Děti dneska jen sedí v parku a neumí ani kotoul. Box je naučí pohybu i respektu, říká Končitík
Výběr redakce
Rukavice na hřebík sice pověsil, ale z ringu úplně neodešel. Boxer Vojtěch Končitík uzavřel v prosinci svou aktivní kariéru a plynule se přesunul do role trenéra. Nabyté zkušenosti nyní předává dál svým svěřencům v klubu Form Factory na pražském Žižkově. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS zavzpomínal na své největší sportovní milníky. Dotkl se ale i společensky kritického tématu: Proč dnešní děti ztrácejí vztah ke sportu a co s tím může udělat právě box?
Vojto, ty jsi teď v prosinci ukončil boxerskou kariéru zápasem v Lucerně. Jaké to bylo? Jak na to vzpomínáš?
Vzpomínám na to hrozně moc rád. Bylo to prostě úžasný, před vyprodanou Lucernou ukončovat svoji 13letou kariéru jako aktivní boxer. Měl jsem asi přes 40 lidí, kteří mi tam fandili, byli tam i moji svěřenci. Prostě to bylo krásný, nádherný a jsem za to strašně vděčnej, že jsem tam mohl svoji kariéru ukončit.
ČTĚTE TAKÉ: Procházka to zbytečně uspěchal. Ulberg by do druhého kola možná ani nenastoupil, říká Kincl
Když se ohlédneš za svoji kariérou, co bys označil za nejlepší moment?
Čtyřikrát boxovat před vyprodanou Lucernou, kde jsem měl první zápas v roce 2019 a kde jsem zároveň pak ukončil svoji kariéru minulý rok. A druhá jako věc, které si vážím, je, že jsem boxoval o mezinárodní titul s Pavlem Albrechtem. Boxoval jsem s ním na 10 kol a bohužel prohrál na body.
A naopak, kdybys měl vybrat nejhorší okamžik kariéry, jestli nějaký takový byl?
Bylo to v roce 2022, myslím, v Mladé Boleslavi, kde jsem boxoval v nákupním centru pod hlavičkou organizace Aspero Underground. Dělal jsem blbě váhu, dělal jsem ji na poslední chvíli. Když se blbě dělá váha, tak v tom zápase to je prostě znát. A absolutně jsem neměl energii, šťávu, nic. Ve druhém kole jsem byl úplně zabitý a soupeř mě sestřelil.
Čtěte také
Jak ses vlastně k boxu dostal?
Já jsem celej život dělal a adrenalinový sporty. Nějakejch osm let jsem jezdil na kolečkových bruslích, aggressive inline skating. Jezdíš, sjíždíš zábradlí, zídky a tak. Jeden čas jsem byl docela i jako dobrej, že mě lidi, co se v tom pohybovali, znali. Ale když mi bylo okolo 20, už mi to nic nedávalo. Spíš jsem se věnoval party a kalbám. Hrozně jsem přibral. Já měl vždycky nějakých 75 kilo, přibral jsem na 90 kilo. Takže to bylo jako špatné.
Tam přišel ten zlom?
Kamarád, se kterým jsem jezdil na bruslích, mi řekl, že začneme chodit cvičit a že by si chtěl zkusit kickbox. Začali jsme teda chodit do bývalého BBC na Žlivského (nyní Form Factory, pozn. red.), kde jsem začínal jako kickboxer. A dokonce jsem měl i jeden zápas v light kontaktu. Ale light kontakt není moc pro mě, protože soupeře jsem vlastně ve druhým kole seknul. A to v light kontaktu nemůžeš, to je prostě pinkačka.
Náročný sport a skvělé kardio
Pak jsi tedy přesedlal na box, který teď po konci aktivní kariéry i trénuješ. Kdo všechno k tobě chodí?
Ke mně sem do Form Factory chodí obrovský spektrum lidí. A jsou to lidi, kteří dělají v kancelářích, hobíci, ale i kluci, kteří závoděj. Teď budou tři mí kluci 6. června na akci Doubek Fight Night 3 v Úvalech.
Je podle tebe box sport pro každého?
Určitě. Box rozvíjí pohyblivost a díky němu máš pak i nějakou úctu, respekt k tomu soupeři. A je to fyzicky náročnej sport. Zapojíš do toho celý tělo. Je to skvělý kardio. Zároveň se navíc naučíš se bránit. Pak je spousta lidí, kteří se třeba jako chtěj mlátit a tak. Přijdou na box, zaboxujou si na pytel, pak zkusej sparringy a zklidněj se.
Takže i pro lidi, kteří chtějí zapracovat hlavně na fyzičce, ale nemají potřebu chodit třeba na sparringy a soupeřit s jinými, je box vhodný sport?
Přesně tak. Vyboucháš se, potřebuješ ty emoce někam dostat ven a ten box tomu pomáhá.
Box je i o úctě a respektu k druhým
Hodně se dnes řeší zvýšená agresivita u dětí. Objevuje se čím dál víc videí nějakého bezdůvodného napadení nebo šikany. Mluvil jsi tu o respektu ke druhým. Myslíš si, že box může být cesta i k potlačení těchto negativních jevů, té agresivity?
Ano. Dnešní doba je taková, že ty děti jsou x hodin na sociálních sítích, na telefonech, nudí se, nic nedělají. Já, když jsem byl malej, telefony za mě nebyly. Hráli jsme si venku, lezli jsme po stromech, hráli jsme si na policajty, na zloděje s umělými pistolkami, nebo na vojáky. Během té hry jsme se pohybovali, bylo to náročný, běhali jsme. Ty děti tohle neznaj. Oni sedí prostě v parcích. Já to sleduju. Vidím, že hodně z nich prostě nic nedělá, jsou na mobilech a nevyvíjej žádnou aktivitu. Ok, mají třeba dvě hodiny týdně tělocviku, ale to je nezachrání. Většinou, co jsem slyšel, tak i ty tělocviky už nejsou to, co bývaly. Ty děti neumí udělat blbej kotoul nebo hvězdu.
Od kolika let by měly děti s boxem začínat?
Ideálně tak od 10 let. Ale ať ty děti hlavně něco dělají. Ať hrají fotbal, hokej a já nevím co ještě. Ať se zapojí třeba i ten box, protože rozvíjí i tu pohyblivost, jo. A pak si vyberou, jestli chtějí boxovat, jestli chtějí hrát fotbal, házenou, vybíjenou nebo třeba šachy. To už si pak to dítě vybere samo.
Zmiňoval jsi, že box je velmi náročný fyzicky, tedy dobrý způsob, jak si zlepšit pohyb a kondičku. Vidíš ještě nějaké další plusy?
Je to určitě úcta a respekt k lidem. Respektuju a uctívám všechny lidi, co chodí ke mně na trénink a to samé i normálně v klasickým životě. O mně se ví, že jsem prostě hodnej člověk, což není úplně dobrý v tom boxu. Ale zase jsem byl většinou proti svým soupeřům jakoby v dobrém rozpoložení. Necítil jsem žádnou nenávist. Teď je v módě, že se hejtujou přes sociální sítě. Vždycky, když jsem boxoval, tak jsem uctíval toho soupeře, měl jsem k němu nějakou pokoru a úctu. A většinou to byly dobrý zápasy, i když třeba nedopadly v můj prospěch.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Nahoru dolů. Roušal odhalil přípravy na zápas, Slováková podmínku klidné domácnosti
Alexandr pracuje na Primě už od roku 2013. Během té doby prošel redaktorskými a posléze editorskými pozicemi jak v televizním, tak on-line zpravodajství.
