Šílené, bláznivá cesta, řekla Vondroušová o svém vítězství. Budu chtít víc a víc, dodala

Když měla Markéta Vondroušová popsat na tiskové konferenci své vítězné tažení ve Wimbledonu, zvolila slovo „šílené“. Čtyřiadvacetiletá tenistka, která před rokem kvůli zraněnému zápěstí sledovala turnaj v All England Clubu jako turistka, dokonala překvapivou cestu na dříve neoblíbeném travnatém povrchu. Po finálovém vítězství nad Tunisankou Uns Džábirovou 6:4, 6:4 se stala po Petře Kvitové a Janě Novotné třetí českou královnou slavného turnaje. Vítězství ve Wimbledonu označila za cennější, než kdyby se jí to povedlo na jakémkoliv jiném grandslamu.

„Řekla bych, že je to šílené. Dosud jsem na trávě nehrála dobře, a když jsem sem dorazila, říkala jsem si, že budu hrát bez stresu a zkusím vyhrát pár zápasů. A teď se stalo tohle. Je to neuvěřitelné, prostě bláznivá cesta. Stále tomu nemůžu uvěřit,“ řekla Vondroušová, jež se stala první nenasazenou wimbledonskou šampionkou v historii.

ČTĚTE TAKÉ: Senzace! Tenistka Vondroušová porazila Džábirovou a poprvé v kariéře vyhrála Wimbledon

„Každý chce grandslam a tenhle je ještě cennější než ostatní, protože je to Wimbledon. Fakt by mě nikdy nenapadlo, že tady budu mít šanci hrát o titul. Samozřejmě budu chtít víc a víc. Na druhou stranu jsem připravená na to, že budu terč a holky proti mně budou chtít vyhrávat. Ale Wimbledon mi už nikdo nevezme,“ doplnila.

Před rokem vynechala slavný turnaj kvůli operaci zápěstí. V Londýně byla jako turistka, která podpořila z tribuny kamarádku Miriam Kolodziejovou, jež hrála kvalifikaci. „Když jsem se odsud vracela, nevěděla jsem, co přijde a jestli se zase na ten level vrátím. Měla jsem sádru na ruce. Teď to vypadá až nemožně. Navíc vítězství na trávě, kde jsem předtím nehrála dobře. Byl to nejméně pravděpodobný grandslam, který bych mohla vyhrát,“ prohlásila.

Pomohlo jí ale, že hrála bez tlaku. Situaci umocnil i los, v němž Vondroušová narazila ve druhém kole na dvanáctkou nasazenou Rusku Veroniku Kuděrmětovovou a poté dvacítku Donnu Vekičovou z Chorvatska. Celkem Vondroušová porazila na cestě k titulu pět nasazených hráček – dalšími byly krajanka Marie Bouzková (32.), Američanka Jessica Pegulaová (4.) a nakonec Džábirová (6.).

Snažila jsem se nemyslet na titul

„Když jsem uviděla los, nebylo to lehké. Říkala jsem si, že to prostě zkusím. A když jsem porazila Veroniku a Donnu ve dvou setech, říkala jsem si, že se tady možná něco může stát. Měla jsem otevřenou mysl a až do dneška jsem nebyla moc nervózní. Myslím, že si musíte věřit. a všechno ostatní. Musíte zůstat soustředění, mít malý okruh lidí kolem sebe a dělat stejné věci jako obvykle. Pak se může stát všechno,“ uvedla rodačka ze Sokolova.

S tím souhlasila i bývalá tenistka Andrea Sestini Hlaváčková. „Její silnou stránkou byla jistota a stabilita na výměnách, to bylo vidět,“ chválila „kolegyni“ ve vysílání CNN Prima NEWS. Je podle ní totiž důležité, aby se nezapojily nervy. „V tom momentě padne tíha okamžiku na každého,“ doplnila bývalá deblová specialistka a stříbrná olympijská medailistka. „Ale je to pohádka, Markéta to úžasně vyhrála,“ dodala.

Zatímco Džábirová se nedočkala grandslamového titulu ani při třetím finále, Vondroušová uspěla na druhý pokus. Předtím hrála finále na Roland Garros v roce 2019. „Tehdy mi bylo devatenáct a pamatuju si, že to byl hrozně velký stres. Chtěla jsem si vést dobře. V Česku to byla velká událost, všichni o tom mluvili. A (Ashleigh) Bartyová mě tehdy zničila,“ vzpomínala Vondroušová. „Vůbec jsem si to neužila, byla jsem velmi smutná. Říkala jsem si, že pokud se do finále dostanu ještě jednou, musím si užít každý moment. I kdybych dnes prohrála, užila bych si to,“ doplnila tenistka, která se posune nyní ze 42. místa do první desítky světového žebříčku.

Když po využitém mečbolu klečela na trávě, cítila velkou úlevu. „Když jsme hrály mečbol, poslala mi nechutný čop. Říkala jsem si, zase ten bod prohraju a 40:30 bude nepříjemný. Rozhodla jsem se jít na síť a pak to ze mě všechno spadlo. Člověku proletí hlavou snad úplně všechno, ale na prvním místě je úleva. V tu chvíli vám vůbec nedochází, co se děje,“ řekla Vondroušová.

Všichni jsme si pobrečeli

Bezprostředně poté se vydala i do své lóže, kde jí fandili trenéři a příbuzní. „Do toho boxu jsem chtěla hrozně jít, ale nevěděla jsem kudy a jestli tam vůbec můžu jít. Viděla jsem Štěpána (manžela) se ségrou, jak tam slzí. Miri (Kolodziejová) na mě mávala. Složitěji jsem to za nimi obcházela a pak jsme si všichni pobrečeli. Sdílet to se svými nejbližšími je na tom úplně to nejhezčí,“ uvedla.

Vítězství ve Wimbledonu bere i jako úspěšnou zkoušku tenisové dospělosti. „Pan Hřebec vždy říkal, že nejlepší roky jsou od pětadvaceti dál. Tak jsem si říkala, co se asi bude dít? Každý o sobě pochybuje. Já si říkala, jestli na grandslamový titul nebo top 10 vůbec mám. Na druhou stranu jsem věděla, že už jsem byla ve finále a blízko desítky. V mladém věku je ale hrozně těžký všechno ustát. Jenže dospěla jsem a tohle se stalo,“ dodala Vondroušová.

Tagy:
tenis Petra Kvitová Wimbledon French Open finále tenista Markéta Vondroušová Jana Novotná All England Lawn Tennis and Croquet Club Miriam Kolodziejová Veronika Kuděrmetovová