Jsem v šoku, řekl zdrcený Troška o smrti Županiče. Popsal poslední společný hovor

Smrt Ladislava Županiče zasáhla český umělecký svět. Pro mnohé kolegy je odchod nezapomenutelného herce a dabéra velmi nečekaný. Někteří s ním ještě před několika týdny mluvili.

Ladislav Županič letos v srpnu oslavil své osmdesátiny. Byl v plné síle a ještě před měsícem absolvoval několik besed.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Druhá manželka Ladislava Županiče, herečka Jana Drbohlavová, učitelka z Dívky na koštěti, poslední roky života protrpěla

„Jsem z toho úplně v šoku. Láďa byl skvělý kluk, laskavý, hodný, pro druhé by se rozdal. Znamenitý herec a samozřejmě dabér. Bude strašně chybět. Nemůžu uvěřit, že už není,“ řekl CNN Prima NEWS režisér Zdeněk Troška, který Županiče často obsazoval do svých filmů. Zahrál si například v pohádce Princezna ze mlejna nebo v komediích Kameňák.

„Vím, že v létě slavil životní jubileum, naposledy jsme spolu mluvili telefonicky pro televizní dokument o filmových místech, který teprve půjde do kin. Byl ve výborné náladě, vtipkoval, byl plný života a dalších plánů. Muselo to být zřejmě náhlé, ale co se přesně stalo, to netuším,“ dodal Zdeněk Troška.

Před smrtí získal ocenění v rodném městě

Županič byl prostějovským rodákem. V září letošního roku mu byla udělena Cena města Prostějov a u té příležitosti poskytl rozhovor pro Prostějovský večerník. V něm prozradil i původ svého netradičního příjmení, které na Hané není příliš obvyklé.

„Můj dědeček z otcovy strany pocházel z Chorvatska, z ostrova Hvar. Přijel sem a oženil se. Zemřel ale poměrně brzo, v roce 1915, takže jsem ho nezažil. Táta byl ze tří dětí, jeho starší bratr Ota bojoval v československých legiích. On sám se stal vojenským pilotem, učil pak v Prostějově v tehdy proslulé pilotní škole. Mezi jeho žáky patřil například Josef František, za druhé světové války letecké eso v bitvě o Británii,“ vzpomínal herec, který měl díky tomu k létání velmi blízký vztah.

Dětství prožil na letišti

S tátou na prostějovském letišti strávil prakticky celé své dětství. „V letadle jsem poprvé seděl snad ve třech letech, a pak už pravidelně trávil na letišti každou neděli. To už na civilním, protože otec měl díky svým politickým názorům s vojenskou kariérou utrum... Náš rituál byl, že mě táta vždycky posadil do letadla, obletěli jsme kruh nad celým městem a nad naším domem křídly zamával mamince. Ta stála na prahu a utěrkou zamávala také, což byl signál, že oběd bude za chvíli hotov. Od patnácti jsem létal na větroních, nejvíc na Pionýrovi, což byl takový výukový stroj, dokázal si sednout v podstatě sám,“ popisoval Županič.

Tagy: