I v dobách hluboké totality probíhaly v zákulisí českého šoubyznysu nelítostné konkurenční boje. Mezi největší hudební bosse patřívali Ladislav Štaidl, Karel Vágner, František Janeček a Petr Hannig. Každý z nich měl svoje ovečky, za které se bil. A kdo z nich vyčníval, toho se ten druhý snažil tajně zlanařit do své „stáje“. Kdo měl největší vliv a dokázal zpěvákům zajistit nejlepší podmínky?
Jak to chodilo v českém šoubyznysu v sedmdesátých a osmdesátých letech? Celkem jednoduše. Mezi sebou soupeřily takzvané hudební stáje v čele s jedním hlavním bossem, šéfem a kapelníkem a navzájem si přebíraly interprety. Nejdůležitějš byl Ladislav Štaidl, který v pomyslné hierarchii stál nejvýše, po něm byli Karel Vágner, František Janeček a Petr Hannig.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Z bývalé herecké hvězdy, představitelky Zlatovlásky Jorgy Kotrbové se stala multimilionářka
„Nejsilnější byl Štaidl, který přebíral zpěváky od Janečka. A ten zase ode mě. Po Štaidlovi měl největší páky Vágner, který ale měl svoji Hanku Zagorovou, Petra Rezka, po něm Petra Kotvalda se Stanislavem Hložkem. Jel si vlastní cestou a nikomu nepřebíral a jemu nikdo také ne,“ přiblížil pro CNN Prima NEWS tehdejší poměry hudební producent Hannig, který pro český šoubyznys objevil například Lucii Bílou, Vítězslava Vávru, Petru Černockou, Lenku Kořínkovou, Jakuba Smolíka, Zdeňka Izera, Jiřího Wimmera, Arnošta Pátka nebo Stanislava Procházku mladšího.
Pro tehdejší zpěváky a zpěvačky bylo největším lákadlem vystupovat v televizi, nejlepší kontakty v ní měl Štaidl. A to i díky Karlu Gottovi, který v jeho souboru zpíval. „Když někdo opravdu vyčníval, usiloval o něj Štaidl. Zpěváky, zpěvačky, muzikanty lákal na televizi, kde měl největší páky. A kdo byl v televizi, ten měl vystaráno. Proto k němu odešlo mnoho umělců,“ prozradil Hannig. „Byli jsme tvrdá konkurence. Nenávist mezi námi nebyla, i když... Jak říká Jakub Smolík, když se u nás doma vyslovilo jméno Janeček, náš pejsek, kterého jsme tehdy měli, se rozštěkal,“ poznamenal s úsměvem.
Štaidl uměl pro své interprety zajistit také nejlepší finanční podmínky. Účinkoval pod Pragokoncertem, díky čemuž dostával honorář 10 tisíc korun plus pronájem aparatury, diety, cesťáky a sólo pro peníze pro Gotta. Janeček, jehož soubor vystupoval pod Pražským kulturním institutem, inkasoval 6 500 korun bez dalších výhod.
Na rozdíl od Janečka, který se svými Kroky mohl kromě tehdejšího Československa jezdit koncertovat pouze do východních zemí, Štaidl s Gottem podle libosti vystupovali v západním Německu. Za jedno vystoupení v roce 1982 si tam Orchestr Ladislava Štaidla účtoval v přepočtu zhruba 160 tisíc korun. Gott z toho měl 112 tisíc, Štaidl 23 tisíc, další člen souboru Felix Slováček 11 200, klavírista Rudolf Rokl 9 400 a například baskytarista Ondřej Soukup čtyři tisíce korun.
„Karel měl za jeden koncert 70 procent a já dvě a půl procenta, což tehdy bylo asi 250 západoněmeckých marek, v přepočtu asi čtyři tisíce korun, a to bylo myslím velmi krásný. Kapelník Láďa Štaidl to rozděloval velmi spravedlivě,“ přiblížil Soukup v pořadu ČT art PopStory.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nestárnoucí celebrity se sešly na kus řeči
