Herec Václav Vydra, který 7. ledna oslaví 67. narozeniny, po sametové revoluci začal podnikat se zbraněmi. Kvůli nečekané změně zákonů ale zbankrotoval a dostal se do obrovských dluhů. Dokonce mu byl zabaven i dům, v němž bydlel. Kdo mu v jednom z nejhorších životních období pomohl?
Známý herec, který společně s manželkou Janou Bouškovou už dlouhá léta provází pořadem Prostřeno na TV Prima, se ocitl v bezvýchodné situaci a nevěděl, co dál. Jak s odstupem let přiznává, zachránila ho jeho zesnulá maminka, nezapomenutelná herečka Dana Medřická.
„V té době, kdy to bylo všelijaké, mě kontaktovala jedna paní, kterou jsem neznal. Sdělila mi, že umí komunikovat s duchy a na seanci prý přišla moje máma, která mi vzkazuje, abych se nebál, že všechno dobře dopadne,“ svěřil se CNN Prima NEWS Václav Vydra.
To mu tehdy vlilo novou krev do žil. „Měl jsem zrovna před vydáním knihy o mámě, ale nesehnal jsem nakladatele, který by byl ochoten vydat více než 30 tisíc výtisků. Musel jsem si na to sehnat půjčku. Pak se nám ale podařilo najít distributora, který shodou okolností bydlel přes ulici, a knihu jsme vydali. Jenom se po ní zaprášilo. Byl to takový fofr, že jsem tu půjčku nakonec ani nepotřeboval, a z prodaného nákladu jsme tiskárnu zaplatili. Pak už to byl čistý příjem, který mě v podstatě zachránil a umožnil mi koupit zpátky náš dům, který byl zastavený v bance,“ popsal Vydra, jak mu publikace o mamince pomohla v těžkém období.
Se zesnulou matkou se může spojit, kdy chce
Od té doby je přesvědčen, že něco mezi nebem a zemí existuje. „V určité formě si myslím, že ano. Něco se nemůže proměnit v nic. Těžko to lze pojmenovat. Někdy člověk cítí, že to funguje, a ten, kdo už tu fyzicky s námi není, je tady s námi jiným způsobem pořád dál. Třeba s mámou se můžu spojit, kdy chci. Měli jsme se moc rádi. Nikdy jsem neměl pocit, že by někam navždy odešla. Někam, kam za ní nemůžu. Vím, že o sobě víme, to mi stačí,“ svěřil se herec s prožitky, které cítí.
Svoje narozeniny, které slaví 7. ledna, nijak zvlášť neprožívá a přibývající roky příliš neřeší. „Cítím se jako zamlada, jen to někdy trochu víc bolí,“ poznamenal s úsměvem. Když se stal před pěti lety oficiálním důchodcem, penzi dlouho nepobíral, neboť kvůli svému pracovnímu zaneprázdnění neměl čas si všechno potřebné na úřadech vyřídit. Nyní už důchod pobírá, jeho výše ho však rozesmála. „Příjemný byl nedoplatek asi za rok a půl. Jinak na to, že jsem pracoval od svých osmnácti let bez přerušení, bych si výši důchodu představoval jinak, ale to bych nesměl pracovat a žít tady. Takže v zásadě jsem spokojený,“ uzavřel Václav Vydra.