V českolipském babyboxu našli dvouměsíční holčičku. Dostala jméno po české lékařce
Rok „řádění motorovou pilou“: Milei léčí zemi radikální kúrou, mohla by zabrat i u nás? Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Rok „řádění motorovou pilou“: Milei léčí zemi radikální kúrou, mohla by zabrat i u nás? Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Excentrický politik Javier Milei má za sebou rok od vstupu do úřadu prezidenta Argentiny. Země sužovaná až 200procentní inflací se za jeho vlády začíná pomalu zotavovat. Důvodem jsou radikální reformy, jejichž pomocí se Milei rozhodl osekat výdaje a zrušit přebytečné úřady. Jeho kroky přispěly ke snížení meziměsíční inflace dokonce na pouhých 2,7 procenta. Jakými změnami toho docílil a z čeho by si česká vláda mohla vzít příklad?
V předvolební kampani se oháněl motorovou pilou a pobuřoval vyjádřeními o tantrickém sexu. Jeho kritici o něm hovořili posměšně jako o argentinském Trumpovi nebo jednoduše o bláznovi. Řeč je o Javieru Mileovi, který se snaží Argentinu ekonomicky uzdravit po vládnutí rozhazovačných socialistických kabinetů. Zatím postupuje velmi nekompromisně, jde proti vůli odborů i státních zaměstnanců.
ČTĚTE TAKÉ: Velká chyba, mohl si podat ruku s Trumpem. Čeští politici vyčítají Pavlovi neúčast v Paříži
Milei se prezidentského úřadu chopil 10. prosince 2023. Jak na tom tehdy jeho země byla? Inflace byla na úrovni 211 procent a recese dosahovala 1,6 procenta. To vše se 45procentní mírou chudoby tamního obyvatelstva.
Milei v předvolební kampani sliboval, že právě inflace je jeho největším nepřítelem a boj proti ní bude jeho hlavní prioritou. Bezprostředně po nástupu nová vláda devalvovala peso vůči americkému dolaru o 56 procent. To se ukázalo jako velmi úspěšný krok.
Podařilo se zlevnit dovoz, který je pro Argentinu klíčový. Z okolních zemí, zejména z Chile, totiž stát nakupuje. Na druhé straně je argentinský vývoz dražší, průmysl není konkurenceschopný a tamní firmy nemají dostatečnou poptávku.
Nezanedbatelným opatřením bylo také osekání počtu ministerstev. Jeho záměr demonstroval při slavné scéně, kdy z magnetické tabule odlepoval „zbytečné“ úřady a házel je za hlavu. Svůj slib splnil. Hned druhý den v úřadu se zbavil ministerstva kultury a resortu pro ženy, pohlaví a diverzitu. Následovalo sloučení agend z ministerstev sociálního rozvoje, ministerstva práce, zaměstnanosti a sociálního zabezpečení a ministerstva školství do resortu lidského kapitálu. Ministerstva veřejných prací, dopravy, energetiky, těžby a komunikací se spojily do resortu infrastruktury. Z celkových 18 resortů má jeho vláda pouze devět a počet úřadů se snížil ze 106 na 54.
Pro srovnání: Vláda Petra Fialy (ODS) má v současné době 16 ministerstev. Z toho důvodu zatím odešlo 30 tisíc státních zaměstnanců, přičemž celkový počet se má vyšplhat až na 70 tisíc.
Poté následovalo představení hospodářského programu, který měl více než 600 opatření a nouzového dekretu s 300 kroky. V té době se ale projevil zásadní Mileiův problém. Nemá totiž většinu ani v jedné komoře parlamentu. Jeho strana La Libertad Avanza je proto závislá na podpoře umírněných peronistických poslanců. Až v červenci se mu podařilo prosadit přibližně 200 zjednodušených opatření.
Video: Prezident Milei rok u moci. Jak jeho vládu hodnotí politolog Jaroslav Bílek?
A čeho se úspory týkaly? Země je po socialistických vládách protkána nejrůznějšími dotacemi a subvencemi. Milei zrušil celou řadu podpor pro potraviny, energie nebo veřejnou dopravu.
Argentinský prezident také začal prosazovat svou prozápadní politiku. Jednoznačně se odstřihl od komunistických zemí. Dosud například nejmenoval velvyslance na Kubě, v Nikaragui nebo Venezuele. Velké investice měla v zemi zejména Čína, se kterou Milei nechce na státní úrovni nic mít.
V rámci hospodářského programu se zasadil o investiční balíček, který zahrnuje 30letá daňová zvýhodnění a usnadnění zahraničního obchodu pro větší investice nad 200 milionů dolarů. Od července oznámily první firmy velké investice, což přitáhlo další zájem zahraničních firem. Argentina má totiž velké zásoby plynu, vodíku, lithia nebo rezervy mědi.
V nouzovém dekretu se Milei zasadil o liberalizaci nájemního práva. Důvodem je, že socialistické vlády omezily podmínky nájemních smluv. Doba trvání musela být nejméně tři roky, změna smlouvy byla kvůli vysoké inflaci možná jen jednou ročně a dohoda musela být uzavřena jen v pesu, jehož hodnota neustále padala. Kvůli těmto podmínkám raději majitelé bytů nedávali své nemovitosti na trh a raději je nechali prázdné. Po liberalizaci se mohli nájemci dohodnout na jakékoliv délce trvání. Nejčastěji se jednalo o čtvrtletní bázi za dolary. Důsledkem bylo, že realitní portály zaznamenaly více než dvojnásobný počet nabízených bytů.
I když se může jednat o úspěch, argentinský realitní trh má stále velké problémy. Nájemníci totiž museli přetrpět i trojnásobné navýšení nájmu. Po škrtnuté podpoře na energie je cena nájmů velmi vysoká. Kvůli drahému bydlení bydlí čtyři z deseti Argentinců ve věku mezi 25 a 35 lety u svých rodičů nebo prarodičů.
Milei má libertariánskou vizi, ve které považuje stát za základní zlo, které je příčinou všech problémů. Kromě rušení úřadů a ministerstev se zasadil také o to, aby platy ve veřejném sektoru a důchody rostly pomaleji než inflace. To vedlo ke značným úsporám.
Od ledna se země dostávala do rozpočtového přebytku poprvé od roku 2008. Pomohl k tomu i ústavně sporný odklad plateb centrální vlády argentinským provinciím. Milei zároveň hrozil guvernérům, že pokud nepodpoří jeho politiku, budou mít finanční problémy.
I přes dosavadní úspěchy ale nečeká Mileie nic jednoduchého. Problémem je například daňový systém, který je jeden z nejkomplikovanějších na světě. Podle studie z roku 2019 má Argentina celkem 163 druhů daní.
Kromě toho se Argentina potýká s hlubokou recesí kvůli boji proti inflaci a deficitům. Letos se očekává propad HDP o čtyři procenta. Až se povede zkrotit prudké zdražování, slibuje Milei vyřešit i tento problém.
Stát také trápí vysoká nezaměstnanost. Podle oficiálních čísel je osm procent obyvatel bez práce. Přitom poptávka po pracovních pozicích neklesá. Důvodem je, že lidé hledají druhé a třetí práce, aby mohli splácet vysoké účty.
Mileovi nepřidávají ani občasné masové protesty. Jeho reformy totiž vyvolávají sociální odpor, zejména od odborářů. Podle některých průzkumů je s prezidentovými reformami nespokojena až polovina obyvatel.
Tak velké reformy jako v Argentině ale česká vláda podnikat nemusí. Inflace se totiž drží v dvouprocentním pásmu a ekonomika vykazuje růst, byť velmi slabý. Přesto by se stát mohl vrhnout do osekávání svých výdajů. Nejjednodušší je právě rušení ministerstev. Dříve se hovořilo o zániku resortu pro místní rozvoj nebo sloučení ministerstva dopravy a průmyslu. Oproti argentinské strategii ale naopak počty českých státních úředníků rostou.
K radikálním změnám je těžké přistoupit i z legislativních důvodů. Konsolidační balíček, který přinášel oproti reformám v Argentině jen dílčí změny, byl složitě protlačen přes Poslaneckou sněmovnu i Senát. V současné době tak zřejmě nelze s výraznějšími změnami počítat.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Škrtejte, jinak nemůžeme přežít, apeluje Klaus. Pavel podle něj může udělat historický průlom