neměli žádné vazby, a tím pádem ani sociální kapitál, který by je držel na místě. Naše výsledky potvrzují predikce teoretických modelů, že pokud je počáteční úroveň sociálního kapitálu hodně nízká, zůstane komunita navždy lapena ve stabilní rovnováze, která je charakteristická vysokou migrací a slabšími vazbami mezi lidmi, tedy nižším sociálním kapitálem. To vše pozorujeme v sudetských obcích.

Sám žiji v Sudetech a nedovedu si představit, že by existovaly vedle sebe prakticky stejné obce, z níž jedna by se vyznačovala o pětinu vyšší mírou migrace jen proto, že v ní kdysi převažovalo německé obyvatelstvo. Jak se dá prokázat, že za to opravdu může absence onoho sociálního kapitálu?

Každý empirický výzkum je zatížen jistou mírou nejistoty. Způsob, jakým analyzujeme rozdíly migrace, ji však minimalizuje. Analyzujeme obce, které leží v bezprostřední blízkosti a před válkou měly prakticky stejné nebo velmi podobné charakteristiky až na etnické složení obyvatelstva. Také jsme pracovali s geografickou hranicí Sudet. Uměle jsme ji posunovali o pár kilometrů směrem do vnitrozemí a na opačnou stranu. Skoková změna v migraci se však ukazuje pouze na skutečné hranici oddělující Sudety od zbytku České republiky a s umělým posunem hranice zaniká. Naše výsledky se vztahují právě k hranici oddělující Sudety a vnitřní regiony České republiky. Jinými slovy – nesrovnávali jsme například Olomouc a Jeseník, ale srovnatelné obce, které leží přes pole. Pro sociální kapitál bohužel neexistují stejně kvalitní data jako pro migraci obyvatel. Přesto v nich nacházíme konzistentně nižší úroveň sociálního kapitálu v původně německých obcích. Vysvětlení rozdílnou úrovní sociálního kapitálu je tedy dobře podloženo jak daty, tak teorií. Chci zdůraznit, že naše výsledky nelze mechanicky paušalizovat. Nepochybuji, že v Sudetech existují případy vesnic, kde sousedské vztahy vzkvétají. Vysvětlit původ takových případů by bylo mimořádně zajímavé.

Efekt ekonomické transformace můžeme vyloučit i díky tomu, že rozdíly v míře emigrace před rokem 1989 byly srovnatelné s těmi v 90. letech a s těmi, které pozorujeme dnes. Přítomnost vyšší migrace v sudetských obcích před rokem 1989 také automaticky vylučuje nezaměstnanost jako faktor potenciálně působící rozdíly v rezidenční migraci.

Přesto, nemůže mít váš výzkum nějaké slabiny?

Určité riziko pro naše výsledky představuje takzvaný problém selekce, tedy že do Sudet po válce nepřicházeli lidé náhodně vybraní z populace, ale lidé v mnoha ohledech odlišní od zbytku vnitrozemské populace. Z prací historiků víme, že byli v průměru mladší a často méně vzdělaní a že jejich dominantním motivem bylo zlepšení jejich socioekonomické situace. Jejich vlastnosti se mohou v Sudetech dědit na další generace a způsobovat systematicky vyšší migraci. Zahrnutí rozdílů v demografické a vzdělanostní struktuře do naší analýzy však naše výsledky nemění. Stejně tak ukazujeme, že se obyvatelé sudetských vesnic neliší v hodnotové orientaci a prosociálním chování měřeném například participací na dobrovolnické činnosti nebo dáváním darů na dobročinné účely. S kolegy z Laboratoře experimentální ekonomie Masarykovy univerzity jsme navíc simulovali proces formování sociálního kapitálu v laboratorním experimentu. To nám umožnilo odstranit problém selekce, který je obecně zásadním problémem v empirické mikroekonomii. Výsledky tohoto experimentu ukazují, že bychom dnes v Sudetech mohli pozorovat stejné výsledky i kdyby byli osídlenci vybíráni z populace náhodně.

Z vyprávění svých rodičů a prarodičů vím, že existovaly obce, kam se třeba stěhovaly celé rodiny i s dalšími příbuznými, nebo dokonce i velké skupiny lidí, kteří se už znali z obcí, ze kterých přicházeli. Zkoumali jste třeba i takovéto případy?

Historici říkají, že obce osídlené velkými skupinami existovaly. Bylo by mimořádně zajímavé takové obce, které mohly mít na počátku vyšší úroveň sociálního kapitálu, najít a porovnat s obcemi, které byly osidlovány jednotlivci. Bohužel neexistují data, která by něco takového umožnila. Nevíme, kdo odkud přišel, s kým byl příbuzný, nebo zda se osídlenci vzájemně znali už před příchodem do pohraničí. Podrobná data o původu osídlenců jsou dostupná pouze pro okres Břeclav a ta ukazují na osidlování malými skupinkami.

Jak jste se vypořádali s možným vlivem ekonomické transformace v 90. letech? Narážím na to, jestli zdrojem té znatelně vyšší míry migrace ve zmiňovaných obcích nemůže být právě naprostá změna struktury ekonomiky, která citelně zasáhla právě pohraniční oblasti, kde se za minulého režimu těžilo uhlí a vzkvétal těžký průmysl, zatímco dnes je tam dlouhodobě vyšší nezaměstnanost a nižší výdělky než ve vnitrozemí.

S tímto problémem se vypořádáváme designem naši analýzy. Srovnáváme obce, které leží právě na hranici Sudet, a byly tak pravděpodobně těmito strukturálními změnami zasaženy stejně. Efekt ekonomické transformace můžeme vyloučit i díky tomu, že rozdíly v míře emigrace před rokem 1989 byly srovnatelné s těmi v 90. letech a s těmi, které pozorujeme dnes. Přítomnost vyšší migrace v sudetských obcích před rokem 1989 také automaticky vylučuje nezaměstnanost jako faktor potenciálně působící rozdíly v rezidenční migraci.

Dá se zhodnotit, jestli je vyšší migrace do a z pohraničí dobře, nebo špatně? Všude slyšíme, že Češi neradi migrují, což zhoršuje mobilitu pracovní síly. Neměly by v tom tedy mít Sudety výhodu?

Jestli je to obecně dobře, nebo špatně, nedokážu zhodnotit. Ekonomie ale stojí na předpokladu, že lidé dělají to, co je pro ně nejlepší. Pokud obyvatele Sudet nedrží na místě potenciální ztráta sociálního kapitálu, potom pro ně může být výhodnější odejít za lepšími pracovními nabídkami. Naopak pro obyvatele obce ve vnitrozemí může být subjektivně výhodnější neztratit sociální kontakty a odmítnout pracovní nabídku, která by znamenala stěhování. V konečném důsledku bychom na tvrdých datech mohli pozorovat vyšší flexibilitu pracovní síly v Sudetech, ale to neznamená, že se lidem v Sudetech daří lépe. Mezilidské vazby nebo například volný čas mají svoji hodnotu, kterou lidé berou také v úvahu.

Dá se prokázat linka mezi vyšší mírou emigrace v pohraničních regionech a nižší ekonomickou úrovní?

Obávám se, že jen velmi obtížně. Nicméně tato otázka je zajímavá i vzhledem k našemu výzkumu. Sudety jsou z historických důvodů na geografické a často i ekonomické periferii. Nabízí se tedy otázka, zda efekt, který přisuzujeme sociálnímu kapitálu, není ve skutečnosti jen efektem rozdílných ekonomických úrovní. Tuto variantu ale nepovažujeme za pravděpodobnou. Tím asi nejpádnějším důvodem je rozdíl, který nacházíme také v míře imigrace, která je, stejně jako emigrace, v Sudetech vyšší. Nedovedu si představit, že by se lidé chtěli výrazně častěji stěhovat do obcí, které jsou zjevně horší například kvůli absenci pracovních příležitostí nebo nižším výdělkům. Pokud by také byly naše výsledky dány polohou Sudet na periferii, potom by efekt, který nacházíme, nezanikal s umělým posunem hranice Sudet.

Je váš model aplikovatelný i jinde? Co třeba satelitní obce kolem velkých měst? Tam se také ve velkém přistěhovali lidé, kteří se předtím neznali.

Přenositelnost empirického ekonomického výzkumu je vždycky problematická. Ano, strukturálně se jedná o velmi podobný problém. Na druhou stranu je asi pravděpodobné, že lidé v satelitech si nakoupili své domy na hypotéky. Pokud je dům s hypotékou obtížně prodejný, potom může jeho vlastnictví působit jako kotva omezující ochotu se odstěhovat. V takovém případě lidé v satelitech ví, že oni i jejich sousedé v satelitech zůstanou a budou naopak motivovaní investovat do sociálního kapitálu. Tento efekt vlastnického bydlení byl mimochodem v literatuře popsán již na konci 90. let.

Existují podobné výzkumy ze zahraničí? Koncem války docházelo mimo jiné k masivním přesunům obyvatelstva mezi Polskem a Ukrajinou.

Existuje jich překvapivě málo a žádný se, pokud vím, nesoustředí na migraci. Za povšimnutí stojí právě vámi zmíněný případ z Polska a Ukrajiny. Nově publikovaný článek Sashi Beckera a jeho přátel ukazuje, že potomci lidí nuceně přesídlených po druhé světové válce z východu na západ Polska jsou dnes oproti zbytku populace více vzdělaní. Autoři to vysvětlují po generace předávanou zkušeností, že fyzické majetky jsou pomíjivé, ale vzdělání vám nikdo vzít nemůže.

Štěpán Mikula (35)

Odborný asistent na Katedře ekonomie brněnské Masarykovy univerzity a člen Laboratoře experimentální ekonomie Masarykovy univerzity. Zaměřuje se na empirický výzkum trhu práce a migrace.