Víte, kde byl pohřben svatý Metoděj? Pokud ano, tak asi věříte v některou z moravských bájí, podle kterých je věrozvěst pohřben třeba v pohoří Chřiby. Na místě, kde asi spočívají Metodějovy kosti, se neshodnou ani historici. Mohlo by jít třeba o Uherské Hradiště anebo také o Mikulčice, které nedávno poničilo tornádo.
V Centru slovanské archeologie Moravského zemského muzea v Uherském Hradišti, jemuž šéfuje archeolog Luděk Galuška, opatrují kameny s nápisy vytesanými staroslověnskou hlaholicí. Tedy písmem z dob Cyrila a Metoděje. V lesích nad obcí Stupava ve Chřibech je v roce 1932 vykopala místní vědma Klementina Maštalířová a nález senzačně označila jako Metodějův hrob.
„Maštalířová se dušovala, že měla živý sen, v němž se jí opakovaně zjevoval Metoděj, který ji prosil o vysvobození z rovu. Objev v roce 1932 ovlivnil mnoho lidí a místo na památný Velehrad pak tisíce poutníků začaly mířit k hluboké jámě, v níž se kameny s hlaholicí měly najít,“ vypráví Galuška.
Naivní a primitivní padělek
Zprávu o objevu napřed s nadšením přijal veškerý československý tisk, stačí si otevřít Lidové noviny z 4. července 1932. „Padesátileté domkářce Klementině Maštalířové se zdálo už před třemi roky, že v oněch místech v lese je pochován sv. Metoděj,“ líčil deník. „V těchto dnech konečně přesně podle údajů Maštalířové byl nalezen náhrobní kámen, na jehož jedné straně je staroslověnský nápis Metoděj Soluň Velegra,“ pokračovala nadšenecky psaná zpráva.
Rok poté už stejné noviny informovaly o „velkém podvodu“, který zinscenovali amatérští falzifikátoři. A senzačně nalezený náhrobní kámen ze Stupavy s hlaholským písmem byl označen jako „padělek naivního způsobu primitivní lidové invence“. Už jen ta hranatá podoba hlaholice se odborníkům zdála nesmyslná.
„Protože taková se v 9. století, v době Metodějova úmrtí, ještě neužívala. A dokonce se našla i publikace, z níž byla hlaholská písmena zkopírovaná,“ vysvětluje archeolog Galuška. O publikaci poprvé informoval slavista Ota Ritz právě v Lidových novinách. Falzifikátor vlastně využil školní učebnici, knihu s názvem Obrázkové dějiny národa československého.
Odhalení podvodu s falešným náhrobním kamenem sv. Metoděje ze Stupavy v Lidových novinách v roce 1933. Zdroj: Ivan Motýl
Byznys s vodou ze dna hrobu
Celý podraz na dějinách Velkomoravské říše přitom nebyl dílem jedince, nýbrž alespoň tří osob, které velké kameny s vytesaným staroslověnským písmem dotáhly na opuštěné místo v lese a uložily do jámy. Podle archeologa Galušky mohl být za objevem i byznysplán majitelů lesních pozemků, kteří chtěli vydělat na nájemném za stánky, jež by lemovaly cestu k novému poutnímu místu podobně jako na blízkém Velehradě.
Pokud šlo o byznys, tak plán vyšel výtečně. V místě nálezu vyrostly desítky stánků, v nichž se prodávala i voda nabraná do ampulek přímo v Metodějově údajném hrobě. Nebo pohlednice s modlící se Klementinou Maštalířovou. Ale také párky a pivo, ba dokonce i pánské ochrany, neboť na hromadné pouti se může odehrát cokoli. Jisté je, že z pronájmů míst pro stánkaře měli majitelé pozemků nemalé zisky.
Kde všude odpočívá věrozvěst
Věrozvěst Konstantin čili Cyril zemřel v Římě v roce 869 a jeho hrob je k vidění v římské bazilice svatého Klimenta, kousek od Kolosea. Jak je tomu s hrobem Metoděje, jenž zesnul na Velké Moravě v roce 885, nikdo neví. A tak se po hrobu velkomoravského arcibiskupa pátrá staletí a na Moravě můžeme navštívit nejméně čtyři místa, o nichž se traduje, že jsou světcovým rovem. Metodějovy skutečné ostatky nicméně čekají na objevení.
Cyril a Metoděj
Pocházeli z dnešní řecké Soluně: Cyril, vlastním jménem Konstantin (827–869), byl vychován v Konstantinopoli, kde působil v diplomatických službách. Jeho starší bratr Metoděj (asi 815-885) byl úředníkem státní správy na území obydleném Slovany. Oba bratři byli kolem roku 860 vysláni jako misionáři k Chazarům na Krym a na žádost velkomoravského knížete Rostislava přišli roku 863 na Velkou Moravu. Zde zavedli do bohoslužeb slovanský jazyk, pro který Cyril vytvořil vlastní písmo, hlaholici, a přeložil do staroslověnštiny téměř celý Nový zákon, žalmy i misál, Metoděj pak životopisy církevních otců i zbytek Písma (kromě knih Makabejských). V roce 867 odjeli do Říma a docílili uznání slovanské řeči za další liturgický jazyk, což bylo Vatikánem znova potvrzeno v roce 880, kdy byla ustanovena moravská arcidiecéze. Metodějovou smrtí 6. dubna 885 končí i období slovanské liturgie na Velké Moravě.
„V 18 hodin jsme dorazili na památnou Horu svatého Klimenta a poklonili se ostatkům našeho prvního moravského arcibiskupa Metoděje, s úctou poutník Vlastimil Koutňák s přáteli,“ lze si třeba přečíst v pamětní knize na hradisku sv. Klimenta nad obcí Osvětimany, rovněž v pohoří Chřiby. Zápis z 21. století. Podle archeologů zde přitom světcův hrob rozhodně neleží.
Výmysl poštovního úředníka
Hrob na Hradisku svatého Klimenta byl jen zbožným přáním amatérského archeologa a poštovního oficiála Roberta Čechmánka, který na Hradisku svatého Klimenta v roce 1905 vykopal lidskou kostru, přičemž černou spečeninu nalezenou u ostatků označil s pomocí místního lékárníka za Metodějovu arcibiskupskou berlu.
Ostatky z Chřibů pak doputovaly do Prahy, kde je vyšehradský kanovník ukázal vizionářce Bohuslavě Tomanové a ta nález prohlásila za „kůstky pána s bílým plnovousem, jehož bratr je pochován v Římě u svatého Klimenta“.
Šlo sice jen o středověkou kostru, jak později prokázal antropologický průzkum, legenda o Metodějově hrobu v Chřibech však žije podnes. A navzdory vědeckému poznání se mýtus nadále šíří.
Sady vs. Mikulčice
V dobových pramenech považovaných vědci za věrohodné se uvádí, že Metoděj byl pohřben ve „velikém chrámu Moravanů, do zdi vpravo za oltářem sv. Bohorodičky“. Galuška a další tvrdí, že takové místo leží v archeologické lokalitě Sady nad Uherským Hradištěm. Místu prý odpovídá takzvaná Metodějova výšina. Na ní byly nalezeny pozůstatky rozsáhlého sakrálního komplexu z 9. století i s kostelem, jenž byl zasvěcen právě Panně Marii čili Bohorodičce.
Našly se tu i zbytky maltou upravené dutiny vybourané do zdiva kostela v místech shodných s dobovými zprávami. Nikoli však lidské ostatky. Ty mohly být už brzy po Metodějově smrti přeneseny na neznámé místo nebo zničeny nepřáteli.
Část archeologů po celá desetiletí zastávala i jiný názor. Zdeněk Klanica, někdejší vedoucí archeologických vykopávek na velkomoravském hradišti v Mikulčicích, až do své smrti v roce 2014 skálopevně hlásal, že moravský arcibiskup Metoděj je pohřben v hrobě číslo 580 v mikulčické trojlodní bazilice. Pohřební výbava nalezená uvnitř hrobu sice ukazovala, že šlo o významnou osobu, většina vědců přesto odmítla, že by nalezená loketní kost ležící na železné zbrani patřila Metodějovi.
Metoděj a tornádo
Současná vedoucí památníků na velkomoravském hradišti v Mikulčicích Gabriela Dreslerová má v těchto dnech úplně jiné starosti. „Samotné tornádo se areálu národní kulturní památky sice úplným zázrakem vyhnulo, tragédie v obci Mikulčice, Lužice, Hrušky a dalších obcích ale zasáhla osobně většinu našich zaměstnanců,“ říká Dreslerová. A pro CNN Prima NEWS dodává, že hradiště bylo pouze zaneseno kusy střech, lepenek a dalších trosek ze zasažených částí obce. A polámaly se větvě několika stromů.
Dreslerová považuje možnost, že hrob svatého Metoděje bude ještě nalezen, za nereálnou. „Každý archeolog anebo historik si ovšem tajně přeje, aby byly Metodějovy ostatky nalezeny právě v lokalitě, na které prováděl anebo stále provádí průzkum. Proto se přikláním k názoru, že Metoděj mohl být pohřben i tady v Mikulčicích. Ten hrob byl ovšem z nějakých příčin dávno rozvrácen.“
