Špehování e-mailů i hovorů aneb Jak 11. září stvořilo tajný stát ve státě. Bez odporu a diskuze
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Jak 11. září změnilo sledování občanů v USA?
Patriot Act: zákon schválený bez diskuze.
Stovky tisíc žádostí o data, terorismus nikde.
Po kontroverzním zákonu zůstala tajná infrastruktura.
Nebylo to jen panorama newyorského Manhattanu, kterému kdysi vládly věže Světového obchodního centra, jež se po útocích z 11. září 2001 změnilo k nepoznání. Teroristé tehdy zabili tisíce lidí a nespočet dalších zranili, zároveň však odstartovali proces, během kterého začala americká vláda masivně a cíleně špehovat vlastní občany. Základy přísně tajného státu ve státě, jak sledovací infrastrukturu nazývá deník The Guardian, položil v USA takzvaný Patriot Act – zákon schválený téměř bez odporu i bez odborné diskuze.
Sotva se na newyorském Manhattanu usadil prach budov Světového obchodního centra zničených během útoku teroristů, v nejvyšších patrech americké politiky začal vznikat plán s jediným cílem – zajistit, aby se ve Spojených státech nic podobného už nikdy neopakovalo.
A tak, než 11. září 2001 padla tma, byly v USA položeny základy jedné z nejrozsáhlejších a zároveň nejutajovanějších šmírovacích akcí v historii.
ČTĚTE TAKÉ: Dámy a pánové, Usáma bin Ládin je mrtev. Jak Američané před 15 lety dopadli ztělesněné zlo?
Totální informační povědomí. Tak se jmenovala iniciativa s anglickou zkratkou TIA, jejíž obrysy načrtl ještě během onoho osudného večera John Poindexter, bývalý poradce pro národní bezpečnost prezidenta Ronalda Reagana.
TIA: Dva roky plošného skenování osobních dat
Jak před časem připomněl britský deník The Guardian, cílem programu bylo shromažďovat osobní data „vinných i nevinných“ amerických občanů – včetně e-mailů, telefonních či bankovních záznamů – do jedné velké databáze. A to bez nutného souhlasu soudu.
Místo toho, aby se úřady zaměřily na konkrétní jednotlivce, kteří mohli pro bezpečnost USA představovat hrozbu, systém skenoval osobní data „celých populací“ ve snaze najít skrytá spojení či neobvyklé chování.
Tak se mělo ve Spojených státech zabránit dalšímu teroristickému útoku. Program TIA nakonec po protestech veřejnosti oficiálně skončil v roce 2003, trval tedy dva roky.
Masivní sledování Američanů však tou dobou již běželo na plné obrátky, a to se souhlasem těch nejvlivnějších včetně tehdejšího prezidenta George Bushe mladšího. Ten krátce po útocích schválil program Hvězdný vítr, anglicky Stellar Wind.
Sledovací zákon ve jménu tragédie 11. září: Patriot Act
Stejně jako v případě programu TIA šlo o nástroj rozsáhlého sledování občanů, který shromažďoval jejich osobní data. Nezáleželo na tom, jestli je konkrétní sledovaná osoba z něčeho podezřelá, či nikoli – aby se státní orgány dozvěděly o tom, komu píše, s kým si telefonuje nebo co hledá na internetu, nepotřebovaly posvěcení soudu. Zkrátka stačilo chtít.
Architekturu rozsáhlého dohledu nad občany však v Americe po 11. září nevystavěli jen zákulisní hráči se souhlasem Bílého domu. Kongres pouhých 45 dní po útocích drtivou většinou schválil návrh zákona, který do historie vstoupil jako Patriot Act.
Návrh zákona, podepsaný prezidentem Bushem, v atmosféře všeobecné paniky a strachu, že teroristé udeří znovu, zboural do té doby platná pravidla, která měla státu v masivním sledování vlastních občanů bránit. Přes minimální společenskou diskuzi (a také minimální politický odpor) přiřkl Patriot Act bezpečnostním složkám nové, do té doby nevídané pravomoci.
Státní orgány tak mohly beztrestně sledovat online chování Američanů díky rozvolnění procesu získání soudního souhlasu. Agenti FBI a CIA najednou mohli zcela legálně odposlouchávat rovnou několik zařízení sledované osoby a FBI získala přístup k osobním datům zákazníků telefonických společností, bank a dalších finančních institucí nebo poskytovatelů internetu. Opět bez souhlasu soudu.
Čtěte také
O citlivá data stačilo agentům jen požádat
K tomu agentům FBI sloužily takzvané dopisy národní bezpečnosti. Když chtěla agentura zjistit citlivé informace o konkrétním jednotlivci, stačilo tuto oficiální žádost odeslat instituci dle výběru (například zmíněné bance).
Ta pak bezpečnostním složkám musela veškeré požadované informace poskytnout, a to aniž by na to kohokoli, včetně klienta, jehož data sdílela, upozornila.
Proti Patriot Actu se již v době, kdy byl přijímán, postavila řada organizací bojujících za občanské svobody. Jednou z nejhlasitějších byl Americký svaz pro občanské svobody (ACLU).
„Zatímco si většina Američanů myslí, že vznikl, aby chytal teroristy, Patriot Act ve skutečnosti dělá z obyčejných občanů podezřelé,“ uvádí organizace na svém webu.
Před útoky, v roce 2000, vystavila FBI méně než 10 tisíc dopisů národní bezpečnosti. Po 11. září začal počet těchto žádostí o poskytnutí osobních dat bez souhlasu soudu strmě stoupat. V roce 2004 už jich bylo na 60 tisíc.
Mezi roky 2003 a 2005 nahlásila FBI na základě informací získaných díky dopisům národní bezpečnosti celkem 53 trestných činů – 17 z nich se týkalo praní špinavých peněz, dalších 17 migrace a v 19 případech šlo o podvod.
Z terorismu nebyl obviněn nikdo. V letech 2003 až 2006 FBI vystavila celkem 192 499 dopisů národní bezpečnosti. ACLU tvrdí, že ze všech těchto případů byl nakonec z terorismu obviněn jeden jediný člověk.
Příběh o selhání, zní ze svazu pro občanské svobody
Patriot Act navíc nestanovoval nutnost získané informace zničit, a to ani v případě, že se ukázalo, že se sledovaná osoba ničím neprovinila. Mnohdy potenciálně citlivé údaje tak mohly zůstat v rukou státních orgánů teoreticky navždy. Jak se ale stalo, že v „zemi svobodných“ a nejstarší demokracii světa ze dne na den vznikl takto rozsáhlý systém sledování občanů?
„Je to příběh o selhání brzd a protivah,“ řekl před lety Guardianu Ben Wizner, který působí ve zmíněném Americkém svazu pro občanské svobody. Proslul však primárně jako advokát whistleblowera Edwarda Snowdena. Právě ten zveřejněním utajovaných informací v roce 2013 světu poodhalil přísně tajný stát ve státě, který byl vytvořen ve stínu 11. září.
Barton Gellman, novinář deníku The Washington Post a laureát Pulitzerovy ceny, shrnul obsah dokumentů zveřejněných Snowdenem následovně: „Tato odhalení vynesla na světlo globální sledovací systém, který se po útocích z 11. září 2001 zbavil historických omezení. Tajné právní orgány umožnily americké Národní bezpečnostní agentuře hromadně shromažďovat záznamy o telefonních hovorech, aktivitě na internetu a poloze celých skupin obyvatelstva.“
Čtěte také
„Soudy se podrobily tvrzením exekutivy o expertize a utajení a Kongres nedokázal zpravodajské agentury dohnat k odpovědnosti,“ popsal reakci institucí na situaci po teroristických útocích na newyorská Dvojčata a Pentagon Snowdenův advokát Wizner.
Podíl viny však nesou také média. Prestižní deník The New York Times v roce 2005 zveřejnil článek o odposleších, které Národní bezpečnostní agentura (NSA) uskutečňovala bez posvěcení ze strany soudu. Médium však zároveň přiznalo, že článek zůstal na žádost Bílého domu rok takzvaně „zamknutý v šuplíku“.
Kalifornské noviny LA Times zase nezveřejnily příběh, se kterým se na ně obrátil whistleblower. Ten novinářům popsal, jak telekomunikační společnost AT&T předávala veškerá svá internetová data NSA. Deník k rozhodnutí nechat článek pod pokličkou přesvědčili tehdejší ředitel NSA Michael Hayden a ředitel Národních zpravodajských služeb John Negroponte, blízcí spolupracovníci prezidenta Bushe.
Nepřítel státu Snowden
„Panika nás učinila politicky zranitelnými,“ řekl Snowden Guardianu před 20. výročím teroristických útoků z 11. září. „Tato zranitelnost byla využita naší vlastní vládou, která si sama přiřkla radikálně rozšířené pravomoci, které měla desítky let mimo dosah,“ dodal.
Z bývalého zaměstnance NSA se po zveřejnění dokumentů stal ze dne na den nepřítel státu číslo jedna. Americké ministerstvo spravedlnosti jej rychle obvinilo ze špionáže a krádeže vládního majetku. Snowden skončil v exilu a zakotvil v Rusku, kde mu bylo v roce 2022 uděleno občanství.
Většina klíčových ustanovení Patriot Actu, která masivní sledování amerických občanů umožňovala, dnes již neplatí. Některým platnost jednoduše vypršela a Kongres ji v roce 2020 pod tlakem veřejnosti odmítl poněkolikáté prodloužit. Jak však uvádějí některé nezávislé organizace, třeba výzkumné centrum Electronic Privacy Information Center specializující se na soukromí nejen na internetu, infrastruktura, kterou Patriot Act v roce 2001 postavil na troskách zřícených Dvojčat, stojí dodnes.
„Patriot Act nehrál klíčovou roli v zastavení žádného teroristického útoku. Zákon navíc umožnil vznik bezprecedentní sledovací superstruktury, která porušuje právo Američanů na soukromí, svobodu projevu a svobodu sdružování“shrnuje ACLU odkaz kontroverzního zákona.
Čtěte také
FBI ve sledování občanů pokračuje. Ředitel agentury Kash Patel vystoupil letos v březnu před výborem amerického Senátu a pod přísahou přiznal, že FBI aktivně nakupuje komerčně dostupná data Američanů týkající se jejich lokace. Patel tak odpověděl na otázku, kterou mu položil senátor Ron Wyden.
Ten platí za jednoho z nejostřejších kritiků Patriot Actu, a to i přesto, že v roce 2001 hlasoval pro – ostatně jako skoro všichni jeho kolegové. Později však otočil a proslul mimo jiné slovy, která pronesl na půdě Senátu 26. května 2011: „Chci přednést varování… Až Američané zjistí, jak jejich vláda tajně interpretovala Patriot Act, budou v šoku a budou naštvaní.“
Snowden zase před lety prohlásil, že se nárůst špehování občanů ze strany vlády po 11. září dal očekávat. „Měli jsme vědět, co přijde. Když se za tím ohlédnu, vzhledem k veřejně dostupným informacím si myslím, že to mnoho z nás na intelektuální úrovni vědělo. Ale politické a mediální elity neoblomně opakovaly, že volba, kterou jsme měli před sebou, byla zřejmá: garance života nebo jistota smrti.“
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Putin jednal s Američany, na řadě je Kyjev. Máme nápad, jak dosáhnout míru, slibuje Trump
Michael studuje obor Veřejná a sociální politika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Členem on-line redakce CNN Prima NEWS je od října 2024. Soustředí se hlavně na domácí politiku, se zájmem sleduje také dění ve Spojených státech. Ve volném čase se věnuje zejména hudbě. (Michael.Cardal@iprima.cz)
