Vyhrál MS v hokeji i Wimbledon. Drobný byl úžasný obojživelník, emigroval po facce komunistovi
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Jaroslav Drobný: hokejový mistr světa i wimbledonský vítěz
Nabídku z NHL v roce 1949 odmítl kvůli tenisové kariéře
Po facce komunistickému funkcionáři emigroval
Vyhrál Wimbledon v barvách Egypta, doma byl za zrádce
Před 105 lety se narodil Jaroslav Drobný, legendární československý hokejista a tenista, kterého už ve 40. letech lákali Boston Bruins do NHL. Jeho úžasný příběh je jak z těžko uvěřitelného filmu.
Kráčel trochu zasněně po Church Road v jihozápadní části Londýna, když ho poněkud neomaleně zastavil překupník. „Pane, pane, nechcete koupit lístek na dnešní finále? Dám ho levně!“
ČTĚTE TAKÉ: Když před vámi kouzlí Kane. Jaké to je ve Wembley, v chrámu anglické hrdosti a Havlova omylu
Elegán v brýlích se pobaveně pousmál a odmítavě zavrtěl hlavou. „Děkuji, ale já už tam mám své místo jisté.“
Aby taky neměl!
Čtěte také
Tím gentlemanem byl tenista od Vltavy Jaroslav Drobný, který za pár hodin ve zmíněném finále porazí Australana Kena Rosewalla a 2. července 1954 se stane prvním wimbledonským šampionem s českými kořeny.
Je historka o překupníkovi pravdivá? Kdo to už dnes zjistí; jisté je, že se to takhle už přes půl století vypráví.
Celé to má tedy docela jiný háček: Drobný ten přeslavný triumf vybojoval pro Egypt.
Cesty osudu všestranného sportsmana s vadou zraku už byly zkrátka takové. Neobyčejné, někdy pořádně klikaté. A sem tam i bolavé.
Čtěte také
To když o něm komunističtí lumpové ve vlasti místo pochval šířili, že je zrádcem národa. A přece mohl dopadnout hůř. Mnohem hůř.
Hrdina mistrovství světa
Jaroslav Drobný se narodil přesně před 105 lety. Jeho táta byl za první republiky správcem kurtů na pražské Štvanici, Jaroslav se tedy odmala honil buď za tenisákem, nebo za pukem na zamrzlé řece. V obou případech vynikal. A třebaže ho to víc bavilo na ledě, kvůli bruslím neodhodil ani raketu. Naštěstí.
Z dnešního pohledu to zní neskutečně, ale stíhal obojí. Tenis i hokej.
V prvním sportu se stal desetkrát mistrem republiky, ve druhém válel za I. ČLTK tak výrazně, až se záhy zařadil mezi reprezentanty úspěšné poválečné generace. Byl u toho, když českoslovenští hokejisté v roce 1947 opanovali mistrovství světa hrané jen pár metrů od míst, kde se jeho tatínek tak svědomitě staral o tenisová hřiště.
Nejen Vladimír Zábrodský. Nejen Stanislav Konopásek. Nejen Boža Modrý.
Za historicky prvním hokejovým zlatem z MS byl i Drobný, který dal na bájném štvanickém stadionu pět gólů Rumunům, čtyři Polákům, pět Belgičanům, jeden Američanům. Byl třetím nejlepším střelcem mistrovství.
Čtěte také
O rok později se navíc výrazně podílel i na stříbru z olympiády ve Svatém Mořici, kde jeho branky pomohly k výhrám nad Itálií, Polskem, Velkou Británií, Rakouskem a USA.
Vědělo se o něm až za oceánem. Později vzpomínal, že o něj v roce 1949 projevil zájem slavný klub Boston Bruins. To by bylo vážně něco – zažil by NHL dávno před Jágrem, Haškem či Hlinkou, vlastně dávno před vůbec prvním Čechem v této soutěži, jímž byl roku 1969 Jaroslav Jiřík.
„Nabídli mi dvacet tisíc dolarů, což byly nějaké peníze. Jenže já to nepřijal. Panovaly velké rozdíly mezi profesionálním a amatérským sportem. Kdybych kývl na návrh z NHL, nesměl bych hrát tenisové turnaje,“ popisoval.
Neblázni, zůstaň na Západě
Jeho rozhodnutí se dá pochopit, tou dobou už i v tenisu platil na mezinárodní úrovni za excelentního hráče. V Davis Cupu jej zdobila bilance 37 zápasů, 31 výher, postupně se mu povedlo postoupit do finále Roland Garros (1946, 1948) a Wimbledonu (1949), do semifinále US Open (1947, 1948).
Čtěte také
„Jednoznačně světový hráč. A z českého pohledu i průkopník,“ ocenil Drobného bývalý reprezentant Cyril Suk.
Jenže do příběhu o chlapci ze Štvanice mezitím vstoupila politika. A rázně. Gottwaldův puč z Února 1948 totiž pro Drobného rozhodně neznamenal světlé zítřky.
„Před každou cestou na Západ jsem musel na nekonečné pohovory s bolševiky, kteří mi vysvětlovali, jak se má chovat socialistický sportovec,“ vybavoval si.
Někdy v létě 1949 toho už měl opravdu dost. Když hrál na turnaji ve švýcarském Gstaadu, straničtí mocipáni mu z domova vzkázali, že se musí okamžitě vrátit, protože se nesluší, aby československý sportovec nastupoval proti soupeřům ze Západního Německa či frankistického Španělska.
Drobný věděl své.
Už předtím se mu po telefonu ozval neznámý hlas z ministerstva vnitra, který úspěšného tenistu varoval, že musí emigrovat, protože na něj mají ve vlasti políčeno. Hučel do něj i spoluhráč Černík: „Neblázni, zůstaň na Západě.“
Čtěte také
Estébáci z ambasády Drobného přemlouvali, vyhrožovali mu. Situace se tak vyhrotila, že při hádce se stalinistou Janem Zelenkou tomuhle budoucímu řediteli Československé televize vlepil facku.
Cesta zpátky se uzavřela. Drobný zůstal na druhé straně železné opony.
„A to jen s několika dolary v kapse, se dvěma kufry. Víc jsem u sebe neměl,“ přiznal.
Marně usiloval o občanství USA, Austrálie, Švýcarska, nikde mu nevyšli vstříc. Vyšlo to po nějakém čase až v Egyptě, kde králi Farúkovi trénoval dceru. Zatímco v barvách afrického státu vyhrál vedle Wimbledonu i Roland Garros (1951, 1952), v Československu se o něm mluvilo jako o zrádci a prohnilém oportunistovi.
Taky bych skončil v lágru
Nevyhnul se depresím, muselo ho to tenkrát strašně bolet. Snad si tehdy vzpomněl i na dávno odváté chlapecké chvilky z První republiky, kdy spolu s kamarády potkal v Jelením příkopě prezidenta Masaryka. TGM je prý nabádal: „Hoši, jste budoucnost tohoto národa. Koukejte se podle toho chovat.“
Čtěte také
Jenže jak by se k Drobnému tenhle národ zachoval, pokud by se teď ze Západu přece jen vrátil? Sám o tom měl jasno – neskončilo by to hezky.
„Seděl bych v base stejně jako všichni kamarádi,“ poukazoval v rozhovoru pro hokej.cz na osud spoluhráčů z hokejového nároďáku, které režim hanebně poslal do vězení a lágrů. „Nedokážu slovy popsat, co jsem cítil. Směsici bezmoci, lítosti, vzteku. Já hrál v klidu tenis a kamarádi byli zavření v kriminále. Proč? Komu vadili? Božu Modrého jsem znal od dětství, moc charakternějších lidí jsem v životě nepoznal. A komunisti z něj pak udělali lotra, vůdce nějaké špionáže. Na následky práce s uranem zemřel předčasně, měl slabé ruce. Při vzpomínce na něj i na ostatní se mi vždycky draly do očí slzy.“
Taky by někde na Jáchymovsku rubal uran, taky by ho mučili za mřížemi a ostnatým drátem. O tom není sporu.
Čtěte také
Díky včasnému odchodu ze země ale nakonec všechno dopadlo jinak. V tenisu vyhrál fantastických 147 singlových titulů, v tom jej trumfne s rovnou dvoustovkou pouze Rod Laver. Na sklonku kariéry reprezentoval se svými charakteristickými brýlemi Velkou Británii, kde se posléze i usadil, oženil a otevřel si obchod se sportovními potřebami. Do vlasti se vracel až po sametové revoluci, kdy získal i české občanství. Byl na to náležitě hrdý.
Kdysi se tu na něj plivalo, jeho jméno mělo být zapomenuto. Smůla, to se nepovedlo. Jaroslav Drobný zemřel roku 2001 jako člen síně slávy IIHF, mezinárodního tenisu i českého hokeje. Jako jedna z největších osobností zdejšího sportu.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Carolina potvrdila formu. Neškodní Flyers znovu propadli v koncovce a krčí se na dně tabulky
Lukáš Hron je aktuálně redaktorem zpravodajského webu CNN Prima NEWS. V médiích začal pracovat v roce 2000. Postupně prošel redakcemi Nedělních novin, Večerníku Praha, Zemských novin, MF Dnes a Deníku Sport. (Lukas.Hron@iprima.cz)
