TEST: Dacia Jogger popírá klišé o levném „východňáckém“ autě pro sociální případy

Nové rodinné auto z Rumunska není zdaleka jen praktická krabice pro rodiny s mnoha kostkovanými taškami od vietnamského stánku. Ani Dacia už sice nestojí pod 300 tisíc korun, ale přesto cenovka nového vozu ukazuje cifru o poznání nižší, než jakou nabízí její slovutnější, leč nikoliv lepší konkurence.

Moc jsem nechápal, když před dvěma lety tisk, zaměstnanci a zákazníci Škody se zděšením řešili „vážné riziko“, že by se s nástupem tehdy nového ředitele Schäfera (nyní již bývalého CEO, pozn. red.) mohla česká značka vydat cestou vyšlapanou Dacií, tedy směrem k efektivním lidovějším vozům. Jasně, asi bychom neměli modely jako Superb či Kodiaq, ale na druhou stranu by možná Škodě tolik neklesaly prodeje a neměla by tak velké starosti s přechodem na elektromobilitu. V Dacii se museli jen smát. Rumunská dcera Renaultu je totiž jednou z mála značek, které dnes „jedou“. Rodinný model Jogger je toho jasným důkazem.

Jestli vám zadní světla Joggeru přijdou stejná jako u starších Volv, nejste rozhodně mimo mísu. Zdroj: se svolením společnosti Dacia

Na správné vlně

Nástupce populárního křížence mezi kombíkem a MPV jménem Lodgy je na trhu sotva rok, ale na silnicích už je běžně k vidění, což svědčí o vřelém přijetí u zákazníků. Zaručeně jej poznáte podle tvaru zadních světel vytažených do sloupků, podle kterých byste na první dobrou neomylně řekli, že to je starší Volvo. Ale není.

Jde o mimodějný důkaz, že Jogger dále povýšil firemní know-how spočívající ve vytváření hodnotných automobilových celků nenáročnými prostředky. Karoserie je jinak víceméně utilitární, má však fešnou přední masku a testovaná špičková verze Extreme přidává i plastovou ochranu dveří a pěkná kola. Když se to ještě celé nastříká nějakou z osvěžujících pastelových metalíz z nabídky, vypadá auto docela k světu.

TAKÉ BY VÁS MOHLO ZAJÍMAT: KOMENTÁŘ: Automobilová budoucnost Evropy patří Asiatům. Místní výrobci zaspali

Takhle nějak by měl vypadat ideál přehledného interiéru u auta, které nestojí miliony. Zdroj: se svolením společnosti Dacia

Účel světí prostředky

Ve stejném duchu jako u zevnějšku se pracovalo také uvnitř. Vždyť nebýt širokého látkového pruhu táhnoucího se napříč přístrojovou deskou do obou předních dveří, vypadal by interiér opravdu hodně levně. Ale takto? Voilá! Přitom v autě jiné než tvrdé plasty s povrchovou charakteristikou pohledového betonu nenajdete a na výplních zadních dveří není ani ten ždíbeček textilu.

Ergonomické ztvárnění přístrojové desky je přitom podobně jako v Dusteru nebo Sanderu velice vlídné. Je zajímavé, že zatímco dříve si Dacia brala u ovládacích prvků příklad z Renaultu, dnes se levným Rumunem nezřídka inspirují v mateřské francouzské fabrice. Mám na mysli třeba vtipné ovladače topení i další tlačítka. V Dacii se mi líbí také přehledné analogové budíky nebo tradičně velmi prostý, zato maximálně funkční, multimediální systém.

Ne, na těchto sedadlech nechcete cestovat dál než z Prahy do Brna. Tedy aspoň, pokud vás občas pobolívají záda jako mě. Zdroj: se svolením společnosti Dacia

Až příliš měkké sezení

Sedadla nevábí zrovna prvotřídním potahovým materiálem – je až příliš umělohmotný a polstrování by pro pohodlí na delších cestách mohlo být tužší. Pro chronicky bolavá záda nic moc. Ale zase – skvělé opěrky hlavy, které vypadají přesně jako… ve Volvu! Vzadu je místa tak akorát, ale ani zde není sezení na neforemných a nevelkých sedačkách zrovna komfortní. A to ještě nemluvím o sedmimístné verze, což ovšem nebyl náš případ. Giga zavazadelník naopak nesnese smítko kritiky. Přístup, velikost, skladnost – všechno parádní. Levnota je ale opět vidět třeba na odkrytém plechu vnitřku pátých dveří.

Do kufru toho naložíte v pětimístném uspořádání 842 litrů, což je zcela bezkonkurenční hodnota. Zdroj: se svolením společnosti Dacia

Živý a jediný motor

Jogger je momentálně dodáván s jednou jedinou pohonnou jednotkou, a sice přeplňovaným benzinovým litrem, který můžete mít i ve verzi na LPG. Mým osudem však bylo běžné provedení se 110 koňskými silami. Projev tohoto tříválce je trochu neurovnaný –⁠ z nízkých otáček se mu příliš nechce, aby zhruba ve 3 000 otáčkách díky přívalu 200 Nm točivého momentu mohutně zaržál a udělil vozu nečekaně intenzivní zrychlení. O kousek výš v otáčkovém spektru zase nadšení pozvolna opadne do lineárního plata.

Pozitivní nicméně je, že popsaná charakteristika nemá nijak zásadní vliv na hospodárnost vozu, který si běžně vystačí se sedmi litry benzinu a jen když motor opravdu honíte, vyšplhá se odběr k devíti, Naopak za optimálních podmínek jsem jezdil i za 5,8 l.

Řadí se každopádně manuálně, a to v Daciích nebývá úplně hladké máslíčko – spíš naopak. Kostrbatější kulisu byste na trhu pohledali. Převodovka nesnáší hlavně rychlé přeřazování ze dvojky na trojku, kdy vám vždy s ochotou „spočítá zuby.“

Řazení nepatří k parádním disciplínám Dacií. Zdroj: se svolením společnosti Dacia

Houpavé svezení

Jízdní vlastnosti Joggeru lze označit za výrazně komfortně laděné s nulovým citem v řízení, ale současně pocitem, že ani průjezd tankodromem nebude pro měkounký podvozek výraznější problém, jenž by posádka zásadněji pocítila. Ostatně se 17" koly se není propadlých vík od kanálů nutné bát.

Hluk od motoru pronikající do kabiny rovněž není drastický, výrazněji slyšet je jen aerodynamický šum ve vyšších rychlostech. Když už Jogger vjede do zatáčky příliš rychle, prostě jen zaklekne na vnější přední kolo, stabilizace trochu přibrzdí vnitřní zadní kolo a ven z oblouku se vyřítíte bez ztráty kytičky. Vážně. Tahle Dacia je uživatelsky velmi milé auto, ze kterého jen sálá touha sloužit svému pánu do roztrhání těla. Mimochodem, chvíli by se mělo vydržet „netrhat“, protože výrobce na vůz poskytuje standardně pětiletou záruku.

V dané cenové hladině praktičtější auto než Jogger neseženete. Zdroj: se svolením společnosti Dacia

Konečné hodnocení

Dacia Jogger ukázala potenciál stát se na českém trhu bestsellerem. Z hlediska filozofie tvaru a designu karoserie či provedení interiéru ji není vzhledem k ceně hluboko pod půl milionu téměř co vytknout. Obří kufr, až sedm míst k sezení, variabilní interiér – to jsou v tuzemském prostředí nesmírně silné argumenty. Některým zákazníkům může chybět naftový motor nebo benzinový čtyřválec, řeči o levné image značky bych už ale vynechal. Jakžtakž srovnatelnými konkurenty Joggeru mohou být třeba Hyundai i30 kombi nebo Škoda Scala, což jsou auta, která nevyjdou o mnoho dráž. Jejich porovnání s Dacií Jogger naleznete ZDE.

K tématu

Auto