Batole bojovalo o život, opařil ho šálek horké kávy. Znáte první pomoc popáleným?

„Vendulka byla tehdy u babičky na prázdninách. Moje máma si zrovna vařila kafe a malá se kolem ní motala. Mamka si mezitím zalila kávu horkou vodou, nechala hrnek položený na stole a otočila se s horkou konvicí, aby ji postavila na linku až ke zdi, co nejdál z dosahu malé. Jenže Vendulka se v tu chvíli ohnala po hrknu a vařící kafe na sebe zvrhla,“ vzpomíná na nejhorší chvíle svého života maminka Petra.

Vendulka dva týdny bojovala o život.

Zatímco u dospělého člověka by následky nebyly tak rozsáhlé, pro malé dítě to znamenalo ohrožení života. Horký nápoj zasáhl Vendulce obličej, krk a hrudník. Holčička skončila na jednotce intenzivní péče, zafačovaná, napojená na hadičky. „Byl to hrozný pohled na to malé nehybné tělíčko. Ležela tam jako panenka,“ pokračuje maminka se slzami v očích. Lékaři rozhodli, že první nezbytné transplantace provedou, když bude malá v umělém spánku.

Zpětně si Petra uvědomuje, že všechno měli udělat jinak. Místo aby ihned zavolali na tísňovou linku a vrtulník malou dopravil rovnou do nemocnice, zavolali sestřičku ze střediska od sklářů, kde před lety vyléčili z popálenin i Petru. Do nemocnice je následně dovezl soused. Ztratili tak drahocenný čas.

Vůbec jsme nevěděli, jestli to dcera přežije a jak to zvládne.

Nikdo ale nedokázal říct, jestli to vůbec přežije a jak to zvládne. Dva týdny doslova bojovala o život. Po dvou týdnech následovalo probuzení z umělého spánku. Když se malá dostala domů, začalo každodenní mazání, masírování, měli jsme půjčenou biotronovou lampu. „Nic jiného jsme nedělali, než že jsme mazali, svítili, malá se musela spoustu věcí naučit znovu kvůli těm ztraceným dvěma týdnům v umělém spánku,“ popisuje maminka, které chyběly informace a neměla si o tom s kým popovídat.

Vendulka se nakonec uzdravila. Dnes už devítiletá slečna dělá rodičům radost. Rodina se později obrátila na pacientskou organizaci Popálky, která pomáhá lidem po úraze popálením. Za jejím vznikem stojí paní Jana Lacinová, která jako teenagerka dostala silný zásah elektrickým proudem a s následky těžkého popálení se potýká prakticky celý život.

Nejsou namístě rady našich babiček, které potíraly popálená místa mastí nebo sádlem. Důležité je ochlazování studenou vodou, které může časně odvést část tepla a tím zmírnit rozsah popálení.

S organizací Popálky spolupracuje MUDr. Radomír Mager, Ph.D., vedoucí lékař dětského oddělení popálenin Fakultní nemocnice v Brně, který nám poskytl další informace a cenné rady, jak postupovat při podobných úrazech.

Pane doktore, s popáleninami se může setkat každý z nás. Jsou ale různé typy, od těch relativně banálních až po život ohrožující. Můžete to přiblížit, prosím?
Popáleniny dělíme podle několika kritérií. Jedním z nich je jejich hloubka. V tomto případě existují popáleniny I., II. a III. stupně. Popáleniny I. stupně zasahují pouze pokožku, projevují se zarudnutím a silnou bolestivostí. Protože nejsou hluboké, většinou se rychle zahojí a nezůstávají po nich žádné jizvy. Příkladem jsou popáleniny, které vzniknou, když to přeženeme s opalováním na slunci.

Tělem jí projelo 25 000 voltů, dnes pomáhá popáleným. Janě změnila život dětská chyba

Zdraví

„Napadlo mě, že zkusím vylézt na střechu odstaveného vagónu. Ještě jsem si říkala, že musím dát pozor na dráty, kterých se nesmím dotknout. Tělem mi projelo 25 tisíc voltů,“ vypráví Jana příběh ze svých třinácti let, kterým chce varovat další. Každoročně se v Česku popálí 100 tisíc lidí, 97 tisíc je léčeno v obvodních chirurgických ambulancích a 3 tisíce jsou hospitalizovány na popáleninových klinikách. Z toho je 1 200 dětí. Léčba popálenin je zdlouhavá, bolestivá, náročná. Mnohým lidem zůstanou jizvy na těle i na duši. Popáleným pomáhá organizace Popálky. Jana Lacinová (39 let) je jednou z jejích zakladatelek.

Asi nejčastějším typem jsou popáleniny II. stupně, které se ještě rozdělují na II. A stupeň a hlubší II. B stupeň. U II. A stupně vznikají pouze ojedinělé puchýře, oproti tomu u II. B stupně jsou puchýře na popálené ploše četné a velice bolestivé. Léčí se poměrně rychle, většinou pomocí pravidelných převazů. Zhojení bývá v průměru kolem dvou až tří týdnů. Příkladem popálenin II. stupně jsou opařeniny, které právě u dětí představují nejčastější mechanismus popálení.

Nejhlubším a nejvážnějším typem jsou popáleniny III. stupně, které zasahují kůži v celé její tloušťce. Paradoxně příliš nemusí bolet, protože nervová zakončení v zasažené kůži jsou zničena. Jejich hojení je náročnější a léčba je spojena s provedením kožní transplantace na operačním sále. Mezi tento typ popálenin patří např. popáleniny elektrickým proudem.

Když už dojde k popálení třetího stupně, co všechno dotyčného čeká?
Tento typ popálenin vyžaduje podle rozsahu jeden či více operačních výkonů. Po zhojení transplantované kůže vzniká riziko tvorby jizev, které jsou nejen kosmetickým následkem popálení, ale mohou být spojeny i s poruchou hybnosti, zejména u tzv. kontraktur. Zabránit tvorbě hypertrofických jizev bohužel zcela nelze.

Včasná rehabilitace může mírnit jejich dosah. Poměrně často jsou nutné rekonstrukční operace, které pomocí různých plasticko-rekonstrukčních operačních technik mohou jednorázově, či spíše opakovaně po etapách odstraňovat takto vzniklé jizvy. Léčba jizev je proces časově náročný, opakované výkony mohou trvat delší dobu než předchozí léčba samotné popáleniny, často několik let.

Chlazení plochy je potřeba provádět s rozumem, nepoužíváme led, příliš dlouhé ochlazování může způsobit  šokový stav.

Jaká je první pomoc lidem, kteří se popálí? Co je vhodné udělat?
Pokud dojde například k opaření vařící vodou, je namístě především ochlazování plochy studenou vodou. V současné době nejsou namístě rady našich babiček, které potíraly popálená místa mastí nebo sádlem. Důležité je právě ochlazování studenou vodou, které může časně odvést část tepla a tím zmírnit rozsah popálení.

Chlazení plochy je však potřeba provádět s rozumem, nepoužíváme led, příliš dlouhé a kontinuální ochlazování může způsobit celkovou hypotermii organismu spojenou se šokovým stavem. U dětí je vždy zásadní, aby každou popáleninu co nejdříve viděl lékař. Na místě je nejlepší konzultovat rozsah popáleniny s dispečinkem záchranné služby. Důležité je nebýt lhostejný a zároveň nepanikařit a zachovat si chladnou hlavu, i když to může být zejména pro rodiče velmi těžké.

Správná první pomoc může značně zmírnit následky popálenin

Pojďme si ještě připomenout, jak poskytnout první pomoc popálenému člověku. Protože včasná a správně provedená první pomoc může zachránit život nebo značně zmírnit následky.

• Nejprve je třeba přerušit kontakt se zdrojem popálení. Hořící oděv uhaste. Ze zasažených částí těla opatrně sundejte oblečení, přiškvařenou látku ale nestrhávejte.

• Postižené místo začněte hned chladit – nejlépe tekoucí vodou z kohoutu, ponořením do studené vody nebo pomocí obkladů. Chlaďte co nejdéle, ale pouze do celkového rozsahu 5 % tělesného povrchu (přibližně 5 dlaní). U větší plochy by hrozilo podchlazení, je tedy potřeba v tomto případě chladit jen v krátkém časovém období.

• Sundejte popálenému prstýnky, řetízky, náušnice, zkrátka veškeré šperky.

• Nepoužívejte žádné zásypy, masti a puchýře nepropichujte.

• Volejte záchranou službu. Popáleného se nesnažte vozit do nemocnice sami.

• Pokud se jedná o povrchové popáleniny menšího rozsahu, chlaďte co nejdéle (alespoň 20 minut). Poté použijte speciální náplast na popáleniny, kterou seženete v lékárně. Tato náplast zamezí infekci a bude ránu zvlhčovat. Popálenou tkáň ničím nemažte, s promazáváním začněte až po zahojení.

Jana Lacinová, spoluzakladatelka a ředitelka Popálek, k tomu ještě dodává: „Když máte doma malé dítě, je potřeba dbát na to, aby šálek s horkou kávou nebo čajem nebyl v jeho dosahu. Doporučuji také nedržet dítě v náručí, když pijete horký nápoj. Při vaření raději používejte zadní plotýnky, kam dítě nedosáhne. A pozor také na rychlovarnou konvici. Největší nebezpečí hrozí například na dovolené nebo na chatě, když konvici provizorně zapojíte a zapomenete pohlídat šňůru. Dítě tak na sebe může snadněji konvici strhnout.“