Ladislav Štaidl byl velkým milovníkem žen
Na co sáhl, v tom hudebník Ladislav Štaidl vynikal. Za totality spolupracoval s Karlem Gottem, kterému skládal písničky a doprovázel se svým orchestrem. Stali se hvězdami v tehdejším Československu a dokonce prorazili na Západ. Po revoluci, kdy s hudbou skončil, se ukázal jako zdatný obchodník. Zemřel 31. ledna 2021.
Už za minulého režimu nebyla hudba jediným byznysem Ladislava Štaidla. V sedmdesátých letech začal investovat do nemovitostí východně od Prahy a po revoluci je velmi výhodně zpeněžil. Podnikání měl v krvi. Jeho otec byl majitelem pily, kterou mu komunisté v roce 1948 sebrali.
Zatímco muzikou vydělal Štaidl miliony korun, ať už díky honorářům nebo autorským právům za písničky, které napsal, podnikáním po revoluci svůj zisk několikanásobně navýšil. „Z hudební branže jsem odešel dobrovolně, což se ukázalo jako prozíravé, protože v podnikatelské oblasti, díky genům po tátovi, jsem dosáhl ještě větších úspěchů než v šoubyznysu,“ říkával Štaidl.
Plánoval vybudovat první multikino v ČR
V roce 1991 založil firmu, která dodávala popcorn do obchodů a všech českých kin. Dokonce měl v plánu vybudovat v ČR i první multikino, tento záměr nakonec nenaplnil. O rok později založil společnost, která se zabývala nákupem a prodejem starožitností a nemovitostí. A následně zrestituoval část Západočeských cihelen ve Stodu na Plzeňsku. „Od Ládi jsem měl cihly na celou svou chalupu,“ zavzpomínal například Felix Slováček, jeho dlouholetý kolega z kapely.
Všechny podniky, které Štaidl vlastnil, mu vydělaly značné peníze. K tomu mu až do konce života chodily tamtiémy z rádií a televizí za autorské počiny. Bohatě tak dokázal zabezpečit i své čtyři děti: Karolínu, Jiřího a Jana, které měl z prvního manželství, a Artura, jehož zplodil se zpěvačkou Ivetou Bartošovou.
Každý, kdo Ladislava Štaidla poznal osobně, o něm tvrdí, že ho peníze nezkazily a zůstával pořád stejný. Navíc prý měl velké sociální cítění a kdykoliv kamarád potřeboval pomoci, nikdy neodmítl. „Počátkem devadesátých let jsem chtěl koupit dům, který se mi hodně líbil, ale neměl jsem na něj dost peněz. Láďa se nabídl, že mi půjčí. Bezúročně. A nic za to nechtěl. Nebyl to obchod, kdy skladatel půjčí režisérovi a očekává za to nabídku na lukrativní práci. Já byl tehdy v nemilosti. Měl jsem mezi kamarády mnoho movitých lidí, ale on jediný mi podal sám od sebe pomocnou ruku. Jen tak z přátelství,“ zavzpomínal například režisér Jiří Adamec.
