Ruský sport doplácí na krvavou válku, kterou prezident Vladimir Putin rozpoutal na Ukrajině. Kvůli mezinárodním sankcím se ruští reprezentanti již čtvrtým rokem nemohou zúčastnit většiny nejprestižnějších turnajů světa. Trpí tím nejen samotní sportovci a národní týmy, ale také domácí soutěže. Například kvalita a prestiž hokejové Kontinentální ligy už dávno není na úrovni, na které byla před invazí.
Sport je pro Putinův režim velmi důležitý. Ne však sám o sobě, ale jako prvek státní propagandy. Sportovní vítězství pomáhají vytvářet u místního obyvatelstva pocit příslušnosti k obrovské zemi, a tudíž posilují národní hrdost. Navenek pak ukazují Rusko jako mocný a úspěšný stát.
ČTĚTE TAKÉ: Nové armády pod velením Moskvy? Rusko tlačí na spojenecké státy, aby mu poskytly vojáky
Jenže problém je v tom, že v poslední době se ohledně ruského sportu jaksi není čím chlubit. Po zahájení války na Ukrajině se ocitl skoro v naprosté izolaci. Všechny ruské reprezentace jsou suspendovány, statut nezávislých sportovců a s ním i přístup k mezinárodním soutěžím dostali jen vybraní jedinci. Proto je pro Kreml velice důležité prolomit tuto bariéru a vrátit se na největší světové turnaje.
Četné pokusy se probojovat na letní olympiádu v Paříži před rokem vůbec nedopadly. Do francouzské metropole odcestovalo jen několik sportovců, kteří navíc závodili pod neutrální vlajkou. Podle všeho stejně dopadne i snaha o účast na zimních hrách v Itálii v únoru příštího roku. Mezinárodní olympijský výbor (MOV) už vydal prohlášení, že v drtivé většině sportovních odvětví Rusové soutěžit nebudou.
Hry přátelství v tichosti zanikly
Když nemůžeme prorazit ven, budeme pořádat velké turnaje doma. Asi tak uvažovala Putinova administrativa, když před dvěma lety slavnostně oznámila zahájení příprav na megalomanskou akci s názvem Celosvětové hry přátelství. Měly proběhnout na podzim roku 2024 a konkurovat olympiádě v Paříži. Výnos o pořádání závodů osobně podepsal ruský prezident.
Soutěžní program obsahoval 30 sportů, počítalo se s účastí zhruba 5,5 tisíce sportovců. Největším lákadlem měly být obrovské finanční odměny. Jenom na prémie pro medailisty se plánovalo vyhradit 46 milionů dolarů. Celkový rozpočet her měl být desetinásobně vyšší.
Zpočátku státní média referovala o každé události spojené s turnajem: ustanovení organizačního výboru, nákres loga... Pak zájem začal slábnout. Nakonec, jak to často bývá v dnešním Rusku, velké plány vzaly za své. Nejprve se Hry přátelství posunuly o rok, aby pak zvláštním nařízením stále stejného prezidenta Putina byly v tichosti odloženy na neurčito. Proč? To už nikdo vysvětlovat nechtěl.
Dnes mají orgány státní správy novou hračku. V lednu letošního roku ruská vláda podepsala dokument, který se pyšně jmenuje Jednotný plán pro dosažení národních rozvojových cílů. Ten věnuje sportu značnou pozornost. Například jako jeden z hlavních úkolů zmiňuje zrušení všech sankcí a návrat ruských sportovců na mezinárodní scénu. Už jsou určeni odpovědní za realizaci strategie, rozporcovány peníze... Úřady zase mají pro co žít a kvůli čemu pracovat.
Mimochodem, vypracovaný plán má splatnost k roku 2030. Výhledově – k roku 2036. Tady je dobře vidět, jak střízlivě Rusko hodnotí vyhlídky zrušení své izolace.
KHL musí zapomenout na expanzi do Evropy
Stejně špatně se Kremlu vede také v dalších sportovních aktivitách. Se zvláštním podrážděním Putinův režim reaguje na geopolitické nezdary v hokeji, který je považován za záležitost státního významu. Například Rusové byli přesvědčeni, že jejich reprezentace dostane možnost se zúčastnit zimních her v Itálii. Proto rozhodnutí MOV prodloužit suspendaci národního týmu vyvolalo v zemi vlnu rozhořčení a zlosti. Vzhledem k tomu, že sborná chybí na mistrovstvích světa od roku 2022, celková mezinárodní izolace ruského hokeje bude trvat nejméně čtyři roky.
Po zvolení prezidentem USA Donalda Trumpa pro ruskou stranu svitla chvilková naděje. První telefonní hovor nového amerického vůdce s Vladimirem Putinem v březnu letošního roku se měl dotknout také hokeje. „Donald Trump podpořil nápad ruského prezidenta uspořádat zápasy mezi reprezentacemi obou zemí,“ uvedl Kreml ve svém oficiálním prohlášení. Zpráva Bílého domu o tom však mlčela... Po rozhovoru světových lídrů uplynuly už dva měsíce, žádné viditelné výsledky v této záležitosti zatím stále nejsou.
Nyní má ovšem Rusko dost starostí s vlastním hokejem. Kontinentální liga, která kdysi měla ambice konkurovat slavné NHL, o žádné expanzi do Evropy už dávno neuvažuje. Naopak čelí velkému tlaku z ciziny. Před rokem její vedení oznámilo, že opouští zónu vlivu Mezinárodní hokejové federace (IIHF), protože nechce dodržovat regulace spojené s hráčskými přestupy. Teď toto rozhodnutí začíná KHL dohánět.
Vladimír Rauš, spolupracovník CNN Prima NEWS, je absolventem katedry bohemistiky Petrohradské Univerzity. Sportovní novinařině se věnuje od roku 1995. Pracovně byl na pěti olympijských hrách, světovém i evropském fotbalovém šampionátu a dalších velkých mezinárodních akcích. Během své kariéry udělal rozhovory s řadou hvězd českého a ruského sportu, například s Marií Šarapovovou nebo Jaromírem Jágrem.
První nepříjemnou novinkou pro Rusy se stal nečekaný odchod slovenského útočníka Michala Krištofa do Švýcarska. Jeho bývalý klub Soči se nejprve pokusil odvolat na platný kontrakt s hráčem, tento argument byl ale rychle shozen ze stolu. KHL dostala vzkaz, že pokud nepatří do právního pole IIHF, evropské kluby nemusejí uznávat regulace ruské ligy. Krištof pak jako volný hráč podepsal smlouvu se švýcarským SCL Tigers.
Dále Mezinárodní hokejová federace aktualizovala svůj reglement. Nyní je KHL zařazena do třetí, nejméně prestižní skupiny národních lig. Patří tam podřadné soutěže, například málo významná kanadská BCHL. To ještě víc oslabuje pozice Kontinentální ligy.
Rusové už nemají ani finance, aby bojovali na mezinárodním poli. Po ukončení aktuální sezony bylo oznámeno, že několik klubů významně omezí svůj rozpočet. Výrazně dolů s penězi jdou například takové prominentní týmy jako Petrohrad nebo Ufa. Podolsk pak vyhlašuje bankrot a odstupuje ze soutěže.
Debakl zároveň s ponížením
A tak je to celkem se vším. Například situace s ruskou kopanou nápadně připomíná hokej. Prezident Evropské fotbalové unie (UEFA) Aleksander Čeferin rezolutně vyloučil návrat země do mezinárodních soutěží, dokud Putinův režim vede útočnou válku na Ukrajině. Prohlásil to na kongresu UEFA v Bělehradě v dubnu tohoto roku. „Už jsem to řekl mnohokrát a můžu to zopakovat. Pakliže válka skončí, budou znovu přijati,“ reagoval slovinský funkcionář na zákulisní snahy Ruska o prolomení izolace.
Znamená to, že tamní fotbalisté zcela určitě budou chybět na mistrovství světa, které se koná za rok. Evropský kvalifikační turnaj se totiž rozběhl už letos na jaře. Místo napínavých bojů za postupová místa ruská reprezentace tak má hrát nekonečné přátelské zápasy. Světová a evropská elita s ní odmítá konfrontovat, proto musí vzít zavděk exotickými soupeři. Za poslední rok sborná už deklasovala národní mužstva Sýrie (4:0), Vietnamu (3:0), Zambie (5:0), Grenady (4:0) a Bruneje (11:0).
Zrovna poslední příprava zaslouží, aby se o ni referovalo trochu zevrubněji. Jde o to, že fotbalová federace ani ne půlmilionové Bruneje odmítla poslat do Krasnodaru, kde se konalo utkání, své nejlepší hráče. Byli na dovolené, a tak se na zápas vydali náhradníci. Amatéři, kteří kopnou do míče párkrát do týdne po práci, jen tak pro zábavu. Hra skončila očekávaným debaklem, ale většímu ponížení domácí reprezentaci v poslední době asi ještě nikdo nevystavil.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Tiéhiho auto se našlo. V Ostravě nahlásil krádež luxusního vozu, důvod zmizení byl jiný
