250 kilometrů upravených běžeckých tras, 23 nástupních míst a k tomu panoramata okolních hor. To je Jizerská magistrála, kterou mnozí milovníci bílé stopy považují za běžkařský ráj. Její trasy proslavil legendární vytrvalecký závod Jizerská 50. Vydat se sem ale mohou nejen špičkoví polykači kilometrů. Díky mírnému terénu jsou zdejší stopy doslova pro všechny.
Bedřichovský stadion je nejfrekventovanější nástupní místo Jizerské magistrály. Každý den sem v zimě míří tisíce lyžařů. Běžky jsou stále populárnější, ještě před dvaceti lety tu takový ruch rozhodně nebyl. „Třeba centrální parkoviště na Bedřichově bylo z 80 procent používáno sjezdaři, ale ten vývoj, jak možností běžeckého lyžování, tak i možností úpravy, vyrostl do dnešních čísel, v krásné dny jenom tady přes Bedřichov nastoupí přes deset tisíc lidí,“ má spočítáno Martin Kunc, ředitel Jizerské o. p. s.
Na své si přijdou zkušení běžkaři i začátečníci
Na prvních kilometrech je někdy pořádná tlačenice, zvlášť když svítí sluníčko. Díky husté síti tras a velkému množství jejich kombinací se ale ve stopách běžkaři rychle rozprostřou. Někdo si doběhne jen na grog na proslulou Šámalovu chatu, jiný si vybere delší porci kilometrů do romantické osady Jizerka nebo zamíří k jizerskohorským přehradám.
Výhodou je řada občerstvovacích bodů. „Jeden z nejfrekventovanějších rozcestníků na Jizerské magistrále je Knajpa, běžkaři si tady můžou odpočinout, občerstvit se nebo případně i přehodnotit mázu, protože rozcestník na Knajpě je vybavený naší ,kápézetkou‘, kde jsou různé vosky, smývače nebo korky,“ radí běžkařům, kteří prostředí znají méně, skútrař z Jizerské o. p. s. Matěj Srstka v pořadu Prima Česko.
ČTĚTE TAKÉ: Původně si místní klepali na čelo, dnes lanovka patří k pýchám Ústí nad Labem
To ocení hlavně bruslící sportovci. Výletníci, kteří si jdou ve stopě vycházkovým tempem, už většinou spoléhají na skoro bezúdržbovou skluznici se šupinami. Jizerské hory dávají šanci každému. „Opravdu tady jsou ty náhorní plošiny, že jedete chvíli do kopečka a pak váš čeká krásná rovinka. Je to pro začátečníky i pro děti hodně příjemné běžkování,“ láká návštěvníky Kunc.
Vynikající podmínky nebyly vždy samozřejmé
Luxus běžkařských dálnic je samozřejmě výdobytkem moderní doby. Před půlstoletím, když se začala jezdit Jizerská padesátka jako memoriál horolezců, kteří zahynuli na expedici v Peru, se ještě stopy poctivě prošlapávaly. První rolba se tu podle ředitele Jizerské o. p. s. objevila až v polovině sedmdesátých let. „To byla technologie, která měla sice tlačený stopy, ale rolby to tahaly za sebou, takže ta práce byla strašně složitá. Když vám nevyšla zatáčka, nebo jste nevytočili s mašinou zatáčku, museli jste odpojit stopaře a znovu najíždět zatáčku. Tehdy to opravdu byli borci, kteří to dělali nezištně, byli to dobrovolníci ze Ski klubu Jizerská 50. Ty stroje netopily, většinou tam byly i nějaké technické problémy, takže klobouk dolů před tehdejší úpravou,“ popsal historii Kunc.
Dnes nastoupíte do vysoustruhované stopy, která vás nepustí. A zcela zadarmo. Na rozdíl od mnoha podobných míst v zahraničí, tady se nic neplatí. Pokud ale budete spokojení, můžete rolbařům přispět koupí samolepky nebo drobným darem za pomoci QR kódu.
