rodiny

Nejistota a beznaděj. Obyvatelé německé obce Erftstadt-Blessem si prošli peklem. Ničivé záplavy je v mnoha případech připravily o všechno. Pro některé z nich ale utrpení zdaleka nekončí. Stále čekají na zprávy o svých pohřešovaných příbuzných. Domů se vrátit nemohou a opravy je budou stát miliony. I přesto se neúnavně snaží společnými silami vypořádat s tragickou skutečností.

V Česku přibývá lidí, kterým kvůli špatné finanční situaci dochází peníze už i na jídlo. Potravinové banky dříve pomáhaly osamělým seniorům a sociálně slabším. V současnosti ale o pomoc žádají také ti, které by dříve ani nenapadlo, že nebudou mít na chleba.

Koronavirová pandemie uvrhla a ještě uvrhne do problémů velké množství lidí. Pomoci se jim snaží nezisková organizace Člověk v tísni. Od počátku pandemie distribuuje potravinové balíčky či pomáhá pro děti zorganizovat distanční výuku, řekl v pořadu K věci zakladatel a výkonný ředitel společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek.

Ministerstvo práce navrhuje od ledna zvýšení životního minima buď o 30 procent, nebo o 15 procent. Pro samotného dospělého by se tak zvedlo z 3 860 na 4 990 korun, nebo na 4 430 korun. Částka by se upravila i rodinám. Existenční minimum 2 490 korun by podle návrhu mělo stoupnout buď o tisícikorunu, nebo o pětistovku. Vyplývá to z novely o životním minimu, kterou by měla projednat vláda. Ministerstvo financí je ale proti. Na dávky by totiž bylo příští rok potřeba až o 7,4 miliardy korun víc a resort práce peníze v chystaném rozpočtu nemá.

Od tragického požáru v bohumínském paneláku, při kterém zahynulo 11 lidí, uplynulo čtvrt roku. Plameny tehdy poničily šest bytů. Tamní radnice je nechala všechny zrekonstruovat. Jenže čtyři rodiny se po prožité hrůze do domu vůbec vrátit nechtějí.

Malý Péťa byl chytré dítě. Maminka Marta Pečeňová byla hrdá na to, že ve dvou letech umí počítat do dvaceti, zná všechny dětské písničky i názvy aut zpaměti. Nikdo tenkrát netušil, že za Petrovou genialitou stojí diagnóza Aspergerův syndrom, což je jedna z forem poruchy autistického spektra (PAS). Před 22 lety PAS nikdo neznal.

„Mluvila jsem na ni přes průhlednou stěnu inkubátoru, jak mi to radily sestřičky. Povídala jsem jí o tom, kdo na ni tam venku čeká, jakou má postýlku a co všechno s ní máme v plánu. Ty vzpomínky mi nikdy nevymizí,“ vypráví o svých nejtěžších chvílích žena, která dnes sama pomáhá rodinám předčasně narozených dětí. Organizace Nedoklubko jí samotné pomohla, když její holčička bojovala o život. Nakonec převzala otěže od zakladatelky Nedoklubka a sama organizuje pomoc tam, kde se miminka narodila příliš brzy.