REPORTÁŽ: Skvělé lyžování i gurmánské orgie. Alta Badia nabízí to nejlepší z Dolomit

Skvělé lyžování i gurmánský zážitek. Tuto kombinaci nabízí italské středisko Alta Badia

Kdo by nechtěl spojit skvělé lyžování s gurmánským zážitkem? Právě tuto kombinaci nabízí středisko Alta Badia v Jižním Tyrolsku. Vychvalované sjezdovky a speciality michelinských kuchařů vyrazil otestovat také štáb CNN Prima NEWS.

Z Prahy vyrážíme autem a po zhruba osmi hodinách cesty nás vítá malebná vesnička La Villa – součást jedné z pěti obcí nacházejících se v údolí Val Badia. Panuje už tma, a tak nemáme jasnou představu, kde jsme se to přesně ocitli. To se naplno ukazuje až s prvními slunečními paprsky. La Villa je prakticky ze všech stran obklopena ikonickými vrcholky Dolomit.

ČTĚTE TAKÉ: Čas na lyžování: Na hřebenech českých hor je až 90 centimetrů sněhu. ČHMÚ sdělil, do kdy vydrží

Natěšeni tedy vyrážíme na lyže. Dostat se na svah není žádný problém. Jen v La Ville je několik lanovek, které lyžaře vyvezou na začátek sjezdovky, případně k navazující lanovce. Že byste byli nuceni trávit den na třech sjezdovkách, se opravdu bát nemusíte. „Máme tu 130 kilometrů sjezdovek s přímým napojením na dalších více než 500 kilometrů sjezdovek okolo masivu Sella, včetně světoznámé trasy Sella Ronda,“ říká mi Nicole Dorigová, která pracuje pro tiskovou kancelář střediska Alta Badia.

Je prostředek prosince a sezona teprve začala. Sněhu je dostatek, byť některá níže položená místa jasně ukazují, že hlavní přívaly vloček teprve přijdou. Lyžařů naopak není ve všední den (to se s příchodem víkendu logicky radikálně mění) mnoho, takže prakticky nikde nečekáme ve frontě a pěkně upravené sjezdovky máme s trochou nadsázky sami pro sebe. Všemu dodává punc počasí – teplota lehce pod nulou, vítr velmi slabý (pokud vůbec nějaký) a slunečná obloha bez jediného mraku. Podle místních poměrně častý jev, protože většina oblačnosti se roztrhá už o rakouskou stranu Alp, tudíž na té italské svítí slunce mnohem častěji.

Podmínky k lyžování jsou za takovéto konstelace zkrátka ideální. Jak už bylo zmíněno, Alta Badia je navíc z hlediska estetiky krásně položené středisko, které obklopují národní parky a vrcholky hor, ke kterým se vážou všemožné příběhy. Například na vrcholu jedné z hor sídlil podle místní legendy zlý drak, který kromě zvířat tu a tam pozřel i nebohého farmáře. Netradiční tvar vrcholu další hory nemá na svědomí žádná nestvůra, ale člověk. Během první světové války byl totiž za pomocí mnoha tun výbušnin ze strategických důvodů vyhozen do povětří.

Smutný příběh se pak váže k nejvyšší hoře italských Dolomit Marmoladě (3 343 m), jejíž vrchol je ze sjezdovek v Alta Badii dobře viditelný. Pád ledovcové laviny si tam v létě roku 2022 vyžádal 11 obětí, včetně dvou Čechů. A ačkoliv se Marmoladský ledovec považuje za jediný „velký“ v Dolomitech, to nejlepší už má zřejmě za sebou. „Když jsem byl malý, jezdíval jsem tam v létě lyžovat. Teď už to možné není a brzy ledovec asi zmizí úplně,“ vypráví mi lyžařský instruktor Damian.

Damian se narodil a vyrostl přímo v La Ville. Hlásí se k národu Ladinů, jehož příslušníci obývají několik údolí v Dolomitech a po staletí si udrželi vlastní jazyk, zvyky a také částečnou autonomii v rámci regionu Tridentsko-Horní Adiže. Právě díky vlivu ladinské kultury se může Alta Badia pyšnit dalším triumfem – unikátní kuchyní.

Tak jako jsou Ladinové hrdí na svůj původ, i mnoho restaurací v oblasti se snaží nabízet hostům pokrmy a vína z ryze lokálních zdrojů. „Máme velmi kvalitní gastronomii. A to nejen v údolích, ale také na sjezdovkách,“ ujišťuje mě Nicole, která stejně jako Damian patří k Ladinům.

O jejích slovech se přesvědčujeme na vlastní kůži, či spíše jazyk. Se začátkem sezony se totiž pojí unikátní akce nazvaná Gurmánské Skisafari. V rámci ní můžou lyžaři jezdit od jedné horské chaty k druhé a ve výšce okolo 2 000 metrů ochutnávat výtvory věhlasných, mnohdy michelinských kuchařů, se kterými se dá prohodit i pár slov. Ačkoliv se do Alta Badie sjíždějí kuchaři z různých koutů Itálie, jídla přizpůsobují právě místním tradicím a k jejich výrobě používají ty nejlepší lokální suroviny.

„Vše to začalo zhruba před 15 lety. Nápad se zrodil právě na této horské chatě. Řekli jsme si, že zkusíme nabízet speciální pokrmy od michelinských kuchařů. To, že lidé teď mohou jíst jídlo od michelinských kuchařů přímo tady v horách, je fantastické,“ popisuje mi Marcus Valentini, spolumajitel horské chaty a restaurace Ütia Bioch, která stojí hned za točnou jedné z lanovek a je rovněž součástí prosincových gurmánských hodů.

Nabídka pokrmů byla letos na chatách pestrá – od „klasických“ špaget přes jehněčí špíz až po vepřový bůček. Jídla se navíc párují s místními víny, o jejichž kvalitě není třeba pochybovat. Jednoznačně nejvíce mé chuťové buňky potěšily tortellini plněné horskými bramborami, Graukäse (speciální tyrolský sýr z kyselého mléka) a divokými bylinami podávané ve vývaru z pečené cibule, slaniny a japonského koření yuzu kosho. Opravdu velmi zajímavá a chutná kombinace, kterou připravil Simone Cantafio – kuchař, který dlouhá léta působil například právě v Japonsku či Austrálii, než se usadil v místním horském městečku Corvara. Tam si také otevřel, nyní už michelinskou, restauraci.

Mnohé určitě napadne, jak se s plným žaludkem a posilněn sklenkami vína (v případě návštěvy apres ski i něčím ostřejším) dostat bez úhony zpátky do hotelu. Nejrozumnější cestu představují lanovky, které samozřejmě vozí lyžaře i směrem dolů. Jet pod vlivem alkoholu po sjezdovce se totiž může nevyplatit. V Itálii platí tolerance 0,4 promile. Je veřejným tajemstvím, že se na sjezdovkách Alta Badie příliš namátkových kontrol nedělá. Velký průšvih ovšem nastává v případě nehody, kdy opilým účastníkům hrozí vysoká, v krajním případě i vězení.

„S opilými lyžaři tu problémy nemáme. Více než na množství se tu lidé soustředí na kvalitu pití,“ naráží Valentini, který má dle svých slov v chatě mimořádně zajímavý sklípek, na dobré jméno jihotyrolských vín.

A protože se cítím fit a poměrně střízliv, volím cestu dolů na lyžích. Hodlám si totiž na závěr odpoledne vychutnat ještě jednu specialitu, kterou se Alta Badia pyšní. Je jí slavná sjezdovka Gran Risa, na které se každoročně poslední adventní neděli jezdí obří slalom v rámci Světového poháru. „Pro slalomáře je to taková vysoká škola, něco jako Hahnenkamm v Kitzbühelu pro sjezdaře. Na začátku je velmi prudká a jsou tam i zatáčky. Není to pro každého,“ varuje a zároveň láká Damian.

Úvodní část je opravdu velmi náročná. Sklon údajně až 68 procent v kombinaci s boulemi sněhu mě jakožto příležitostného lyžaře nutí k extrémní pozornosti. Stehna zocelená takřka třiceti lety hokejové kariéry pálí jako málokdy. Nakonec ale bez úhony dojíždím do „cíle“ s pocitem, že sjezdovka kroutící se lesem je opravdu čímsi výjimečná.

Po dni stráveném lyžováním (případně lyžováním a jezením) neexistuje moc lepších variant, než nechat unavené svalstvo zregenerovat před večeří ve wellnessu, což drtivá většina hotelů svým hostům nabízí. Na žádné megalomanské resorty tu nenarazíte. Například La Villa, kde jsme zakotvili my, je typické horské městečko, kterým prochází jedna hlavní třída, a povětšinou rodinné hotely z konceptu ostatních budov příliš nevybočují. I proto městečkem prostupuje velmi útulná atmosféra.

Alta Badia je pochopitelně cílem především Italů, často je ale slyšet třeba i polština a slovinština. Na sjezdovkách narazíte také na Čechy, Nizozemce nebo Brity. A samozřejmě Ladince, jejichž jazyk je od italštiny nebo němčiny poměrně dobře rozpoznatelný. A pokud chcete na místní udělat dojem, tak až si budete přiťukávat skleničkou například dobrého vína, „na zdraví“ se v ladinštině řekne „vives“.

Tagy:
jídlo lyžování Itálie víno sjezdovka kuchař sport Dolomity životní styl a volný čas sportovní disciplína cestování a turismus Alta Badia La Villa