Squatting je čistokrevná krádež, nesahejme na cizí majetek, řekl Ladislav Jakl

Squatting je obsazování opuštěných nebo neobývaných pozemků či budov, které squatter nevlastní, nemá v nájmu nebo nemá zákonné povolení k užívání. Obsazený objekt bývá zpravidla využit pro kulturní a společenské aktivity často spojené s politickým protestem.

„Jak se asi dívá někdo na moje auto, které parkuje a nevypadá moc udržovaně? Taky by si mohl říct, že s ním skoro nejezdím, tak se mi tam vloupou a budou s ním jezdit oni. Člověku se můžou nelíbit různé věci, ale aby je řešil způsobem, který napadá jednu z nejposvátnějších věcí, kterou lidstvo vynalezlo –⁠ a to je vlastnictví –⁠ tak to je cesta ke komunismu, což je mnohem větší zlo než opadaná omítka,“ řekl dlouhodobý odpůrce squattingu Ladislav Jakl.

„Vadí mi spousty věcí, ale nechovám se ani diktátorsky, ani uzurpátorsky, abych to, co se mi nelíbí, řešil buď porušením zákona, nebo omezením svobody druhého,“ dodal.

Domy by se měly využívat k nějakému prospěchu

Někdejší člen Kliniky Jan Trnka si ale myslí, že když nemovitost nevyužívá vlastník, měli by ji mít možnost využít ostatní. „Řekl bych, že to je škoda. Nemovitost, ať už je jakákoliv, by mohli lidé využívat stejně jako vlastník nebo kdokoliv další. Ale nemyslím si, že dům je nějaké zboží jako cokoliv jiného, protože dům může poskytovat bydlení –⁠ a to je základní lidská potřeba,“ uvedl s tím, že u základních lidských potřeb trh selhává.

Podle něj nejde o to krást majetek, jak někteří lidé říkají, ale využít ho. „Pokud ho majitel nechce využívat, tak si myslím, že by mu měla celá společnost pomoct jej využít k nějakému prospěchu. A to především, když daná nemovitost není užívaná v situaci, kdy jsou v České republice desetitisíce lidí bez domova, kteří v zimě umírají,“ pospal Trnka a doplnil, že pro něj není důležité, kdo je vlastníkem nemovitosti.

Není to o tom, kdo má klíč

Jaklovi se ale tento přístup nelíbí právě kvůli tomu, že nemovitost patří někomu jinému. „Jde o to, že někdo okupuje cizí majetek a v podstatě ho nezákonně prohlásí za svoje území, často od něj má i klíč a rozhoduje o tom, kdo tam smí nebo nesmí vstoupit. To je čistokrevná krádež,“ byl přesvědčen ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause a narážel tak na autonomní sociální centrum Klinika, které bylo do ledna loňského roku obsazené squattery. Lidé obývající Kliniku podle něj měli od nemovitosti i klíč.

Podle Trnky to ale není o tom, kdo má klíč. „Jde o to, že ten dům, pokud se bavíme konkrétně o Klinice, nebyl dlouhé roky využíván, chátral a nikdo s ním neměl žádné plány. Takže pokud máme prázdný dům, který je využitelný například pro lidi, kteří spí na ulici a jsou ohroženi tím, že umřou nebo je někdo okrade, tak si myslím, že takové využití je lepší než mít prázdný dům,“ uvedl Trnka a snažil se vysvětlit, proč se dům zamykal.

„Bydleli tam někteří lidé bez domova krátkodobě a je celkem logické, že si své věci museli zamknout. Není možné, aby tam kdykoliv přišel kdokoliv a sebral jim věci, protože potom by už nebyl zas tak velký rozdíl v tom, jestli budou bydlet na ulici, nebo ne,“ vysvětlil Trnka.

Řešme vlastními silami to, co můžeme

Podle něj v tomto ohledu pokulhává především legislativa. „Chtěl bych to dát do kontextu asi té nejpalčivější krizi, která teď je, tou je krize bydlení. Vidíme nejen v Praze, ale i v jiných městech, že bydlení není dostupné, a to nemluvím jen o lidech bez domova, kteří nemají třeba práci nebo jsou v těžké sociální situaci, ale i o běžně zaměstnaných lidech. Zároveň jsou desítky tisíc prázdných bytů jenom v Praze. Pro majitele je nějakým způsobem výhodnější nechat byt zamčený, nepouštět tam nikoho a zavřít oči nad tím, že spoustu lidí bydlí v ubytovnách nebo na ulici,“ nelíbilo se Trnkovi.

„Kdyby byla legislativa dobře nastavená, na jednu stranu nemáme lidi bez domova a na druhou stranu nemáme prázdné byty,“ dodal.

V otázce squatterství se ale s Jaklem neshodli. „Nechtěl bych řešit jakýkoliv problém tím, že omezím něčí vlastnictví. Je to zahrávání si s něčím nebezpečným, má to dalekosáhlé důsledky, povede to k dezintegraci společnosti i ohrožení jejích základů. Nehrajme si s něčím takovým. A to, že někde jsou prázdné domy, je smutná věc, ale žijeme v mnohamilionové společnosti, kdy se nás dotýkají smutné věci. Řešme vlastními silami, co můžeme, pomáhejme, komu umíme, ale nesahejme na jeho majetek,“ stál si za svým Jakl.