Putin se řídí i Hitlerem, je větší hrozbou, varuje expert. Připomněl pakt Kremlu s Třetí říší
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Proč mluvčí ruského ministerstva zahraničí Zacharovová zařadila ČR mezi „napomahače“ nacismu?
Dnešní Rusko opět zatajuje pakt Moskvy se Třetí říší z roku 1939.
Putin se učí od Hitlera, varuje historik Jan B. Uhlíř.
Moskva překrucuje dějiny, aby očernila Evropu.
Vladimir Putin má dokonale nastudovaného Adolfa Hitlera. Do nejmenších detailů. Přesvědčen je o tom přední odborník na dějiny druhé světové války Jan B. Uhlíř. A také jediný tuzemský soudní znalec se specializací na nacismus, fašismus i neonacismus. Reaguje tak na projev mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marije Zacharovové, jež tvrdí, že mezi evropské země, které napomáhaly nacistickému režimu, patří i Česká republika. „Na první pohled je tento zmatený ruský seznam výsostně účelový a manipulativní,“ míní historik.
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová podle agentury TASS zmínila řadu evropských zemí, které podle ní po německé invazi do Sovětského svazu (22. června 1941) „napomáhaly nacistickému režimu“. A zařadila na seznam i Českou republiku. Pozastavme se napřed u toho, proč Zacharovová nejmenovala například Slovensko, Maďarsko a Rumunsko, což tehdy byly skutečné spojenecké země Třetí říše a armády těchto zemí se reálně zúčastnily tažení do Ruska po boku německých ozbrojených sil.
Osobně to čtu jako vzkaz Moskvy pro ty, které nyní považuje za protivníky. Bez ohledu na skutečnost, na čí straně stáli jejich předchůdci v době druhé světové války. Pokud je tedy Česká republika jako „nástupnický“ stát Protektorátu Čechy a Morava jmenována mezi „napomahateli“ nacistického režimu, pak to s nadhledem vnímám od Moskvy jako vyznamenání. Moskva totiž „zapomněla“ na skutečnost, že po 22. červnu 1941 obnovila diplomatické styky s československou exilovou vládou a že Československou republiku zařadila mezi své spojence. Koneckonců prvním zahraničním nositelem titulu Hrdina Sovětského svazu se nestal nikdo jiný než Čechoslovák, a to npor. Otakar Jaroš, velitel 1. roty 1. československého samostatného polního praporu, velitel obrany Sokolova. Udělení tohoto vyznamenání schvalovalo výhradně Prezidium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik.
A mimochodem, kdo byl za československé barvy posledním nositelem titulu Hrdina Sovětského svazu?
Paradoxně to byl přímý exponent Moskvy, prezident Československé socialistické republiky Gustáv Husák, který řád dostal v roce 1983.
Agentura TASS nyní píše: „Zacharovová připomněla prohlášení Státní dumy z 22. března 2023, v němž se hovoří o ozbrojených jednotkách zformovaných na území Belgie, Itálie, Španělska, Nizozemska, Norska, Finska a dalších zemí, a také o jednotlivých dobrovolnících z Rakouska, Lotyšska, Polska, Francie a České republiky, a také o zrádcích z řad obyvatel okupovaných území, kteří přísahali věrnost nacistickému režimu.“ Co je to za zmatený výběr?
Na první pohled je tento zmatený seznam výsostně účelový a manipulativní. Hitlerova „křížového tažení proti bolševismu“ se účastnily nejen jednotky spojenců Třetí říše, tedy například Finsko, Itálie, Slovensko, Rumunsko, Maďarsko a Chorvatsko, ale i dobrovolníci téměř všech národů Evropy v řadách Zbraní SS, mimo jiné Ukrajinci, Lotyši, Litevci, Estonci, Francouzi, Belgičané, Dánové, Norové či Nizozemci. O dobrovolnících ze Španělska nemluvě.
Čtěte také
Co tedy Kreml myslí tou formulací, že i Česká republika tehdy „napomáhala nacistickému režimu“?
Domnívám se, že Kreml naráží na zbrojní výrobu Protektorátu Čechy a Morava, jejíž produkce byla pro Třetí říši klíčovou minimálně například v oblasti munice či lehkých stíhačů tanků.
Putin je větším nebezpečím než Hitler
Zacharovová promluvila v rámci zavedení nového pamětního dne, který se letos 19. dubna připomínal v Rusku vůbec poprvé. Putin ho schválil loni v prosinci jako Den památky obětí genocidy sovětského lidu. Volba data má údajně historický základ: 19. dubna 1943 měl být vydán dekret č. 39 čili právní akt, který oficiálně definoval cílenou a rozsáhlou politiku nacistů o vyhlazování civilního obyvatelstva na okupovaných územích. O tomto dekretu v Česku moc nevíme, můžete ho přiblížit?
Devatenáctý duben byl v Ruské federaci letos poprvé slaven jako Den památky obětí genocidy sovětského lidu. Je připomínkou obětí Velké vlastenecké války z let 1941–1945, kdy Svaz sovětských socialistických republik přišel o zhruba 14 procent obyvatelstva, to je o 25 až 27 milionů lidí. Tento den byl skutečně oficiálně schválen federálním zákonem v prosinci 2025 a přímo se vztahuje k 19. dubnu 1943, kdy byl Prezidiem Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik vydán „Dekret o trestech pro fašistické zločince a jejich komplice vinné z vraždění a mučení sovětského civilního obyvatelstva a zajatých příslušníků Rudé armády“. Z pohledu Kremlu jde o zachování „historické pravdy“. Kreml ovšem nejprve tuto „historickou pravdu“ naformuloval k obrazu svému. Takže ve výsledku bude tato kremelská pravda stejně pravdivá, jako jakékoli informace publikovaná svého času v bývalém ústředním sovětském komunistickém listu Pravda.
Joseph Goebbels a Adolf Hitler Zdroj: Getty Images
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Zacharovová v souvislosti s dekretem mluví o „zvěrstvech spáchaných na civilním obyvatelstvu i válečných zajatcích, o cíleném vyhladovění civilistů a jejich upalování“, přičemž z těchto činů vlastně viní i Čechy. Zároveň neříká ani slovo o podobných genocidách páchaných nyní Ruskem na Ukrajině. Není přece velký rozdíl mezi ruskými vesničany, které nacisté nahnali do stodoly a objekt zapálili, a věžovým bytovým domem třeba v Charkově, na který Kreml záměrně vyšle raketu?
Rusové obecně dokážou vytěžit maximum ze studia nepřítele. Jsem bezezbytku přesvědčen, že prezident Vladimir Putin má dokonale nastudovaného Adolfa Hitlera. Do nejmenších detailů. Tam, kde mu to bude prospěšné, se jím bude řídit. Otevřeně přiznávám, že v roce 2022, po ruském přepadení Ukrajiny, jsem Putina podcenil. Dnešní Ruská federace na čele s ním představuje dle mého názoru pro Evropu větší nebezpečí než Třetí říše Adolfa Hitlera. Má totiž k dispozici jaderné zbraně.
Jak se překrucují dějiny
Moskva přišla i s tím, že válečné zločiny z velké vlastenecké války je třeba prošetřit. „Pokud jde o odpovědnost, to je samozřejmě otázka pro právníky a experty. Toto téma není v žádném případě uzavřené,“ řekla Zacharovová. Většina těchto zločinů už ale přece byla rámcově prošetřena i popsána historiky, a to třeba včetně excesů Slovenské armády v Sovětském svazu. Jde tedy výhradně o snahu přepisovat dějiny, na jejichž průběhu se dejme tomu kolem roku 1995 víceméně shodl Západ i Východ?
Dezinterpretace dějin představuje bezesporu jednu z nejsilnějších zbraní vůbec. Po určité době může z vítězů udělat poražené (a naopak) a z hrdinů zločince (a naopak). Na to byli bolševici vždy mistry a s jejich dědictvím dnes v Moskvě dokonale pracují jejich pohrobkové, avšak za pomoci moderních technologií. A pokud se jedná o válečné zločiny, bude Moskva šetřit i zločiny důstojníků NKVD, kteří zastřelili nespočet příslušníků Rudé armády pouze za to, že při útoku na moment zalehli?
Čtěte také
Nebude. Vy jste i jediný soudní znalec na nacismus, fašismus i neonacismus u nás. Jde Kremlu o to, aby Českou republiku postupně ruské veřejnosti vylíčil jako zemi vždy spolupracující s nacisty, kterou nyní ovládají neonacisté a fašisté? Podobně jako popisuje Ukrajinu?
Nelze to vyloučit. Kreml samozřejmě apriori odmítá skutečnost, že vstřícnost České republiky vůči napadené Ukrajině úzce souvisí se zkušeností Československé socialistické republiky s invazí vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, kdy se láska ke Svazu sovětských socialistických republik během jediné noci – dá se říci klíčové noci moderních českých dějin – změnila v hlubokou a trvalou nenávist, jejíž stopy jsou v českém národním vědomí přítomny dodnes.
Moskva dokonale zvládá širokou škálu propagandy, obsahující jak informační infiltraci, tak bezbřehou demagogii a cílenou lež. Minimálně v jednom ohledu se však i nadále chová jako prostý pasáček Ivan z širokých ruských plání: neumí pracovat s atavismy a podceňuje jejich význam u civilizovaných Evropanů.
O Československo-sovětské spojenecké smlouvě
Pojďme hlouběji do dějin. Do poloviny třicátých let, kdy Československo-sovětská spojenecká smlouva z roku 1935 měla zajistit přesný opak. Stanovila totiž závazek vzájemné pomoci Československa a Sovětského svazu v případě útoku ze strany Německa. Jak složitě se rodila tato smlouva, a co znamenala pro Prahu?
Praha byla nejvěrnějším spojencem Paříže. Nikoliv z nutnosti, ale z lásky. Francie představovala nedotknutelný vzor, a československá společnost byla vůči ní až slepě nekritická. Na Carnotově lyceu v Dijonu vyrostla ostatně celá jedna generace budoucí československé intelektuální elity. Třetí francouzská republika se však nikdy nevymanila ze stínu Velké války, ve které padly statisíce mladých mužů. A Německo nikdy nezapomnělo na ponížení, jemuž bylo vystaveno při podpisu příměří v jídelním železničním voze maršála Foche u Compiègne v listopadu 1918. A tato frustrace vedla tehdy neznámého vojáka Velké války, Adolfa Hitlera, ke vstupu do politiky.
Historik Jan B. Uhlíř Zdroj: Ivan Motýl
A do války s Francií.
Ano. Po uchopení moci a smrti prezidenta Hindenburga vytvořil Hitler říšskou brannou moc (wehrmacht) prodchnutou duchem odvety, takže v červnu 1940 podepsala naopak hanebně poražená Francie potupné příměří ve stejném vagonu a na stejném místě. Ale to jsme poskočili moc dopředu. Když padla možnost na uzavření takzvaného Východního paktu, jistila se Francie v roce 1935 proti Berlínu spojeneckou smlouvou s Moskvou. A Praha ji následovala jako poslušný spojenec. Šlo ovšem v podstatě o pouhý doplněk k dohodě francouzsko-sovětské. Skutečnost, že československé legie v Rusku statečně a úspěšně bojovaly proti bolševikům, šla, alespoň na čas, stranou.
Zbývá také připomenout, že k navázání diplomatických vztahů mezi Prahou a Moskvou došlo o pouhý rok dříve, než Sovětský svaz vstoupil do Společnosti národů. Do té doby byl bolševický režim tabu. Evropa tehdy hleděla na východ se stejnou pohrdavou skepsí a obavami, jako kdysi Římská říše na území barbarů. Na neprobádaná území map se tehdy psalo: Zde jsou lvi. Dnes tomu ostatně není jinak.
Když ale Československu v září 1938 reálně hrozila německá invaze a Praha vyhlásila mobilizaci a vážně zvažovala vojenskou obranu, Paříž i Moskva vojenskou pomoc odmítly. Proč?
Morálně rozložená Francie byla k popření spojenecké smlouvy s Československou republikou v podstatě dotlačena politikou appeasementu britského ministerského předsedy Nevilla Chamberlaina a jeho kliky v parlamentu. Na přímý dotaz prezidenta Edvarda Beneše Moskva chvíli mlžila, nakonec se však v podstatě vymluvila na dezinteres Paříže. Pohádky o tom, že jedině Sovětský svaz byl v době mnichovské krize ochoten přispěchat Československu na pomoc, lze nejlépe charakterizovat jako účelové manipulace marxistické historiografie.
Čtěte také
Podobné to bylo 15. března 1939, kdy nacisté napochodovali do zbytku okleštěného Československa. Tehdy už se asi vůbec nedalo počítat s nějakou pomocí Sovětského svazu.
Druhá republika se stala prvním neněmeckým satelitem Třetí říše. Ministr zahraničních věcí František Chvalkovský, sám obdivovatel fašistického režimu, se snažil dělat vše, co Berlínu na očích viděl. O samostatné zahraniční politice Česko-Slovenska nemohla být ani řeč. Ani to však nestačilo. Kromě toho Hitler, podle svých slov, začal již v lednu 1939 připravovat spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem (pakt Ribbentrop-Molotov), a to během přijetí vedoucích berlínských diplomatických misí v Novém říšském kancléřství, kdy zapředl dlouhý rozhovor se sovětským vyslancem Alexejem F. Merekalovem.
Když se Moskva učila od Goebbelse
Na sklonku léta 1939 tedy vznikl ostudný pakt Ribbentrop–Molotov, smlouva o neútočení mezi nacistickým Německem a Svazem sovětských socialistických republik. To už přece byla přímá spolupráce Stalina s Hitlerem?
Pro světovou veřejnost to byl šok, pro německou diplomacii velké vítězství. Podstatným však bylo to, co nebylo vidět: V tajném dodatku si Moskva a Berlín rozdělili sféry vlivu v Evropě. Tato Stalinova vstřícnost umožnila Třetí říši napadnout Polsko a rozpoutat druhou světovou válku. Pakt Ribbentrop–Molotov byl pak ještě posílen o německo-sovětskou smlouvu o přátelství a spolupráci v září 1939, která Třetí říši do značné míry umožnila navýšení zbrojní výroby a následný útok na Západ, který ji v roce 1940 přivedl až na břeh kanálu La Manche. Jinými slovy, Moskva významně napomohla nacistické expanzi v Evropě.
Pokud bychom tedy měli jmenovat spojence nacistického Německa, pak mezi nimi nemůže chybět ani Svaz sovětských socialistických republik! Moskva dnes používá úplně stejné manipulativní techniky a lži, jaké používal Sovětský svaz za Stalina. Domnívá se zřejmě, evidentně mylně, že Evropa již zcela ztratila historickou paměť.
Následky paktu Ribbentrop–Molotov byly strašlivé hlavně pro Poláky, ale v gulazích skončila i spousta Čechoslováků, kteří naivně utíkali do Sovětského svazu, aby mohli bojovat proti nacistům a za osvobození Československa. O tom všem teď Kreml mlčí, proč?
Od uchopení moci bolševiky byla Moskva vždy ve vyrábění lží o krok napřed před ostatním světem. Co se nehodí, je buď škrtnuto, anebo dezinterpretováno. Málokdo ovšem tuší, že Moskva se vždy pilně učila od protivníků. A neštítila se využívat ani technik, které s úspěchem zavedl bytostný demagog a génius propagandy, říšský ministr lidové osvěty a propagandy, doktor filozofie Joseph Goebbels.
Odhalení masového hrobu v Katyni Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
I děsivý Katyňský masakr, jedna z nejstrašnějších genocid, by se asi nemohl odehrát bez spojenectví Třetí říše a Sovětského svazu.
Útok Sovětského svazu na těžce zkoušené Polsko 17. září 1939 vedl k definitivnímu zhroucení druhé polské republiky. Na Moskvou okupovaném území se nacházely nejen jednotky polské armády, ale i množství utečenců ze západní části země. Desítky tisíc Poláků, představitelů armády i intelektuální elity, se ocitly v zajateckých táborech. Tehdy Moskva rozhodla o jejich fyzické likvidaci. Hromadné vraždění polských zajatců na jaře 1940 se dnes souborně označuje jako Katyňský masakr. Filmové záběry i fotografické snímky z exhumace, které v roce 1943 pořídili Němci, jsou otřesné a nezmanipulované. Mrtvá těla s rukama svázanýma za zády a vstřelem v týlu.
Tento zločin si nezadá s hrůzným řáděním německých Operačních skupin na východní frontě. Komunistická Moskva a nacistický Berlín jsou si v tomto ohledu rovni. Rozdíl ovšem spočívá v tom, že Hitler nemá hrob, zatímco ostatky zakladatele „Říše zla“ – Sovětského svazu – Vladimira I. Lenina stále spočívají v mauzoleu na Rudém náměstí. Až do nástupu Michaila S. Gorbačova Moskva tvrdošíjně prosazovala názor, že vražd se dopustili Němci. Slušný svět však hroznou pravdu znal dávno. Nedivím se postoji Varšavy, která tento zločin Moskvě nikdy neodpustí. Zkuste ostatně dnes ve Varšavě promluvit rusky anebo německy. Budou vás ignorovat. Vím to z vlastní zkušenosti.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Šílený diktátor, který předčil Stalina i Hitlera. Pol Pot vyvraždil čtvrtinu svého národa
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
