Markéta Fialová hostila ve svém pondělním pořadu Silný hlas lékařku věnující se gerontologii a lékařské etice Ivu Holmerovou a šestinásobného paralympijského vítěze v cyklistice Jiřího Ježka. Téma: stáří v době nouze. Hosté hovořili o mezigenerační solidaritě a zlepšení vztahů mezi generacemi během pandemie koronaviru. Vzájemný kontakt obohacuje obě strany a starší mají mladším podle Ježka stoprocentně co dát. Pozitivem by podle něj mohlo být i celkové zpomalení a uvědomění si, že skutečný život není o hektice.
Většina lidí si v době koronavirové pandemie uvědomila, jak moc jsou senioři zranitelní. Kvůli ochraně před rizikem nákazy jsou nyní senioři často odříznuti od okolního světa a fyzického kontaktu se svými blízkými.
Uvědomit si, pro co nebo pro koho je třeba vydržet
František Horák, vedoucí linky důvěry seniorů organizace Život 90, nastínil v úvodní reportáži pondělího pořadu dva postoje, kterými mohou senioři (a nejen oni) situaci čelit: „Mohu si vybrat. Buď rezignuji, což se také stává, a pak se dostanu do deprese, nebo to budu zkoušet na druhou stranu. To znamená, řeknu si, pro co to všechno vydržím. Pro svoji kytičku, kterou mám na stole, pro nějaké zvířátko, pro nějakého člověka. A to mě vlastně drží nad vodou.“
„Epidemie odhalila spoustu jevů, které v naší společnosti jsou, a jenom jsme si jich možná nevšímali,“ reagovala lékařka Iva Holmerová na dotaz moderátorky, co o našem vztahu k seniorům naznačila epidemie. Podle ní odhalila, že mezigenerační solidarita, „po které jsme si tak stýskali a říkali jsme, že tady třeba není“, ve společnosti je. A ukázala se na různých iniciativách mladších lidí vůči starším. To pomohlo odhalit také spoustu pozitiv v naší společnosti.
Je třeba spolu žít a komunikovat
Cyklista Jiří Ježek přiznal, že se na každé situaci snaží hledat něco pozitivního a věří, že se díky této situaci zlepšil vztah mladé generace k seniorům. Doplnil, že více přemýšlí, jak se asi starší občané, zejména jeho blízcí, cítí a jak vnímají současný stav. „Všechny generace si uvědomují, že je třeba tady spolu nějakým způsobem žít a komunikovat,“ dodal Ježek.
„Právě ten kontakt, popovídání si s tím člověkem, i třeba úplně cizím, rozšíří obzory oběma stranám. Nejde jen o podporu seniorů, ale zároveň je to obohacení života mladých, protože starší generace má mladým stoprocentně co dát,“ zmínil Ježek.
„My jako odborná společnost roky upozorňujeme na to, že je vážným problémem stavět velké ústavy. Nyní se ukázalo, že tyto velké ústavy jsou problémem nejen kvůli zajištění péče, služeb, soukromí, ale právě také v bránění šíření koronaviru,“ nastínila Iva Holmerová odvrácené stánky na jednom případu.
Nepovažujme seniory za „jednolitou populaci“
Debata se stočila i k izolaci seniorů a k tomu, zda je pro ně současná situace hůře snesitelná než pro mladší. Podle lékařky se případy různí, protože každý člověk je jiný. „Velice záleží, v jaké kondici a v jakém zdravotním stavu ti lidé jsou. Mohou být lidé kolem šedesátky, kteří potřebují nějakou pomoc a mohou být fit sedmdesátníci, kteří tu pomoc nabízejí,“ reagovala a upozornila, že bychom seniory neměli brát jako jednolitou populaci.
Negativně se oba hosté vyjádřili k nápadu, že na zápasy americké basketbalové ligy NBA budou mít zřejmě v rámci ochrany zákaz vstupu lidé starší šedesáti let. Ježkovi to připadá „strašné“ a mimo smysl toho, co lidé potřebují. „Každá taková krize, jakou je i tato nákaza, je nebezpečná ve strachu, který přináší,“ uvedl cyklista s odkazem na část seniorů, jejichž jediným zdrojem informací je televize, která vysílá 24 hodin o koronaviru. „Pokud je budeme držet dál od normálního života i v době uvolňování opatření, je to to nejhorší, co můžeme udělat,“ doplnil Ježek.
Podle lékařky byl byl takový přístup nehorázný a diskriminační: „Lidi nemůžeme nálepkovat podle toho, jak jsou staří.“ Informovala rovněž o datech, že nikoliv věk, ale třeba obezita je výrazným rizikovým faktorem, takže s nadsázkou by podle ní mohla být měřítkem také hmotnost.
Co říkají na pohled „ultrapragmatiků“?
Markéta Fialová se též zeptala, zda dává současný způsob života šanci postarat se o rodiče či prarodiče. „Myslím, že náš způsob života dává dost prostoru, ale jedná se o priority společnosti,“ řekla lékařka.
„Posledních deset let jsme všichni žili velmi hekticky. Šlo jen o práci, o to stihnout co nejvíce věcí, třeba i co nejvíc zábavy. Společnost začala sportovat daleko víc než předtím, takže toho času na rodinu a jednotlivé rodinné příslušníky bylo méně, protože se každý staral o sebe,“ uvedl Ježek a dodal: „Tato situace nás všechny přibrzdila a začínáme vnímat, že ten pravý život je možná trochu někde jinde než v té hektice. Věřím, že pokud to dobře uchopíme, tak to může být dobrá sebereflexe, na kterou teď máme čas. Jestli náhodou není důležitější postarat se o ty, kteří jsou kolem nás.“
Jeden z dotazů směřoval také na to, co hosté říkají názoru „ultrapragmatiků“, že „nemoc COVID-19 zabíjí jedince, kteří by stejně brzy umřeli na něco jiného“. „Nebylo to snad myšleno zle, jen pragmaticky. Ale náš život by neměl být jenom pragmatický a v tom je i určitá rezignace na moderní medicínu,“ poznamenala Iva Holmerová. Jiří Ježek by se takového přístupu bál: „Zavání to tím, že starší generace tady něco vybudovala, už jsme ji použili a nyní ji nepotřebujeme."
