Začátkem července uplyne 35 let, co se v kinech poprvé objevil film Bony a klid, který důvěryhodně zmapoval pražské podsvětí ovládané veksláky. V hlavních rolích se představili Jan Potměšil, Roman Skamene, Veronika Jeníková nebo Josef Nedorost. Vyzkoušejte si v našem kvízu, jak moc kultovní film režiséra Víta Olmera znáte.
Bony a klid patří mezi nezapomenutelné počiny české kinematografie „Radek John přinesl filmovou povídku, která mě okamžitě zaujala, zašili jsme se na měsíc na Dobříši a psali jak o život. Radek měl jako investigativní novinář sesbíraný živý materiál ze života veksláků, já měl zas naposlouchané jejich příhody a způsob vyjadřování ze snack baru, kde se scházeli. Venku parkovali se svými mercedesy – „medvědy“ či „klavíry“. Klidně na zákazu stání, vždyť oni, zvlášť jejich špičky, byli s policajtama jedna ruka, prodávali jim se slevou bony, dodávali zahraniční elektroniku a podobně,“ zavzpomínal na vznik filmu pro CNN Prima NEWS režisér Vít Olmer.
Veksláci hráli fotbal na hřišti ministerstva vnitra
„Nedávno jsem se potkal s jedním veksláckým veteránem, dnes důstojným podnikatelem, a ten mi vyrazil dech informací, že s „vejškama“ dokonce hráli fotbal na hřišti ministerstva vnitra. To se pochopitelně netýkalo „pěšáků“, kteří postávali před Tuzexem a oslovovali kolemjdoucí se slavným sloganem: „Bony, bony, chceš bony ňáký?“ poznamenal režisér.
Natočit takový film v totalitní době vyžadovalo značný kus odvahy. On ji ale měl. „Byl konec osmdesátých let a bolševik přece jen už trochu vyměkl. Ti chytřejší nahoře si uvědomovali, že totalita se začíná sypat, a polevili i s cenzurou,“ přiblížil Vít Olmer.
Pro jeden záběr si StB přijela na Barrandov
Několik scén ale muselo být z filmu vystřiženo. Například ta, ve které si dva policisté v zelených trenýrkách protekčně zkoušejí za Tuzexem džíny.
„A navíc do toho sněžilo. Hrozná potupa pro ně. Byl to jediný záběr, který musel pryč, StB si pro něj dokonce přijela na Barrandov. Mě chtěli jednu chvíli ze studia vyhodit, ale jak jsem řekl, opratě už povolovaly. I když – abych to zas nebarvil narůžovo – při konečném schvalování chtěly ‚konzervy‘ přece jen zabránit uvedení snímku do kin. Ale pak povstal jistý osvícený soudruh a prohlásil, že nemá cenu film zakazovat, když už ho viděla polovina národa. Veksláci totiž kopii ukradli, rozmnožili a na kazetách vesele prodávali občanům za pětikilo,“ uvedl režisér.
Když film přišel do kin, od veksláků měl pozitivní ohlasy. „Ptal jsem se jednoho z jejich šéfíků, jak se mu film líbil, prej jo, že kdyby ne, zapálili by mi auto,“ prozradil Vít Olmer.
