Od narození legendárního hokejového trenéra Viktora Tichonova uplynulo přesně 95 let. Říkalo se mu Tyran, Diktátor. A bylo proč – tým Sovětského svazu sice dovedl k osmi zlatům z mistrovství světa, ke třem triumfům na olympiádě a k jednomu na Kanadském poháru, byl to však ras, který svým hráčům zakazoval vztahy s dívkami, zavíral je na 11 měsíců ročně do kasáren, nepouštěl je ani na pohřby rodičů. S oblibou je ponižoval.
Slavný ruský útočník Alexander Mogilnyj se jen hořce pousmál.
„Tichonov? Toho miluje jen jeho žena a pes,“ řekl.
Víc k tomu nedodal. Ani nemusel.
ČTĚTE TAKÉ: Válka o slovenský hokej. Ministr chtěl na MS hráče z KHL, po propadáku poslal na svaz kontrolu
O jednom z nejúspěšnějších trenérů hokejové historie Viktoru Tichonovovi totiž odjakživa kolovaly historky, které svou bizarností přebíjely i jeho neuvěřitelnou sbírku triumfů.
Moskevský rodák a bývalý obstojný obránce na své hráče s oblibou křičel, ponižoval je. Měl za to, že aby podávali patřičné výkony, musí je nejdřív zlomit. Své svěřence na 11 měsíců ročně zavíral do kasáren, odkud mohli jen na tréninky a na zápasy. K rodině je nepustil, ani když jim doma marodilo dítě. A dokonce ani tehdy, když jim někdo blízký zemřel.
Viktor Tichonov na MS 1985 gratuluje československému trenérovi Luďku Bukačovi k titulu šampionů. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
„Přišel jsem o otce. Když jsem se Tichonova ptal, zda mě pustí na pohřeb, odmítl. Prý: A čím bys mu tím pomohl?“ popisoval útočník Andrej Chomutov.
Dodnes se vypráví o tom, že Tichonov některým svobodným hokejistům mluvil i do milostného života, zakazoval jim vztahy. Slavný Igor Larionov si proto v novinách posteskl: „Vlastně se divím, že naše ženy vůbec porodily nějaké děti.“
Bukač: Tichonov byl jako generál Patton
Jenže za mužem, kterého na střídačku sborné údajně vybral samotný Leonid Brežněv, zároveň stály nezpochybnitelné výsledky.
S CSKA Moskva třináctkrát opanoval sovětskou ligu. Osmkrát dovedl národní tým k titulu mistrů světa (poprvé v Praze 1978), třikrát k prvenství na olympiádě. V roce 1981 dokonce Tichonovova Rudá mašina na Kanadském poháru přehrála uctívané modly z NHL Waynea Gretzkého, Mikea Bossyho, Marcela Dionnea, Denise Potvina a spol., v montrealském finále je znemožnila debaklem 8:1.
Viktor Tichonov na střídačce týmu SSSR v roce 1988. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
„Tichonov byl něco jako generál Patton,“ tvrdil český trenér Luděk Bukač. „Oba měli vynikající výsledky, k nimž došli svéráznou cestou. Tichonov u sborné držel oproti svému lidskému předchůdci Tarasovovi opratě hodně nemilosrdně, všichni se mu museli podřídit.“
Larionov se zlobil: Jsme lidi, ne otroci
Na střídačce držel kamennou tvář, vypadal jak stroj bez emocí. Podobně automaticky působily i reprezentační výběry, s nimiž válcoval protivníky. Pod jeho drilem vypilovaly hvězdy typu Sergeje Makarova, Vjačeslava Fetisova nebo Vladimira Krutova hokej k dokonalosti.
Proto plukovníka Tichonova muselo značně šokovat, když se proti němu jeho „hokejové děti“ po uvolnění poměrů postavily. Zatímco Gorbačov už nějaký rok zaváděl perestrojku, on stále vyznával tuhý vojenský dril. Odmlouvání se netolerovalo. Ani žádné novoty. Proto jen zíral, jakmile se pár hráčů vyjádřilo, že by si rádi zkusili zámořskou NHL.
Neslýchané. Pobuřující. Vyloučené.
Dělal všechno pro to, aby se jim to z vyšší moci zatrhlo.
Jenže doba se mezitím vážně změnila. A to i v tom, že v novinách mohlo vyjít otevřené prohlášení útočníka Larionova, přemýšlivého hokejisty přezdívaného Profesor, který se neohroženě vymezil proti Tichonovově krutovládě. V roce 1989 byl z takové opovážlivosti pořádný poprask.
Viktor Tichonov na střídačce sborné. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
„Za poslední roky jste se stal hokejovým monarchou,“ uvedl člen legendární útočné formace KLM. „Měsíce jsme odloučeni od domova. Po zápasech jdeme do autobusu, ženy a děti nám mávají… Je ti smutno? Můžeš si zatelefonovat… Stojí před vámi dospělý člověk, hokejista světového jména, přinucený mlčky poslouchat, jak na něj křičíte a jak jej před ostatními ponižujete. Čest a důstojnost pro vás nic neznamená.“
V dalších rozhovorech často dodával ještě něco: „Jsme lidi, ne otroci!“
NHL si záhy zahrál jak Larionov, tak jeho věhlasní spoluhráči. Třeba z útočníka Krutova se v Americe bez carova biče brzy stal tlouštík přejídající se hamburgry, spousta jeho krajanů však udělala parádní kariéru i za oceánem. A cítili jste z nich jisté zadostiučinění: „Vida, jde to i bez Tichonova.“
Obránce chytil Tichonova pod krkem
Pravdou je, že revoltu proti sobě Tichonov zažil i mnohem dřív. Na olympiádě 1980 jinak suverénní Sověty senzačně zaskočila parta amerických studentů, dodnes se o tom vypráví jako o Zázraku na ledě. A obvykle neomylný trenér k tomu výrazně přispěl tím, že po první třetině klíčového zápasu unáhleně vystřídal brankářskou jedničku Treťjaka.
Slavní Tichonovovi svěřenci: Igor Larionov, Vladimir Krutov, Sergej Makarov (zleva). Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Ke své chybě se přiznal až mnohem později.
Bezprostředně po rozhodující prohře s USA obviňoval z fiaska jednotlivé hráče, v kabině se rozhořela velká hádanice. A protože se do Treťjaka s taktéž hvězdným Charlamovem pouštěl nevybíravě i v letadle při návratu do vlasti, frustrovaný obránce Valerij Vasiljev chytil Tichonova pod krkem a křičel, že pokud těch řečí okamžitě nenechá, pak jej zabije.
Peklo zamrzlo, ostatní na palubě se po sobě vyděšeně dívali.
Tohle si dovolit?
Hrozný průšvih!
Tichonov trapnou epizodu nakonec ustál. Ano, prohra s Američany znamenala v časech Studené války šílenou potupu. Ano, proti trenérovi se nebývale ostře vyjádřila i klika kolem útočníka Vladimira Petrova. Ano, při jednom z banketů jej kritika od manželky kapitána Borise Michajlova dokonce rozplakala. Přesto však o funkci nepřišel.
A své metody nezjemnil.
Igor Larionov v zápase MS 1985 proti USA. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Ještě dlouho byl hokejovým carem s téměř neomezenou mocí.
V roce 1992 na olympiádě klidně vzal zlatou medaili třetímu brankáři Chabibulinovi, protože považoval za nespravedlivé, že trenérům se podle regulí žádný cenný kov neuděloval. I dávno po rozpadu Sovětského svazu odmítal do kabiny pouštět jakékoliv demokratické manýry. Však také dvacítka ruských hokejistů z NHL ještě v roce 1996 vzkázala, že pokud bude mít jakoukoli roli v realizačním týmu, odmítnou reprezentovat.
Pořád z něj šel strach.
I brankář Dušan Salfický byl při svém ruském angažmá zaskočen, když na něj člen Síně slávy Mezinárodní hokejové federace řval, že je český parchant.
Dnes už Salfický o setkání s Tichonovem mluví smířlivěji, nakonec si prý k sobě našli cestu. Legendární trenér se s odstupem choval při různých setkáních vstřícně i ke svým někdejším československým soupeřům. Rád jim s úsměvem popisoval, že je velkým obdivovatelem Karla Gotta, že má doma velkou sbírku jeho desek. Že i dlouho po sedmdesátce pořád každé ráno naběhá tři kilometry.
Celkově to však v konci života neměl jednoduché.
Jeho poslední mistrovství světa 2004 skončilo pro ruské mužstvo debaklem. Jinam se už dávno neubíral jen hokej, ale i společensko-politické poměry. Už to nebyl jeho svět. V srpnu 2013 zemřel po pádu z okna jeho syn Vasilij. Přežil ho pak jen o rok a půl.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Jsou to strejdové z Brna. Každá vláda s ODS končí skandály, řekli komentátoři o Blažkově kauze
