Eastwood je poslední z velkých chlapáků. Přežil by i potopu světa, říká jeho dabér Županič

Velkému filmovému frajerovi a hollywoodské ikoně Clintu Eastwoodovi je 93 let. Slovo frajer není vůbec myšleno zle. Původně byl drsňáckým hrdinou westernů, postupně se vypracoval v režiséra úchvatně citlivých oscarových snímků. Točí je dodnes, i ve svém úctyhodném věku. Většinu jeho filmů nadaboval do češtiny Ladislav Županič, který v rozhovoru pro CNN Prima NEWS přiznává, že Eastwood je pro něj nedostižný machr.

Kým je pro vás Clint Eastwood?
Někým hodně blízkým. Měl jsem kliku, že jsem skoro všechny jeho filmy daboval, v nadsázce tedy rád říkám, že s Eastwoodem už nějakou dobu společně stárneme. Můžu potvrdit, že se postupem času neskutečně lepší. Obecně je ale hodně osobitý.

Točit začal relativně pozdě; jeho prvními velkými filmy byly westerny Pro hrst dolarů a Pro pár dolarů navíc, to už mu bylo něco kolem osmadvaceti. Hned potom přišla další bomba – Hodný, zlý a ošklivý. O tomhle snímku se spousta lidí včetně mě domnívá, že je lepší než Tenkrát na Západě, protože je v něm přítomna obrovská paleta příběhů. Eastwood je od té doby svým herectvím čím dál pravdivější, nepotřebuje na sebe nijak uměle upozorňovat. Má to vliv i na dabování jeho postav – nemůžete do toho přehnaně šlapat.

Jednou jste řekl, že dabovat Eastwooda dá zabrat.
Dá. Fakt to nesmíte přehnat. Eastwood má občas dost ostré dialogy, nesmíte to ale přehnat, přešlápnout. Vyznačuje se takovým těžko popsatelným sevřeným herectvím, čehož se musíte držet i při dabingu. Naposledy jsem ho daboval v jeho předloňském filmu Cry Macho, což je vlastně dost jednoduchý příběh, ale natočený tak moc dobře! Samozřejmě to i režíroval. Na což nesmíme zapomenout – jeho přerod v režiséra vynikajících filmů považuji za fantastický.

Myslíte, že má na uvěřitelnost a pravdivost jeho herectví vliv skutečnost, že si jako mladý zkusil profese pastevce, dřevorubce, topiče v ocelárně? Že zkrátka poznal lidi, nemusel je studovat z hereckých učebnic?
Samozřejmě. Určitě ho to pozitivně ovlivnilo. Mám k tomu i osobní historku. Někdy v roce 1970 jsem dostal nabídku, abych šel zpívat do programu v Lucerna Baru. S člověkem tam o půlnoci vyjel takový špunt a měl z něj odzpívat tři písničky. Nejdřív jsem nad tím ohrnoval nos, nezdálo se mi to. Jenže někdy v té době jsem se v časopise Kino začetl do článku o tom, že americká superhvězda, nějaký Clint Eastwood – jeho filmy tady tenkrát ještě neběžely – se šest let živil v nočním baru hraním na klavír. To se mnou hnulo. „Sakra, když si tímhle mohla projít superhvězda, proč bych nemohl v Lucerna Baru zazpívat tři písničky?“ Vidíte, jak mě ovlivnil… A to jsem ještě netušil, že ho budu dabovat.

Je mu 93 let a chystá další film. Nepřijde vám to neuvěřitelné?
Podle mého soudu prostě musí pracovat. Je to jeho styl života. Vždycky to byl velký milovník života i žen. Takže – ne, když vidím, co je to za chlapa, nemůžu se jeho elánu divit. On by snad přežil, kdyby nastala další potopa světa. Prostě by si postavil archu a v klidu by po biblickém vzoru odplul někam k Araratu.

Clint Eastwood je pro mě posledním z generace velkých chlapáků. Ti ostatní, třeba Charlton Heston a Gregory Peck, už jsou na pravdě boží. On jediný se drží. Svítí tady jak maják. Dál točí, režíruje, dokonce ke svým snímkům skládá hudbu. Neuvěřitelné, co všechno svede. Jasně, i mezi mladými je spousta tvrďáků. Ale už je to něco jiného, na Eastwooda nikdo nemá. Ani na tu jeho slavnou generaci. Jen se podívejte třeba na už zmíněný western Hodný, zlý a ošklivý, to je přece obsazení jak řemen – Eastwood, Eli Walach… Prostě nádhera.

Je to váš nejoblíbenější Eastwoodův film?
To zase ne. Je v něm sice skvělý, já mám ale větší slabost pro Madisonské mosty. Těmi mi vyrazil dech. Najednou to nebyl žádný bouchač, ale citlivý člověk se srdcem na pravém místě. To v roce 1995 ohromilo celý svět. I mě. Myslel jsem si, že už jsem Eastwooda prokoukl, a najednou jsem zjistil, že ho vlastně neznám. Byl úplně jiný. Machr!

Tagy: