Opičí neštovice ve světě
Onemocnění podobné chřipce se z Afriky, odkud pochází, začalo šířit i do Evropy nebo USA. Opičí neštovice je ale možné mimo Afriku podle Světové zdravotnické organizace (WHO) zastavit. V souvislosti s šířením nemoci přiznal bývalý expert Sovětského svazu, že země zvažovala do začátku 90. let minulého století možnost použít opičí neštovice jako biologickou zbraň.
Bývalý expert Sovětského svazu na biologické zbraně plukovník Kanat Alibekov, jinak známý jako Kenneth Alibek, v nedávno objevených rozhovorech z roku 1998 tvrdil, že země měla program, který zjišťoval, jaké viry by mohly být použity jako zbraň. Alibekov byl zástupcem vedoucího programu biologických zbraní SSSR až do jeho rozpadu v roce 1991.
„Vyvinuli jsme speciální program, abychom zjistili, jaké „modelové“ viry by mohly být použity místo lidských neštovic. Jako modelové viry jsme testovali virus vaccinia, virus myších neštovic, králičích neštovic i virus opičích neštovic,“ řekl tehdy Alibekov.
Podle experta na biologické zbraně byla představa taková, že „veškerá výzkumná a vývojová práce bude probíhat s využitím těchto modelových virů“. „Jakmile bychom získali soubor pozitivních výsledků, trvalo by jen dva týdny, než bychom provedli stejné manipulace s virem pravých neštovic a vytvořili zásoby bojové látky. Měli bychom ve svém arzenálu geneticky upravený virus neštovic, který by mohl nahradit ten předchozí,“ vysvětlil Alibekov.
Vymýcení pravých neštovic prostřednictvím celosvětových očkovacích programů donutilo Sověty od této myšlenky upustit. Alibekov dodal, že ruské ministerstvo obrany se po zániku SSSR rozhodlo pokračovat v práci s opičími neštovicemi za účelem „vytvoření budoucích biologických zbraní“.
Co jsou opičí neštovice?
Jedná se o infekční onemocnění způsobené virem MPV, které se objevuje u některých druhů zvířat i u lidí. Název je odvozen od skutečnosti, že virus byl poprvé prokázán u opic. Nejvíce vnímaví vůči viru jsou však afričtí hlodavci. Přenáší se ale i z člověka na člověka.
Mezi počáteční příznaky opičích neštovic patří horečka, bolesti hlavy, svalů, zad, zduření lymfatických uzlin, zimnice a vyčerpání. Může se objevit vyrážka, která často začíná na obličeji a poté se rozšíří na další části těla včetně genitálií. Vyrážka prochází různými stádii, může vypadat jako plané neštovice nebo syfilis. Inkubační doba opičích neštovic je až 21 dní, což znamená, že symptomy se mohou objevit až po třech týdnech od nákazy.
Nakazit se člověk může blízkým kontaktem s nemocnou osobou nebo s jejím oblečením či povlečením. Infekční nemoc, která se obvykle vyskytuje v západní a centrální Africe, by mělo být podle WHO možné mimo oblasti původního výskytu zastavit. Nebezpečí zasažení širší populace je „velmi slabé“, uvedlo Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC).
Proti tomuto typu neštovic existuje několik antivirotik a léčebných přípravků, včetně léku tecovirimat.
