Mrazivý horor z roku 1929: Lidé v Česku bojovali s -42,2 °C, zimou umírali i doma u stolu
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
V Praze se kvůli arktickým mrazům zdvojnásobila mortalita.
Hlavní město zažilo teploty až -30 °C, v Českých Budějovicích to bylo -42,2 °C.
Chudinské kolonie se proměnily v ledové chýše.
Jak se s arktickou zimou v roce 1929 vypořádala československá vláda?
Tři zmrzlé děti ve vagonové kolonii v pražských Vršovicích a stoprocentní navýšení úmrtnosti. I to byly následky arktických mrazů, během nichž padl 11. února 1929 dosud platný rekord. Minus 42,2 stupně. Naměřili ho meteorologové v Českých Budějovicích a současné teploty ho neohrožují ani náhodou. Aktuálně se mráz vyšplhá maximálně na minus 30, a to jen v extrémních případech, například na Šumavě. „Ze všech končin republiky přichází zprávy o zmrzlých lidech a zvěři, o zavátých cestách a drahách, takže doprava mnohdy úplně uvázla,“ informoval v únoru 1929 deník Československá republika. Třicet pod nulou bylo i v Praze.
Počasí z počátku roku 1929 považují meteorologové za zimu století či rovnou za zimu tisíciletí, i když stabilní záznamy měření teploty vzduchu v pražském Klementinu známe až od roku 1775. Praze se před 97 lety kvůli mrazům dokonce zdvojnásobila běžná úmrtnost, k čemuž přispěl i tragický příběh, o němž referoval deník Právo lidu: „Tři malé děti ve vršovické vagonové kolonii staly se obětí vražedného mrazu.“
Na Olšanech až 50 pohřbů denně
Deník sociálnědemokratické strany Právo lidu spočítal na Olšanských hřbitovech v Praze, jak se kruté mrazy v únoru 1929 promítly na celkové mortalitě: „Veliká je úmrtnost pražského obyvatelstva. Stoupla o celých 100 procent. Pohřbívání děje se jen za velkých obtíží.“ Za nejkrutějších mrazů se v prvé třetině února na Olšanech konalo i přes 50 pohřbů denně, tedy zhruba o polovinu více než při běžném počasí.
A přituhovalo pořádně, takže i Praha zažila třeskuté třicítky. „Včera z rána v Praze bylo minus 26—30 stup. Mráz,“ uvedl vládní deník Československá republika 14. února 1929. „A to jsme si ještě blahořečili, že nejsme v Č. Budějovicích, kde prý měli nadělení až —44 stupňů,“ dodal ironicky žurnalista.
Nebylo to 44 stupňů, nicméně tehdejší extrémní mráz minus 42,2 stejně není podnes překonán. A v příštích dnech ani nebude. Národní mrazový rekord padl 11. února 1929 v Litvínovicích na okraji Českých Budějovic, na tamní stanici Státního ústavu meteorologického. Rekord byl změřen ve Stecherově mlýně, stanice však byla v roce 1945 zrušena.
Čtěte také
Chatrče s promrzlou chudinou na Pankráci
Nejvíce trpěli nejchudší, o kterých Právo lidu přinášelo srdceryvné reportáže, například z chudinské kolonie na Strži v Bořkově ulici na pražském Pankráci: „Obyvatelstvo t. zv. kolonie sestává ponejvíce ze stavebního a jiného pomocného dělnictva, které následkem krutých mrazů přišlo o práci. Domky jsou vlastně ponejvíce jenom z jednoduchých prken zbité kůlny, navenek opatřené rákosím a ohozené, nebo dokonce jenom kryté kusy dehtového papíru a uvnitř polepeny nejrůznějším novinovým papírem.“
Reportéři tehdy nahlédli i dovnitř domů v pankráckém slamu: „Viděli jsme baráček, kde v jediné místnosti asi 3 m dlouhé a 4 m široké, hřála se v postelích celá rodina, sestávající z muže, ženy, tří dětí, rodičů manželčiných a rodiny podnájemnické.“
Denní tisk z února 1929 dramaticky popisuje následky mrazů, které překročily i minus 40 stupňů Celsia. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Oběť proměněna v ledový sloup
Takto trpěla v mrazech pražská chudina, ale ještě hůře bylo na venkově. „Pomrzlo hodně cikánů. Z věrohodného pramene dovídáme se, že v lesích za Štramberkem byl spatřen vlk. Mnoho obcí na Šumpersku a Valašsku odříznuto od světa,“ napsal Moravskoslezský deník v polovině února 1929.
Kdo si nezatopil v kamnech, anebo snad ani neměl uhlí nebo dřevo, ten byl v nebezpečí smrti. „Ve Stropnici u Římova zmrzl vsedě u stolu ve svém bytě Tomáš Kubala. Byl sousedy nalezen tak zmrzlý, že tvořil ledový rampouch,“ uvedly Lidové noviny 12. února 1929.
97 let starý rekord platí
Rekordem minus 42,2 z Českých Budějovic z 11. února 1929 se od té doby zabývalo nesčetně meteorologických studií. Ta první vyšla již 13. března 1929 v budějovických německých novinách Budweiser Zeitung. Napsal ji profesor Jaroslav Maňák, který teplotní rekord minus 42,2 stupně Celsia osobně naměřil na litvínovické stanici. A dokud nepadne nový rekord, tak jihočeský extrém české vědce ani nepřestane zajímat.
Prosinec 1928 byl přitom nezvykle teplý a podobal se tomu loňskému. Hned s prvním lednovým dnem 1929 pak vkročil do Československa tuhý mráz, který se změnil ve stoletou a dost možná i tisíciletou zimu. A republice „klendra“ vládla až do března, takže za více než dva měsíce vpravdě sibiřských mrazů nevystoupil teploměr ani jedenkrát nad bod mrazu. V noci ani za dne. Rekordy padaly den hlavně v únoru, tak třeba v neděli 3. února byla v pražském Klementinu naměřena teplota minus 26,7 stupně Celsia a byl pokořen 153 let starý rekord z roku 1776.
Časopis Český svět z února 1929 dramaticky popisuje následky mrazů, které překročily i minus 40 stupňů Celsia. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Filozofování o démonické moci paní Zimy
Zatímco dělnický deník Právo lidu přinášel emocemi nabité reportáže z chudinských kolonií, vládní noviny Československá republika spíše filozofovaly: „Nutně se podrobujeme stálým, těžkým zkouškám, které letos nařídila nám svým absolutismem krutá panovnice Zima. Nepodrobujeme se však dobrovolně, spíše z nemohoucnosti vstoupiti do oposice vůči přírodním živlům, které po delší době vyhlédly si střední Evropu za působiště démonické své moci. Není možno odporovati, není možno uprchnouti, možno se jen krýti, všemožně se chrániti a dle nutné potřeby druh druha podporovati.“
Deník se ovšem rád pochlubil státní pomocí: „Veřejná správa státní a městská a sociální instituce snaží se pomoci chudým. V Praze jsou chudí podělováni uhlím, polévkami a čajem. Počet ohříváren byl rozmnožen a přes to jsou ve dne v noci plné.“
A obětí přibývalo, což vyplynulo i ze zprávy Československé republiky zveřejněné 16. února: „Se všech končin republiky přichází zprávy o zmrzlých lidech a zvěři, o zavátých cestách a drahách, takže doprava mnohdy úplně uvázla. V důsledku toho muselo býti odřeknuto přes 300 osobních vlaků a 24 rychlíků.“
Čtěte také
Přírodní katastrofa, anebo malá nehoda?
A umíralo se až do konce února. V neděli 24. února se z hostince v Rošilci na Třeboňsku vydal domů železniční zřízenec Jan Vácha. Ačkoliv to měl jen několik set metrů, zabloudil a umrzl. Bylo minus patnáct. „Nalezen byl teprve po čtyřech dnech železničními pensisty. Zůstávají po něm vdova a dvě dítky.“ Ještě v pátek 1. března 1929 zmrzli další dva nešťastníci.
Zatímco většina českých deníků přinášela od ledna do března 1929 stále nové zprávy o obětech mrazů, vládní noviny Československá republiky spíše chlácholily veřejnost. „Příroda nám v poslední době věru nepřinesla vítaných darů, neboť led. sníh a mráz a ještě více ledu, sněhu a mrazu za vítané dary jistě nemůžeme považovati. Je pochopitelno, že klidný chod obvyklého života byl přiveden krutými a trvalými mrazy do značné míry z rovnováhy, ale naproti tomu nutno podle pravdy říci, že nehoda a katastrofa jsou velmi rozdílné pojmy.“
Podle tehdejšího kabinetu agrárnického premiéra Františka Udržala nešlo o přírodní katastrofu, nýbrž spíše o nehodu, kterou stát dokáže vyřešit. „Poslední období neobyčejných tuhých mrazů a velkých sněhových bouří je jistě nepříjemnou a vážnou nehodou, ale bojovali jsme a bojujeme úspěšně proti důsledkům, způsobeným zlými přírodními živly a v tomto boji vítězíme,“ sebevědomě uvedly vládní noviny 16. února 1929.
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
