Stalinova smrt znamenala bezesporu konec jedné epochy. Krvavý život jednoho z nejhorších masových vrahů dějin se promítl i do jeho pohřbu a dnů, které mu předcházely. Upřímný žal i pouhá zvědavost vyhnaly do ulic Moskvy k poslednímu rozloučení se zesnulým statisíce lidí, z nichž mnohým se stalo davové šílenství osudné.
„Hustota davu dosahovala bodu, jaký zná městský člověk z přeplněné tramvaje, ale zároveň zezadu neustále tlačily desetitisíce lidí a zepředu koně, vojáci, ze stran hradba nákladních aut a stěny domů. Byla zima, nohy klouzaly po rozbředlém sněhu,“ popisuje situaci lidí toužících naposledy shlédnout Stalina komunistický politik, levicový intelektuál a následně disident Zdeněk Mlynář ve své knize Mráz přichází z Kremlu. V době Stalinovy smrti v Moskvě studoval práva a jeho spolužákem byl jistý Michail Gorbačov. Atmosféra byla podle něj ve dnech po vůdcově skonu kromě smutku plná nejistoty z věcí budoucích.
Moskevský Dům odborů, kde bylo vystaveno Stalinovo tělo. Zdroj: Profimedia.cz
ČTĚTE TAKÉ: Poprava generála Vlasova: Stalin nacistickému kolaborantovi a jeho vojákům připravil krutou smrt
Světová událost
Když J. V. Stalin ve večerních hodinách 5. března 1953 vydechl po předchozím mrtvičném záchvatu naposledy, začaly horečnaté přípravy na poslední rozloučení s vůdcem světového proletariátu. Činitelem odpovědným za přípravu pohřbu politbyro zvolilo N. S. Chruščova, muže, který o pár měsíců později skutečně pevně uchopil otěže moci v Sovětském svazu i celé „Světové socialistické soustavě“. Bylo ironií osudu, že právě Chruščov později v roce 1956 přednesl proslulý projev o Stalinově kultu osobnosti tepající jeho zločiny.
V davu lidí, kteří se přišli před 65 lety podívat na mrtvolu J. V. Stalina, zahynulo 109 lidí. Tajná policie do nich...
Posted by Prima ZOOM on Tuesday, February 27, 2018
Ve světové veřejnosti měla Stalinova smrt obrovský ohlas a mnozí k ní v době horečného zbrojení na třetí světový konflikt, vzhlíželi jako k symbolu uvolnění mezinárodního napětí, které také záhy skutečně nastalo. V lidově demokratickém Československu probíhaly v následujících dnech mohutné organizované tryzny, které vyvrcholily v den Stalinova pohřbu 9. března 1953 statisícovým shromážděním na Václavském náměstí.
V samotném Sovětském svazu bylo všeobecné masové truchlení samozřejmě ještě výraznější. Mnozí pro Stalina plakali jako pro iniciátora bouřlivého rozvoje zaostalého Ruska, zachránce světového míru a vítěze nad nacisty, neméně bylo ale těch, kteří zprávu o jeho smrti přijali s úlevou a nadějí v lepší zítřky. Stalinova bezmála třicetiletá krutovláda si podle současného odhadu historiků uváděného na Wikipedii vyžádala mezi 3 až 8,7 miliony obětí.
Davy lidí čekající na poslední rozloučení se Stalinem. Zdroj: Profimedia.cz
Do hrobky k Leninovi
Po smrti bylo Stalinovo tělo podrobeno pitvě a současně byl bez odkladu zahájen proces jeho balzamování, se kterým už měli v SSSR díky dodnes vystavovanému Leninovy bohaté zkušenosti. Právě vedle zakladatele sovětského státu měl být jeho nástupce v mauzoleu na Rudém náměstí uložen – od 9. března 1953 neslo přechodně název „Mauzoleum V. I. Lenina a J. V. Stalina. Už následujícího dne po smrti byl Stalin v uniformě generalissima vystaven v otevřené rakvi ve Sloupové síni moskevského Domu odborů, aby se s ním mohli přijít naposledy rozloučit sovětští občané. U rakve se na čestné stráží střídali pozůstalí členové politbyra, z nichž měl vzejít Stalinův nástupce.
Právě v davech proudících k poslednímu rozloučení s vůdcem komunistického impéria došlo k bezpočetným případům ušlapání truchlících a těžkým úrazům. „Kdo upadl, měl jen nepatrnou naději, že se ještě zvedne, a nikdo neměl možnost jakkoli mu pomoci. O počtu ušlapaných, mrtvých a zraněných lidí samozřejmé nikdy nebyla vydána žádná zpráva a těžko o něm celkově usuzovat. Já sám jsem však viděl této noci desítky lidí zraněných a v bezvědomí, někteří už byli mrtví. Raněné a mrtvé nakládali na nákladní auta a vojáci a milicionáři je postupně odváželi,“ napsal očitý svědek Zdeněk Mlynář ve své knize.
Stalinův pohřeb 9. března 1953, v popředí rakev ze zesnulým. Zdroj: Profimedia.cz
Ušlapáni v davu
Během pohřbu mělo údajně zahynout až 1 500 lidí, kteří byli ušlapáni. „Ono se to dnes zjišťuje velice těžko,“ poznamenal ve vysílání Českého rozhlasu odborník na ruskou historii, redaktor Libor Dvořák. Podle Chruščovových odhadů zemřelo jen 109 lidí, ale většina historiků se přiklání k mnohem větším odhadům.
Závěrečné dějství rozloučení se Stalinem nastalo 9. března v pravé poledne, kdy se v celé zemi na minutu zastavila práce a z kremelských děl bylo vypáleno 21 salv. Už předtím pronesli z tribuny Leninova mauzolea své smuteční projevy členové politbyra Berija, Malenkov, Chruščov a Molotov. Mezi zástupci vedoucích činitelů sovětských satelitů nechyběl ani československý prezident Klement Gottwald, který svého učitele, kterého se panicky bál, přežil o pouhých devět dnů. To ale v tu chvíli ještě nikdo netušil stejně jako to, že Stalinova nabalzamovaná mrtvola nevydrží v mauzoleu po boku Lenina ani deset let.
Nad vchodem do mauzolea bylo v letech 1953-1961 napsáno i jméno J. V. Stalina. Zdroj: Profimedia.cz
V důsledku druhé vlny destalinizace byl Stalin z Chruščovova popudu v noci z 31. října na 1. listopadu 1961 z mauzolea vynesen a pohřben u Kremelské zdi v obyčejné dřevěné rakvi. Rakev byla zalita velkým množstvím betonu, patrně aby se zabránilo dalšímu možnému přesunu těla. Zpočátku byl náhrobek označen pouze jednoduchým kamenem se jménem zesnulého, až mnohem později se na jeho vrcholu objevila Stalinova busta. V této podobě se místo posledního odpočinku jednoho z nejkrutějších diktátorů dějin zachovalo dodnes.
