Ruské invazní jednotky rozmístěné na ukrajinském území používají pro svůj pohyb, logistiku a bojové úkoly roztodivnou směsici vozidel od nejmodernějších po ty pamatující rok 1968 v Československu nebo sovětský vpád do Afghánistánu. Ve větším množství se paradoxně vyskytují starší typy.
Dlouhou dobu se svět vozidel ruské armády bál, protože se ukazovala jako moderní, nebezpečná a schopná v krátké době velkých invazí. Jak se ukázalo, byla to pravda jen zčásti, jak se můžeme denně přesvědčovat ve zpravodajství z Ukrajiny. V řadách ruské armády bojují jak moderní jednotky, tak i ty, které působí dojmem, že se válka odehrává v dobách SSSR. Ve výčtu jsme brali v úvahu pouze kolovou techniku včetně nových „nezničitelných“ vozidel, převažují však starší sovětské konstrukce, některé pocházejí z 60. let minulého století.
Kamaz
Kamaz Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Kamaz Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Nákladní vozy Kamaz jsou v ruské armádě standardem. Disponují vznětovými motory V8 s výkonem od 220 k až po 360 k v závislosti na tom, kolik má vozidlo náprav. Přestože se vzhled kabiny výrazně nezměnil od té, kterou bylo možné obdivovat už v 70. letech, jedná se o nákladní automobil, který je neustále modernizován. V armádě plní různé role, protože na rám lze namontovat obyčejný nákladový box, ale také tank, pontonový most nebo protiletadlový systém Pancyr-S1.
Tajfun-K
Kamaz Tajfun-K Zdroj: Se svolením společnosti Kamaz
Kamaz Tajfun-K Zdroj: Se svolením společnosti Kamaz
Vyrábí ho Kamaz, ale plní úplně jiné úkoly než běžné náklaďáky. Jedná se o multifunkční, obrněné vozidlo typu MRAP. Je modulární a neuvěřitelně odolný, podle někoho je nezničitelný. Chrání posádku před chemickým útokem a výbuchy. Je imunní vůči průrazným střelám 14,5×114 mm nebo explozi 8 kg TNT a jeho okna mají tloušťku 128 mm. Nejslabším článkem Tajfunu jsou pneumatiky.
BTR-80
BTR-80 Zdroj: AP
BTR-80 Zdroj: AP
Jde o obrněný transportér zkonstruovaný v dobách SSSR začátkem 80. let. Vozidlo pohání dieselový motor Kamaz 7403 o výkonu 260 koní. Bojová hmotnost činí 13,6 tuny a na zpevněné cestě dosahuje rychlosti až 80 km/h. BTR-80 však umí také plavat. Jeho výroba začala v roce 1984 a probíhá dodnes.
BTR-90
BTR-90 Zdroj: Getty Images
BTR-90 Zdroj: Getty Images
Nástupce modelu BTR-80 se vyrábí od roku 1993, dá se tedy říci, že jde o relativně moderní obrněný transportér. Výzbroj vozidla tvoří 30 mm kanón, kulomet ráže 7,62 mm a automatický granátomet. Pohání jej dieselový motor o výkonu 510 koní s nímž může BTR-90 na silnici dosáhnout maximální rychlosti až 100 km/h a ve vodě 9 km/h.
GAZ Tigr-M
GAZ Tigr-M Zdroj: Getty Images
GAZ Tigr-M Zdroj: Getty Images
Jedno z nejnovějších ruských armádních vozidel vyrábí tradiční firma GAZ. U vojenských jednotek slouží od roku 2005 a pod jeho kapotou najdete naftový motor o výkonu 180 koní, 197 koní nebo 215 koní. Vozidlo využívá nejen armáda, ale také ruská policie. Vlastní hmotnost Tigru činí od 6,6 do 7,2 tuny podle výzbroje, dokáže vyvinout až 120 km/h. Jak vidno, ani moderní konstrukce není imunní vůči ukrajinské střelbě.
Ural-4320
Ural-4320 Zdroj: Getty Images
Ural-4320 Zdroj: Getty Images
Svou kariéru začal už v roce 1978, dodnes se vyrábí a úspěšně používá v ruské armádě. Jde o třínápravové vozidlo, sloužící především k přepravě nákladu a osob (až 27 vojáků), i když jde také o platformu pro odpalovač raket BM-21 Grad, který ostřeluje ukrajinská města. Vozidlo má pohon všech kol a je velmi schopné v terénu. Pod kapotou pracuje vznětový motor V8 od Kamazu o výkonu pouhých 210 koní.
ZIL-131/4334
ZIL-131 Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
ZIL-131 Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Ruská armáda používá ve velkém také velmi staré nákladní vozy ZIL-131. Jejich výroba začala v roce 1966 a tato vozidla jsou běžně k vidění jak v muzeích, tak v bojovém nasazení na Ukrajině. Často mají staré benzinové motory V8 o výkonu 150 koní. Jeho nástupcem, rovněž hojně užívaným v ruské armádě, je ZIL-4334, který je v mnoha ohledech podobný svému předchůdci, i když má jiné motory. Jedním z nich je V8, který je uzpůsoben pro práci na různá paliva. Nákladní auta se také používají k přepravě raket k odpalovacím zařízením Iskander.
Tajfun-VDV
Tajfun VDV Zdroj: Getty Images
Tajfun VDV Zdroj: Getty Images
Tajfun VDV je primárně určen pro ruské výsadkáře. Toto modulární vozidlo se samonosnou karoserií, vybavené hydropneumatickým odpružením je navrženo tak, aby bylo schopno překonávat i velmi těžký terén a poskytovalo účinnou antibalistickou a protiminovou ochranu. Má bojový modul s 30mm automatickým kanónem a spřaženým 7,62mm kulometem.
UAZ-452 „Buchanka“
UAZ-452 Buchanka Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
UAZ-452 Buchanka Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Slavná Buchanka je oblíbeným terčem zesměšňování na sociálních sítích, protože v roce 2022 prostě už vypadá trochu komicky. Ukrajinci již od těchto vozidel ustoupili, i když je donedávna také používali. Výroba této multifunkční dodávky začala už v roce 1965 a trvá dodnes. I přes to, že jde o velmi starou konstrukci, je ceněna pro své skvělé terénní schopnosti a spolehlivost. I když se rozbije, je často velmi snadné vůz opravit. Na Ukrajině bývá k vidění jako vojenská sanitka.
UAZ-469 a Hunter
UAZ Hunter Zdroj: Se svolením společnosti UAZ
UAZ Hunter Zdroj: Se svolením společnosti UAZ
Klasický terénní UAZ ze 70. let důvěrně znají všichni čeští muži, kteří sloužili v armádě od roku 1972 do dnešních dnů. Sovětský ekvivalent Jeepu nebo klasického Land Roveru Defender totiž v omezeném množství stále slouží u našich vojenských útvarů. Skoro stejně vypadající reinkarnace zvaná v civilu Hunter má modernější motory s vyšším výkonem, jinak jde ale stále o totéž robustní vozidlo do těžkého terénu, které je schopno naráz odvézt až sedm vojáků.
