Dětské gangy ve společnosti nejsou ničím novým. Máme je zde už dlouhá staletí, jen se o nich tolik nemluvilo. V pořadu Zprávy PLUS na CNN Prima NEWS to uvedl psycholog Radek Ptáček. Jeho kolegyně Viera Škopová doplnila, že sociální média pouze více umožňují veřejnosti činy páchané mladistvými sledovat.
„Dětské gangy byly vždy, jen se o nich nemluvilo. Když se podíváme do psané historie, tak tu máme gangy dlouhá staletí. Neříkejme tedy, že jde o něco nového, spíše se bavme o tom, jakým způsobem s nimi zacházet,“ uvedl.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Gang výrostků v Jablonci terorizuje místní, létají pěsti i kopance. Rodiče přešli do „útoku“
S jeho názorem souhlasí také Škopová. „Gangy existovaly, sociální sítě rozšířily možnost, kdy můžeme na jimi páchané činy pohlížet a více se k nim dostat. Skupiny mezi sebou mohou soutěžit, videa si navzájem posílat a motivovat další k různým činům. Každý gang chce zvítězit, proto každý další čin může být brutálnější,“ přiblížila.
Snaha zapadnout a sdružovat se
Přesto se domnívá, že ani prostřednictvím medializovaných případů nevidíme vše. „Myslím, že je to mnohem a mnohem horší,“ uvedla. Jak zmínil Ptáček, definice dětského gangu neexistuje. „Určitě bychom pod tímto pojmem rozuměli skupinu, která je více či méně formalizovaná a která má společné cíle, společné prostředky, jak dosahovat svého uspokojení nebo cílů,“ vysvětloval psycholog.
Šokující záběry z Modřan: Dětský gang držel chlapci pistoli u hlavy. Nechyběl kopanec do zad
Škopová následně přiblížila, co mohou mít děti či mladiství v gangu společné. „Může to být stejné sociální zázemí. Když se gangy vytváří, tak je tam určitá manipulace. Dítě potřebuje někam zapadnout, často chce jít do kolektivu, a tak se musí stát součástí gangu. Proto bychom neměli definovat, kdo jsou takové děti, že to jsou ty se špatnými známkami, z horších sociálních vrstev. Je důležité řešit, co je do toho gangu přivedlo a proč v něm jsou,“ mínila.
Stejně důležitou roli podle ní hraje to, aby rodič věděl, co jeho dítě dělá ve volném čase. „Aby si všiml, zda se jeho dítě nechová jinak. Rodiče to ale ani nemusí vědět, děti umějí dobře skrývat. Například ty šikanované se často bojí mluvit. Spojovatelem může být chuť zapadnout do party a motivace typu: Nebudeme se učit, budeme venku a na školu se vykašleme. To je sdružuje,“ sdělila psycholožka.
ČTĚTE TAKÉ: Ve městě záhadně mizí děti. Za dva týdny se jich ztratilo 27, policie nemá žádnou stopu
Ačkoliv odpovědnost za výchovu dítěte primárně nesou rodiče, v takovýchto případech může být limitovaná. „Dnes rodiče nevědí, co jejich děti dělají. V mnoha případech se děti za své chování stydí. Myslím, že řada z nich ví, že dělá něco špatného,“ řekl Ptáček. Vztah rodiče a dítěte je podle něj klíčový. Rodiče by se měli zajímat o to, s kým děti čas tráví, a měli by být jasně domluveni, jaká jsou pravidla trávení volného času. „Když tohle funguje, tak bych si dovolil říci, že pravděpodobnost, že se dítě dostane do blízkosti dětských gangů, je relativně malá,“ uzavřel Ptáček.
