Rajmont: Boxer si místo v ringu musí zasloužit. Společnost degeneruje sledováním zápasů bláznů
Milionové honoráře za bizarní zápasy influencerů a úpadek respektu k tradici. Promotér a herec Matouš Rajmont se v otevřeném rozhovoru pro CNN Prima NEWS ostře vymezuje proti některým moderním trendům v bojových sportech, popisuje unikátní atmosféru boxu v Lucerně i to, jak přehnané ambice rodičů spolehlivě ničí sportovní talent dětí. Nechybí ani historka, jak rvačka hasiče s myslivcem dala vzniknout vesnické boxerské akci v Doubku.
Matouši, ty pořádáš tradiční galavečer boxu v Lucerně. V dnešní době, kdy jdou do popředí hodně MMA akce ve velkých halách, jak je těžké to skloubit, aby ten tradiční galavečer boxu byl pořád atraktivní - jak divácky, tak i ekonomicky?
Tak nejdou do popředí pouze MMA akce, jdou do popředí veškeré disciplíny bojových sportů a bojový sporty jako obecně jdou do popředí, což je správně, je to skvělý. Na druhou stranu do popředí se dostávají bohužel i takový disciplíny nebo takový zápasy, který si tu popularitu úplně nezaslouží. Ale naše společnost to vyhledává. Co se Lucerny týče, tak pro mě je hrozně těžký udržet tu kvalitní sportovní stránku a nesnížit se k tomu, co dnešní společnost vyžaduje. Což je samozřejmě těžká hrana, protože honoráře těch bláznů, který zápasej v různých organizacích, jsou veřejně známé a pro mě je to prostě nepochopitelný. A samozřejmě skvělej sportovec, usoudí, že by měl mít stejnej honorář jako ten šílenec, který měl dva tréninky a před zápasem si dá flašku vodky jenom proto, aby to vydržel.
A dá se to ještě vůbec udržet z toho ekonomického hlediska?
Z ekonomického hlediska se to vlastně nedá držet od začátku. Dražší jsou nájmy, dražší jsou honoráře, dražší je všechno a ty vstupenky zase o tolik člověk zdražit úplně nemůže. Je to o tom sehnat partnery a to jsou většinou srdcaři, který ten sport mají rádi a zaplaťpánbůh, že furt takový jsou. Samozřejmě jsou i velký sponzoři, který řeknou: „Já půjdu radši tam k tý organizaci, protože to je hodně vidět“. Já tomu úplně nerozumím, jestli to je správný marketingově. Vyprodaná Lucerna stejně nezaplatí ty náklady. Takže je to takovej drahej koníček.
Lucerna jako legendární Pěsti ve tmě
Jak říkáš, je to drahé, ale zase na druhou stranu ten styl – je to zasazené do prvorepublikové doby. Je tahle specifická atmosféra výhodou oproti těm velkým show?
My jsme tuhle atmosféru vytvořili v době, kdy jsme se nesnažili vůbec nikomu konkurovat. Nevytvářeli jsme vůbec tenhle konkurenční boj, protože ve chvíli, kdy jsem v Lucerně, tak si představuju ty Pěsti ve tmě, představuju si tu atmosféru a to jsou pro mě třicátá léta. Samozřejmě by se mi moc líbilo, kdyby z vrchu visel mikrofon na šňůře, ale to už je produkčně tak náročný, že je opravdu jednodušší si ho tam podávat. Já hrozně smekám před lidma, který to udržej v rámci doporučenýho dress codu, protože to pak vypadá jako celek skvěle.
ČTĚTE TAKÉ: Český nováček pobláznil Montreal. Relaxuju u Hry o trůny, slovenská pochvala těší, říká Dobeš
Teď shodou okolností připravuju jednu akci, kde jsem toho teda využil a celou ji dělám také v nějakém duchu, protože my to nechceme stavět na tom, že si dva stoupnou někde proti sobě, strčej do sebe a jeden řekne: „Já tě zabiju,“ ten druhý: „Já tebe taky zabiju a ty seš tlustej a ty seš moc tlustej.“ To my nechceme.
Prostě bez trashtalku…
Ano, dá se to tak říct. Ale něčím bych tu akci chtěl mít vždycky oživenou. Takže teď naše letní akce je zase v duchu devadesátek, ale nějakej důvod to má taky.
Máš na mysli zřejmě akci, která se jmenuje Doubek City Fight, jestli se nepletu?
Doubek City Fight Night. To už je hrozná značka (smích).
Omlouvám se. Teď v sobotu 6. června proběhne třetí ročník, jestli se nepletu. Co tě vedlo k uspořádání právě takové akce? Protože předpokládám, že je to na míle vzdálené třeba té Lucerně.
Je to na míle vzdálené Lucerně jak termínově, tak prostě vším. A musím říct, že mě celá tahle akce strašně baví. Mě baví i Lucerna, ale už ji dělám 18 let. A tahle akce vlastně vznikla kdysi dávno u nás v hospodě na vesnici, kde se místní hasič s místním myslivcem začali hádat a ten mu říká: „Hele, ty seš blbej a pojď ven a já tě zbiju.“ A já jsem měl v autě dvoje rukavice a říkám: „Hele kluci, já vám dám rukavice, pojďte na sál, já vám udělám rozhodčího.“ Tak samozřejmě si to tam jako rozdali na tom sále, vydrželi každej asi 15 vteřin, oba dva úplně mrtví. Ale na základě toho řekli: „Hele, nemohl bys s náma chodit na tréninky?“ A najednou se jim změnila ta povaha, že si mysleli, že každýho zbijou.
Pozvánka na akci Doubek City Fight Night Zdroj: Matouš Rajmont
Tak šli trénovat a pak za dva měsíce jsme udělali takový malý gala v tý hospodě, kde přesně boxovali takoví lidi, včetně toho hasiče s myslivcem, ale už to trochu uměli. A pak mi rok na to volal Vasil Ducár a říká: „Hele, ty v hospodě děláš nějakou dobrou akci, nemohl bych tam dát nějaký kluky od sebe z gymu?" A najednou se to začalo dostávat trošičku do dimenzí, který jsem úplně nechtěl. Já potřebuju udržet furt ten hobíkářskej styl.
Takže už to začalo být moc profi?
To se teď trochu stalo, ale je to půl na půl. Nebudu samozřejmě tvrdit, že jsou tam topový, nejlepší zápasy. Ale bude tam na Doubku zápasit Johana (Rajmont), která boxovala v Lucerně o titul a boxovala o tituly i ve světě. Budou tam neporažený kluci - Tomáš Tyityis, Michal Krása, ale je to všechno. Třeba Michal Krása je voják, není to úplně ten profesionální boxer, jak by to asi mělo být. To je, bohužel, u nás velmi těžký.
Ale budou tam lidi, co si to zasloužej. Na rozdíl od těch, co jsme tady jmenovali v té jedné organizaci, který si to prostě někdy nezasloužej. Neříkám, že všichni. Jeden chodí i dokonce trénovat s náma a je velmi slušnej, dře a tak dále.
A zaslouží ve stylu, že trénují, nebo že dělají nějakou záslužnou činnost?
Že trénujou. Pokud mám jít prostě před lidma do ringu boxovat, tak si to musím zasloužit a zasloužím si to tím, že dřu. Dřu na úkor nějaký práce. Zase budu jmenovat třeba Johanu, ale prostě to jsou lidi, který jedou z noční rovnou na trénink, protože vědí, že musej. Jinde se tam do zápasu dostanou lidi, který říkaj: „No tak mi za to dají prachy, protože na Instagramu jsem si třikrát udělal nějaký video o tom, jak dělám kotrmelec v parku.“ A to je prostě málo. Zaprvé ta společnost podle mě degeneruje tím, že se vůbec na takový videa kouká a že pak tyhle lidi vyprodávají haly.
Čtěte také
Jsem z toho smutnej, ale tohle u nás není. Neříkám, že všichni u nás umějí boxovat, ale rozhodně se mi líbí, že ty lidi, který tam jsou v těch prvních zápasech, tak polovina jich přestala kouřit, mají danou váhu, takže všichni držej diety. Teď samozřejmě se blíží ta sobota, takže na tréninku tady bylo najednou 20 lidí a je to super. Ty pologauneři z gauče, co chodili pařit, tak najednou nikdo z nich nepije. Mám z toho dobrej pocit.
Takže je to mix lidí, kteří mají nějaké zkušenosti, umějí boxovat, a pak jsou tam třeba lidé, kteří si jdou takhle zatrénovat po práci a přípravu na ten zápas vezmou zodpovědně. Na několik měsíců se tak trochu vtělí do kůže těch profi zápasníků?
Přesně tak. Třeba Petr Pastiřík, kterej v podstatě dělá podle mě tři práce, možná čtyři, a je tady každej den, dře, protože ví, že si tam nemůže utrhnout ostudu. To tam nechce nikdo, takže pak člověk začne makat a fakt jede kolikrát z noční na ranní trénink. My trénujem třeba od 6 hodin a tady v 6 hodin ráno je 10 lidí. To je úplně skvělý, ale je to ta zodpovědnost k tomu, že za chvilku budou v tom ringu před lidma.
Doubek City Fight Night jako vesnická zábava ve stylu devadesátek
Takže rozdíl oproti té Lucerně je ten, že tohle je v podstatě taková vesnická zábava…
Je to správně řečený, je to vesnická zábava. Do Lucerny přijede profík, kterej se tím živí. Ale tady mi lidi řeknou: „Počkej, to ne, to já nedám, ty vole.“ A pak jako jim to hlodá, že jo, a za 14 dní volaj zas: „No možná bych to zkusil, kdy trénujete?“ A najednou začne chodit a splní to tenhle účel. Kolikrát musej shodit třeba 10 nebo 15 kilo.
A daří se jim to?
Daří. Nemám je sice jak potrestat, když tu váhu nedodržej, ale líbí se mi ta zodpovědnost, tam se prostě nikdo nechce ztrapnit.
Jak se může člověk vlastně dostat do Doubku na zápas?
To je strašně těžký, to je strašně těžký (smích). Stačí přijít do tý hospody a vyzvat toho myslivce s tím hasičem dohromady, ale to už by byl jeden na dva a to my nechcem. Chceme pořád udržet ten kult sportu a vzájemnýho respektu.
Je to open air, nebojíš se počasí?
Bojím, bojím. Tři roky za sebou mám déšť a ten to naštěstí tolik neovlivní, protože když boxuje Pepa, tak za ním přijde 50 kamarádů a za Frantou 60, a stejně přijdou, i když prší. Blbý je, že odjedou po tom zápase, ale zase boxuje Lojza s Karlem a ty mají taky ty kámoše. Mně by se líbilo, kdyby se tam lidi udrželi formou festivalu a poseděli na trávě.
Herec a promotér Matouš Rajmont Zdroj: Se svolením Matouše Rajmonta
Už jsi zmínil, že to je ve stylu devadesátek. Proč zrovna devadesátky?
To byl nápad mý strašně vtipný a chytrý ženy. V Lucerně všichni dodržujou dress code. A letos se nám tam stalo, že ta kamera, jak jezdila mezi diváky, tak u jednoho stolu seděla taková partička v teplákových soupravách, což mi jako po těch 18 letech přišlo líto vůči těm ostatním. Pořád to není karneval, ale je to nějaká úcta k tý akci. A najednou tam byly ty teplákovky a já jsem si neodpustil nějaký píchnutí na Facebooku a Johana řekla: „Tak udělej Doubek, pojďme ho udělat v duchu devadesátek.“ A ono se to vlastně hrozně dobře dělá, protože, všichni posílají nástupovky typu 99 Luftballons, DJ Bobo, ale jsou tam i kvalitní věci. Samozřejmě neříkám, že všichni budou nastupovat na Michala Davida.
Tak na druhou stranu proč zase ne, když to má být ve stylu devadesátek?
Jo, kdo to chce, ať to dodrží. Ale je fakt, že lidi už mi posílají, co si objednali - ledvinky, teplákovky… Já už mám taky svítivou. Včera jsem byl pro zlatý řetězy a vlastně si s tím hrajem. Nad ringem bude diskokoule, DJ má instrukce, že to celý pojede v duchu devadesátek. Budou tam i ring girls, blikací čísla… Takže lidi to bude bavit.
Když se vrátím úplně na začátek, jak ses vůbec dostal k boxu a promování zápasů?
Tak já jsem se k boxu dostal jako malej, když byly Pěsti ve tmě. To byl takovej první aspekt. Celá naše škola začala boxovat, protože když boxoval Marek Vašut s Kurtem Schallerem, tak prostě jsme všichni museli. Jako když se vyhrálo Nagano, tak když všichni hráli hokej. Chodil jsem k Rosťovi Osičkovi, pak jsem si dal samozřejmě klasicky pauzu, byl fotbal, pak puberta, takže jsem nedělal nic. A pak jsem se k tomu vrátil přes Filipa Miňovského, kterýho respektuju, obdivuju. Trenér tomu dá hrozně moc. Moje děti hrály třeba golf a ten trenér je nebavil, tak se na to vykašlali. Ale tady Filip pro to dělá maximum, takže mě to bavilo. Byla tam dobrá parta a z toho tak nějak vzniklo, že si uděláme vlastní gala. Samozřejmě v tý době to bylo celý jednodušší, protože to probíhalo stylem: „Půjdeš boxovat? Jo, půjdu. Ty půjdeš taky, tak zavoláme do Lucerny.“ Prostě se to dělalo po telefonu.
Čtěte také
Ty jsi nikdy neměl ambici dosáhnout v boxu nějaké vysoké mety, zkusit se tím třeba živit?
Ambice má člověk, když dělá něco, co chce dělat pořádně. A vzhledem k tomu, jak jsem se tomu věnoval v mládí, tak si to nezasloužím dělat na úrovni profesionálů. Když chce někdo hrát tenis, tak musí prostě dřít, dnes a denně. A na to já neměl čas. Měl jsem dítě už v 18, do toho mám 17 operací… Teď jsem rád, že můžu bejt součástí skvělejch zápasníků, který jsou třeba tady.
Takže do ringu už se neplánuješ vrátit?
Proč? Vždyť to nechce snad ani nikdo vidět. To není jenom o mně, to by byl přesně zas nějakej bizár. Už i Roman Kracík, když boxoval v 49 letech, tak si myslím, že tam už neměl bejt. Podívejte se, jak dopadl Jaromír, když nebudu zcela konkrétní.
Dělal jsi kromě boxu ještě jiné sporty? A věnuješ se jim dodnes?
Tak dneska už se můžu věnovat pouze golfu. Chodím hrát fotbal za Real Top Praha, což je tým hokejistů, fotbalistů, herců, zpěváků a generuje vždycky krásný charitativní peníze. Na každý akci je snad minimum 100 tisíc. Tam chodím strašně rád, ale samozřejmě hrát vedle Kollera, Baroše, Šmicera, Bergera je těžký, i když jsem fotbal hrál celej život.
Chodím si zahrát tenis. Čtyřhru, protože singla už neuhraju. Zahraju si golf, protože tam mám přátele a myslím si, že ho nějak částečně umím. Ten sport mi samozřejmě strašně chybí, ale hrát fotbal? Ve Znojmě na mě křičely moderátorky, když jsem si předkopl míč: „Běž, Foreste, běž!“. A to už nechci zažít znova.
Děti se na sport často vykašlou kvůli tlaku rodičů
V dnešní době se hodně řeší zdraví dětí – jak psychické, tak to fyzické. Podle mnohých se děti málo hýbou. Vidíš to jako velký problém, tu absenci sportu u dnešních dětí?
Já si myslím, že absence sportu není úplně hlavní problém, protože všude jsou kluby. Ať už gymy, nebo třeba fotbalový akademie. Já si myslím, že problém jsou ambice rodičů, kteří vyvýjejí na ty děti strašnej tlak a ty to pak přestane bavit. Na tenise třeba vidím ty rodiče, jak visej na plotě. Stejně tak na fotbale. Jsou to většinou rodiče, který sami nic nedokázali. A těm dětem furt tlačí do hlavy: „Musíš bejt tohle, musíš bejt nejlepší nejlepší“ a tak dále. Co udělají ty děti ve 13 letech? Prostě se na to vykašlou, protože je to nebaví, protože každý den večer to slyšej u večeře, prostě furt nonstop.
Jasný, mobily taky. Ale nebudu říkat, že všechny děti seděj v parku na mobilu. Na dětskej trénink tady mám 40 dětí. To je úplně skvělý. Dělali jsme boxerskej tábor, bylo to narvaný.
Herec a promotér Matouš Rajmont Zdroj: Se svolením Matouše Rajmonta
Je podle tebe box sport vhodný pro děti?
Říkám to často - dle mého určitě ano, protože kdo se v tom pohybuje, Tak ví, že děti se nemlátěj do hlavy, že jsou na to pravidla. Učí se tam prioritně pohybové obratnosti, disciplíně, respektu. A trenéři, třeba Petr Macháček, na to kladou důraz. Rodiče si strašně často myslej: „Vymlácená palice.“ Ne, o tom ten box není. Když tě vychovává někdo, kdo je ta vymlácená palice, tak asi z tebe taky nevychová někoho s respektem a tak dále. Takže pro děti je to skvělý i kvůli sebevědomí v dnešní době, kdy je podle mě strašnej problém šikana, kdy se děti natáčej, jak si vzájemně ubližujou…
Toho jsem se chtěl právě dotknout. Když dítě dělá box, je vedeno k disciplíně, k respektu k soupeři, tak je tam podle tebe menší pravděpodobnost, že se bude účastnit nějaké šikany, kde bude v přesile napadat slabší, něco si tam dokazovat a natáčet si to na video?Samozřejmě k tomu můžou sklouznout i děti, které ten box dělají, ale nemají takové cítění respektu. Každopádně, jestli to budování disciplíny a respektu může podobné chování eliminovat?
Tak to je jasný, protože to v gymech ty děti právě učí, aby pomáhaly v případě, že něco podobnýho zažijou, aby nebyly tou součástí těch horších. Ve chvíli, kdy člověk něco dělá, tak si samozřejmě na něj moc lidí netroufne. Já, když jsem měl u sebe v pořadu hosta Adama Marcina, několikanásobnýho mistra republiky, bylo mu asi 12 nebo 13, a já se ho zeptal: „Popral ses někdy?“ A on říká: „Ještě nikdy. Já jsem se v životě ještě nepral.“ Tobiáš Barták, skvělej fighter, to stejný: „Já jsem ještě nikdy nikomu nedal ani facku...“ Tyhle kluci kdyby ty facky dali, tak si zříděj neskutečnej respekt, ale oni nemusej. Nikdo je nešikanuje, oni nikoho nešikanujou. Většinou šikanujou přesně ty, největší zoufalci, který sami nic nedokážou a neuměj.
Potřebujete roli z**da? Volejte Rajmonta
Živíš se i jako herec. Natáčíš teď něco zajímavého?
Teď hraju prince.
Takže pozitivní postavu?
To je poprvý, co mi to někdo věří (smích). Nehrál jsem nikdy pozitivní roli, ani prince. A asi nikdy hrát nebudu. Hraju jenom vrahy, vymahače a tak dále. V seriálu Polabí aktuálně hraju překvapivě někoho, koho obvinili z vraždy a jinak vlastně ani ve výhledu nic nemám. Já to herectví mám vlastně jako takovej koníček, protože jsem v tom vyrůstal. Táta byl režisér, máma je herečka, bratr je herec. Pohyboval jsem se v tom celej život a myslím si, že se to dostalo do fáze, že když je někde potřeba, aby někdo vypadal hnusně, mluvil trochu ukrajinsky a uměl se porvat, tak volají mě. Ještě jak jsem potetovanej, tak nikoho nemusej malovat. Jakmile se někde řekne: „Potřebujem takovýho z*rda,“ tak zavoláme Rajmonta.
A neláká tě zahrát si někdy někoho pozitivního, vyloženě třeba nějakého intelektuála?
V seriálu Modrý kód na Primě jsem jednou jeden natáčecí den hrál gynekologa. Myslím, když jsem pak zahlídl tu fotku, tak jako nejsem úplně typickej gynekolog.
Ale i gynekolog může být negativní role, v určitém slova smyslu…
To už by byl asi jinej seriál (smích).
Čtěte také
Nechceš si tedy někdy zahrát něco vyloženě pozitivního, třeba zachránce, který dělá něco dobrého pro společnost?
Já jsem fakt jako herec epizodních rolí. Potřebujete někoho, kdo prostě vymůže nějaký peníze. Volejte Matouše, protože vypadá tak, jak vypadá. A já ani ty ambice nemám, nejsem ani tak dobrej herec jako jiní. Teď jsem třeba koukal na nějakej seriál, kde byl Igor Orozovič, a úplně jsem zíral, jak skvěle hraje. Já tyhle ambice úplně nemám, ale baví mě to. Já si u toho hrozně odpočinu. Třeba stát v 6 ráno někde u cateringu je pro mě normálně odpočinek.
Takže na vyčištění hlavy.
Trochu je to na vyčištění hlavy. Mám to rád. Samozřejmě, čím jsem starší, tím se mi učej hůř texty, ale baví mě to, baví mě to moc.
A nějaká sportovní role by tě ještě lákala?
Já si myslím, že jsem je i hrál docela dost, ty sportovní role propojený prioritně s boxem. Jako těžko můžu hrát fotbalistu, když sotva vyjdu schody tady do toho gymu, Bavilo by mě to, ale je to řehole. On si dneska každej myslí, že herectví… Já to vždycky čtu v těch komentářích. To je normálně řemeslo. Řemeslo, který se musí učit. Já to vidím, když na něco koukám, že ten člověk hraje blbě. Jenom proto, že má sledovanost na Instagramu, tak hraje role v seriálu. Kde to jsme?
Dobře zahrát je jedna věc. Na tu sportovní roli je ale také potřeba nějaká fyzická příprava a trénink, ne?
Jo, Marek Vašut to ukázal ve filmu Pěsti ve tmě.
Čekám, až žena usne, pak si beru brufen
Minulý rok jsi měl docela netradiční svatbu. Jak se na to teď díváš s odstupem času? Změnila tě ta svatba nějak, nebo seš pořád stejný Matouš Rajmont jako předtím?
Musím míň mluvit, protože by mě jinak zbyla (ukazuje na manželku Johanu, která trénuje vedle nás). A nebyla to netradiční svatba…
Matouš Rajmont s manželkou Johanou Zdroj: Se svolením Matouše Rajmonta
Ne, každý to to má v lomu, takže v tomhle smyslu netradiční.
Je hezký, že si dneska člověk může vybrat to místo, kde to chce mít. To jsem zase někde četl, že si vymejšlíme kraviny v rámci toho. Ne, je to hezký to mít v lomu, protože ta možnost tu je, že nemusím bejt za každou cenu v obřadní síni Prahy-východ. Takže jsme si to vymysleli v tom lomu. Mimochodem, pronájem toho lomu byl levnější než hospoda ve Vinoři. Takže to nebylo žádný, hogo fogo, jak si pak člověk o sobě přečte.
A změnilo mě to v tom, že si musím víc hrát na mladýho. Trošku se musím tvářit, že nejsem unavenej, a vždycky čekám, až žena usne, abych si mohl dát brufen v klidu, nasadit brejle a dočíst článek. Ale baví mě to, protože moje žena je sportovec, hrála tenis. Já potřebuju k životu sport a ten, díky ní, můžu absolvovat na velmi podobné úrovni. V tenise mě možná porazí, to je pravda, a tím, že boxuje, tak je to náš společnej koníček a je to skvělý.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Žraločí prorok předpovídá výsledky mundialu. Naváže na jasnovidnou chobotnici?
Alexandr pracuje na Primě už od roku 2013. Během té doby prošel redaktorskými a posléze editorskými pozicemi jak v televizním, tak on-line zpravodajství.
