První český prezident Václav Havel by 5. října oslavil pětaosmdesáté narozeniny. Uznávaný státník byl sice ženatý, ale svatoušek to doma rozhodně nebyl. Jeho první manželka Olga si s ním tak užila své. Kdo patři mezi jeho milenky, která s ním čekala dítě a kvůli komu se chtěl nechat rozvést?
Václav Havel miloval ženy a ony zase jeho. Tradovalo se, že v nich vzbuzoval jakousi mateřskou lásku. V jeho společnosti se cítily bezpečně a velmi příjemně. Nejvíce se mu zamlouvaly nejen ty půvabné a krásné, ale také inteligentní a sečtělé.
První manželka Olga, se kterou se oženil v roce 1964, o všech jeho milostných avantýrách věděla a trpěla mu je. Přičítala je jeho bohémské povaze. V sedmdesátých letech byla jeho velkou láskou, Anna Kohoutová, bývalá žena dramatika Pavla Kohouta. Jejich románek vydržel do doby, než byl Havel tehdejším totalitním režimem za podvracení republiky odsouzen na čtyři a půl roku do vězení.
Z Olgy a milenky Anny se mezitím staly kamarádky, které si dokonce společně předčítaly dopisy, které jim z basy posílal. „Pokud se našla žena, která měla vůbec šanci rozbít pevný svazek Olgy s Václavem, byla to bývalka jednoho z jeho největších přátel Pavla Kohouta a tenkrát k rozvodu téměř došlo. Nebylo to v tom, že měl milenku. Nevěrný byl už dříve a často cítil jakousi povinnost o tom Olgu informovat. Tentokrát to však bylo jiné. Havel se do Anny Kohoutové hluboce zamiloval. Olga při něm stála spíš jako maminka než manželka,“ popsal v knize Havel jeho dlouholetý spolupracovník Michael Žantovský.
Olga navrhovala, aby se o dítě starali všichni tři
S další milenkou, psycholožkou Jitkou Vodňanskou, s níž ho seznámil její bývalý manžel, signatář Charty 77, písničkář a textař Jan Vodňanský, dokonce čekal miminko. Olga, která jako vždycky o všem věděla, měla v zoufalství navrhnout, že by se o dítě mohli starat všichni dohromady. Jitka nakonec zvolila potrat.
„Když Jitka v roce 1984 s Václavem otěhotněla, napsala Olze dopis, kde ji o situaci informovala, a vysvětlila, jak moc jejího muže miluje. Havel se od Olgy vrátil se vzkazem, že se odmítá rozvést, ale navrhuje ménage a trois – soužití ve třech,“ prozradil ve své knize Žantovský.
V jednu chvíli přitom měla Vodňanská pocit, že by Havla mohla mít jen pro sebe. „Doufala jsem. Nejvíce asi v roce 1985, kdy mě vzal na dovolenou ukázat svým přátelům a říkal, že je to taková naše zásnubní cesta. Mělo to různé intenzity, ta naše láska. Trvalo to skoro sedm let, nebo možná ještě déle. Vídání se a vztah skončil v době jeho svatby s Dagmar (Veškrnovou – pozn. red). Tam to skončilo. Ale takový ten intenzivní vztah skončil v osmdesátým devátým,“ svěřila se Vodňanská před osmi lety v rozhovoru pro MF Dnes.
Na Hrádečku, kde měl Havel chalupu, prý v té době trávila skoro celé léto. „Asi jsem byla naivní, že jsem vytvořila ten trojúhelník s Olgou. To si myslím, že se takovýmhle způsobem nedělá,“ dodala s odstupem let.
Nepotvrzená láska s Obermannovou
Veřejně se k milostnému vztahu s Havlem hlásí i spisovatelka Irena Obermannová, která tvrdí, že spolu měli poměr v době, kdy už byl ženatý s Dagmar Havlovou. Je ovšem jediná. Nikdo další tuto informaci dosud nepotvrdil.
„Celá jeho kancelář o tom, že se se mnou stýká, věděla. O těch intimních věcech možná pochybovali. Pořád jsem slyšela, jak je na tom špatně, ale se mnou byl nádherně zdravý. Choval se jako kluk plný života, blbli jsme spolu, smáli se, zlobili. Pokud vím, Dagmar Havlová se o nás dozvěděla až po roce naší známosti. Ale možná už dříve něco tušila, vyptávala se na mě,“ uvedla Obermannová v rozhovoru pro deník Blesk před devíti lety.
Nejsilnější vliv na domácí politiku měl Havel v prvním období po listopadu 1989, kdy se také mohl opřít o přízeň výrazné většiny obyvatel. Velkého uznání se mu dostávalo v zahraničí, opakovaně byl navržen na Nobelovu cenu za mír, síla jeho osobnosti napomohla vstupu ČR do NATO. Prezidentem byl 12 let.
„Poprezidentskému“ období jeho života dominovala lidská práva – opakovaně podpořil kubánskou opozici, disidenty v Bělorusku, angažoval se kolem situace v Barmě, Tibetu či Severní Koreji. Několikrát vyjádřil své obavy o osud demokracie v Rusku. Zemřel 18. prosince 2011 ve věku 75 let na své chalupě v Hrádečku na Trutnovsku.
