Sněhulák jako symbol přátelství. Na česko-německých hranicích jich postavili desítky


Na české a německé straně hranice stavěli lidé po celý týden sněhuláky jako znak stesku po bližních. Iniciativa Soboty pro sousedství tak vyjadřuje nejen strádání, kterým lidé trpí kvůli zavřeným hranicím, ale také obavu ze stigmatizace přeshraničních vztahů. Novinářům to řekl ústecký germanista Jan Kvapil, který s rodinou v sobotu v Petrovicích na Ústecku sněhuláka také postavil.

„Chceme vyjádřit, že nám chybí naši přátelé, příbuzní, sousedé, kolegové z práce. Holt místo nich stavíme sněhuláky, vzpomínáme na ně a dáváme najevo, že se těšíme, až nadejde dobrý čas a budeme se moci scházet,“ řekl Kvapil, který je jedním ze zakladatelů skupiny Soboty pro sousedství. Ta vznikla na jaře, kdy se poprvé kvůli pandemii zavřely hranice.

Lidé stavěli sněhuláky na zahradách, balkonech, v parcích. Fotky i s krátkým poselstvím nebo příběhem se průběžně zveřejňují na Facebooku. Týden strádajícího sousedství, jak pořadatelé akci nazvali, končí v sobotu.

V příspěvcích lidé narážejí především na vztahy, které kvůli zavřeným hranicím trpí. „Posíláme sněhuláka do Čech všem našim babičkám a dědečkům, které jsme už mnoho měsíců neviděli, a moc nám chybí, že je nemůžeme obejmout,“ napsala členka skupiny Jana Vostalová.

„Na poslední chvíli, už není sníh... Za otevření hranic,“ napsal další člen skupiny Josef Herman. „Ať žije sousedství,“ okomentoval aktivitu uživatel Lukáš Vaněk.

Cílem akce je podle Kvapila mimo jiné ukázat, že se lidem zapojeným do iniciativy nelíbí stigmatizace přeshraničních vztahů. „Na české i německé straně pozorujeme, že třeba pendleři jsou vydávaní za ty, kteří za to (epidemii) můžou, nebo se odmítá zahraniční pomoc s odůvodněním, že pomoc si musíme sami. Je to taková nacionalistická rétorika a já mám trošku strach, aby se nevytáhnul džin z lahve,“ uvedl Kvapil.

„Doufali jsme, že toho džina nacionalismu jsme zčásti pohřbili se vstupem do EU. Je to apel na politiky, aby nestigmatizovali přeshraniční vztahy,“ řekl Kvapil, který byl přizván k jednání mezi saskou a českou stranou o podmínkách přeshraničního dojíždění za prací.

Sousedské vztahy do doby před pandemií byly podle Kvapila na takové úrovni jako naposledy před druhou světovou válkou. Fungovaly spolky, vznikaly společné projekty. „My jsme lidé, kteří žijí na hranici, a chtěli bychom, aby byla jen takovou symbolickou čárou,“ sdělil Kvapil.

Kvůli přísným protiepidemickým opatřením lidé stavěli sněhuláky samostatně, víc se jich v Petrovicích nesešlo ani v sobotu. „Nechceme zavdávat příčinu k další stigmatizaci, ale žádáme, aby se při přijímání různých opatření myslelo na lidi, kteří u hranic žijí,“ dodal Kvapil.