REPORTÁŽ: S Kramným snad naposledy u soudu, výkřiky o frašce i Horákové, basa do roku 2042

S dvojnásobným vrahem Petrem Kramným se snad veřejnost setkala naposledy. „In dubio pro reo,“ volá sice v soudní síni jeden z nespokojených diváků ve finále zasedání trestního senátu, ale Kramný má za sebou zřejmě poslední pokus vyhnout se pobytu v base až do roku 2042. Ostravský tribunál totiž zamítl návrh na obnovení procesu. Latinský výrok ovšem říká, že při pochybnostech má být rozhodováno ve prospěch obžalovaného. Kramný se k vraždám z léta 2013 nepřiznal, na 28 let byl odsouzen díky sérii nepřímých důkazů. Je to jeden z nejsledovanějších případů po roce 1989, také proto asi justice dovolila jednání o obnovení procesu.

„Návrh se zamítá!“ zaznívá z úst soudkyně Šárky Skalské asi pět minut poté, co ozbrojenci se samopaly eskortují do největší síně Krajského soudu v Ostravě čtyřiačtyřicetiletého Petra Kramného. Obnovení procesu odsouzeného vraha tehdy šestatřicetileté manželky Moniky a osmileté dcery Kláry, k němuž se upíná odsouzený, se odkládá na neurčito. Možná navždy.

Kramného k řízení přivážejí z pevnosti Mírov, z kriminálu ve středověkém hradu. Opevnění věznice sice v roce 2000 překonal vrah Jiří Kajínek ve stylu hraběte Monte Christa, ale podobný útěk se bude jen těžko opakovat.

Vězněm do roku 2042

Za dvojnásobnou vraždu tak bude Kramný pykat v kamenné pevnosti do roku 2042 (se započítáním vazby od února 2014), to je hodně daleký obzor. „Píše se rok 2042 a agentuře IMSF se podařilo založit na Marsu plnohodnotnou osadu Olympus Town,“ představuje si rok 2042 oblíbený populárně vědecký časopis National Geographic.

V síni číslo 7 Krajského soudu v Ostravě v pátek 10. února 2023 Kramnému zřejmě definitivně zhasíná naděje, že jeho případ se ještě někdy dostane na stůl soudců. Tedy oněch devět tisíc stran soudních protokolů, které tvoří spis. Kramný sice proti rozhodnutí soudkyně Skalské a přísedících podává stížnost, kterou se justice musí zabývat, z vězení ho ale může vysvobodit jen zázrak.

Obhájkyně: Válka ještě neskončila

Obhájkyně odsouzeného Jana Rejžková ovšem ve svých plamenných vizích zázraky pořád slibuje. Po pátečním líčení prohlašuje s razancí sobě vlastní: „Pokračuji dál, tahle válka ještě není skončena!“

Vraťme se na počátek pátečního jednání. „Nerozhodujeme o vině, nebo nevině. Jestli skutek obžalovaný spáchal, nebo nespáchal, ale o tom, zda důkazy, které jsou ze strany obhajoby předkládány, jsou nové a mohly by zvrátit důkazní řízení,“ zdůrazňuje soudkyně Skalská po vynesení negativního verdiktu. A předložené posudky znalců podle ní k novému procesu nestačí. Případ se ovšem i tak zapíše do dějin českého soudnictví. Už jen tím, že soud byl o obnově procesu s dvojnásobným vrahem z Karviné vůbec ochoten jednat.

Několik diváků v soudní síni stále kroutí hlavou na znamení nesouhlasu. Proces sledují tak trochu jako islandskou detektivku a očekávají senzační osvobození odsouzeného. John Bok ze spolku Šalamoun sedí v první řadě hlediště, proces prožívá jako lidskoprávní selhání. Aktivisté spolku se zabývají monitorováním sporných soudních kauz a důkazy ve věci Kramný jsou podle Boka chabé a nemohou stačit pro spravedlivý proces. Bok nezkoumá, zda karvinský dělník skutečně zavraždil manželku a dceru, ale jestli soud nabídl potřebný balík důkazů.

„Fraška, fraška, fraška,“ mumlá si John Bok hlasitě pod vousy, když 32 minut po zahájení líčení demonstrativně opouští síň. Soudkyně Skalská zrovna prohlašuje, že nové posudky znalců nevnášejí do kauzy nic nového.

Patolog srdce a autor knih o soudním lékařství Ivo Šteiner a soudní lékař a patolog Alexander Pilin se před soudem snažili srdnatě vyloučit možnost, že by Kramného manželka Monika a dcera Klárka zemřely po zásahu elektrickým proudem. Podle rozsudku z roku 2015 byla totiž vražedným nástrojem právě elektřina. Trestní senát nově předloženým posudkům nevěří.

Na pokoji s oběťmi byl jen Kramný

Petr Kramný napřed páteční jednání sleduje s hlavou vzhůru, posléze se shrbí a zadívá na podlahu. Těžko říct, co se mu honí hlavou. Přemítá, že definitivně spadla klec a čeká ho ještě víc než 18 let kriminálu? Ptám se přátel novinářů, co si o případu myslí. „Já si raději nemyslím vůbec nic,“ odpovídá zpravodaj vlivného deníku. Novinářská obec ale jaksi podvědomě cítí, že Kramný dvojnásobnou vraždu spáchal. Nedostatečné důkazy nicméně žurnalisty znervózňují.

To asi ví i soudkyně Šárka Skalská, když padesátce novinářů v soudní aule připomene: „Obě ty ženy v Egyptě nezemřely přirozenou smrtí.“ A dodá, že jediný člověk, který s nimi byl na pokoji v době, kdy je personál hotelu delší dobu neviděl, se jmenuje Petr Kramný. „Hodiny trávil tím, že vymýšlel verzi otravy a manipuloval s těly,“ prohlásila při vynášení rozsudku v lednu 2016 tehdejší soudkyně Renata Gilová. Odsouzeného sice manželka podváděla, nechtěla s ním udržovat sexuální styky, nevěru ale podle ní neměl právo pomstít vraždou. „Manželské rozpory nemůže nikdo řešit tak, jak to udělal obžalovaný,“ dodala Gilová před sedmi lety.

Co si myslí sochy Justice a Liktora?

Matka s dcerou určitě nespáchaly sebevraždu. Důkazní nouze, že tak učinil Kramný, ale přece otřásá právním státem. Ani socha bohyně Justice (řecky Themis) z roku 1928 nad vchodem do Krajského soudu v Ostravě však ostravským soudcům nedokáže poradit, jak zapeklitý případ uzavřít tak, aby se nad dvojnásobnou vraždou přestaly vznášely pochybnosti.

Je to jak z antické tragédie. Hlavní sál soudní budovy byl přitom na sklonku dvacátých let 20. století postaven právě s antickou inspirací. Architekt František Vahala dal místnosti kazetový strop i dřevěné pilastry se starořeckým zubořezem na římsách. Fasádu soudu kromě Justice zdobí plastika takzvaného Liktora. Sluhy římských úředníků, který v ruce nese symbol římského práva: dvanáct prutů, které obepínají sekeru. Pruty slouží k tělesným trestům, sekera k popravám zločinců. A na dvoře Krajského soudu v Ostravě se v minulosti také popravovalo.

Nový přepis telefonátu s tetou

John Bok a obhájkyně odsouzeného vraha Jana Rejžková chtějí vyloučit justiční omyl. Veřejnost chce zase věřit ve spravedlivý rozsudek státu, aktivistický spolek Šalamoun je mnohým podezřelý.

Soudkyně Skalská se v rámci zdůvodnění odmítnutí žádosti na obnovení procesu pouští i do rozboru pověstných odposlechů Petra Kramného. Obhajoba například napadla soud, že Kramný nikdy neřekl své tetičce tato slova: „Všechno mi vyšlo.“ Skalská si odposlechy v minulých dnech znova pustila. „Tato formulace tam skutečně nikdy nezazněla,“ prohlašuje v pátek v soudní síni. Podle ní ale Kramný vlastně řekl totéž, jen jinými slovy.

Soudkyně cituje z vlastnoručního přepisu odposlechu. „Já mám pro to ten šestý smysl, který mi říká, na tom konci budu já ten vysmátý, a ten, co se bude mít dobře, já to pořád tak cítím,“ čte, co Kramný volal tetičce nedlouho po smrti ženy a dcery. Kramný pak pokračoval: „A všichni mě strašili, že bude soud, že budu muset dokazovat, že jsem to neudělal, a tak samo cítím to, že na tom konci, jestli to bude za rok nebo za dva, to já zase nevím, já cítím to, a mám to v sobě, a cítím, že já budu ten, kdo na tom bude dobře, jo, to znamená jak po finanční stránce, tak po psychické stránce, budu vyrovnaný, spokojený a já budu ten, kdo se prostě bude smát, a já to v sobě mám, cítím to, a myslím si, že mě to nezklame.“

Prosím, opusťte soudní síň

Ve finále pátečního líčení část publika neudrží své hlasivky na uzdě. Sálem se nesou výkřiky z různých úst: „Netleskáme. In dubio pro reo. Padesátá léta, paní soudkyně.“ Soudkyně Skalská reaguje směrem do publika: „My tady nerozhodujeme o vině a nevině.“ Hlediště pokračuje: „Byla to fraška. Rozhodujte spravedlivě! To je proces jak s Horákovou.“ Soudkyně chce chaos rychle ukončit: „Prosím, opusťte jednací síň. Žádám justiční stráž...“

„Zesměšnili veškeré posudky,“ protestuje matka Petra Kramného při odchodu ze síně. Slzy jí tečou po tváři, citové pouto k synovi se nedá roztrhnout, ani když je to pravomocně odsouzený vrah. Její manžel kroutí hlavou, jak Skalská smetla nové posudky soudních znalců: „Ona je chytrá, ale doktoři jsou blbí, že?“

Musel bych pozurážet soud

Před soudní budovou stojí John Bok, který předčasně opustil jednání. „Už jsem to nevydržel. Musel bych celý soud pozurážet, jak ve mně rostl vztek. Nechtěl jsem věřit svým uším, tomu formalismu paní soudkyně, té její opatrnosti. Pořád více mě štvala, a ještě jak se pořád koukala na státního zástupce Legerského. Jako kdyby se ho ptala: ‚Říkám to dobře?‘ Co si o takovém soudnictví mám myslet? Je to fraška,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

Státní zástupce Vít Legerský je od počátku aktuálního řízení pro zamítnutí návrhu na obnovu procesu. Podle něho obhajoba Kramného nepředkládá žádné nové důkazy. „To, co obžalovaný nabízí, je jen pokračování jeho obhajoby. Je stále omíláno totéž. Nepřináší nic nového,“ prohlašuje k novinářům před soudní síní.

Emoce by se daly krájet

„Ty vrahu! Tebe by měli zavřít na devět let. Je to jak proces s Miladou Horákovou. Devět let se tady sedí nevinně,“ pustí se do státního zástupce muž, který už nadával v soudní síni. Legerský nereaguje a odchází do kanceláře. Emoce by se daly krájet, vrahem ale není Vít Legerský, je to Petr Kramný.

„S lidmi jednají jak s otroky. Nemají důkaz a odsoudí je,“ dál protestují křiklouni z publika, na které teď hledí sochy starořímského Liktora a bohyně Justice z fasády soudní budovy. S důkazy to je v kauze Kramný opravdu všelijak. Skutečnou realitu, co přesně se v roce 2013 stalo v pokoji číslo 63/43 v hotelu Titanic Palace v egyptské Hurghadě, ale zná jen odsouzený. A třeba se nakonec novinářům svěří, jak to bylo. Až ho propustí z mírovské pevnosti. Takový článek ale na tomto místě vyjde až v roce 2042.

Tagy: