MG ZS je jen nenápadným předvojem čínské smršti, která evropské silnice v blízké budoucnosti čeká. Zdroj: Bart Běhal
Evropské zabřednutí do nekonečných debat o elektromobilitě a uhlíkové neutralitě dalo stěžejní náskok asijským automobilkám, které myslely dopředu. V kombinaci komplikovaných procesů zkostnatělých korporací, politiky a očekávání konzervativních zákazníků dokážou obchodní úspěch vytěžit jen ti nejchytřejší evropští výrobci.
Pocházím z generace, která s platným řidičským oprávněním zažila vrchol éry spalovacích motorů v první dvacetiletce našeho tisíciletí. Jsem za to vděčný, ale současně chápu, že vývoj se musí ubírat k alternativám – v žádném případě ale ne výhradně elektrickým. A to je právě moment, který ubíjí evropské automobilky nucené Bruselem i svými managementy k plné elektromobilitě.
S melancholickou slzou v oku pozoruji plíživý ústup evropských automobilových značek z jejich tradičních pozic na vrcholech prodejních žebříčků. Bodejť by ne. S rostoucím tempem přechodu na totální elektrifikaci totiž přestávají mít co prodávat a není to jen vinou aktuálních nekonečných čekacích lhůt.
Zejména v zemích, jako je Česká republika, kde nejsou na nákup elektromobilů poskytovány krátkozraké státní dotace, jsou podobným luxusem bio potraviny se zrovna tak sporným efektem na blaho tvorstva. Když si připočteme rostoucí ceny energií, reálně hrozí, že elektrická auta si budou moct pořizovat pouze vyvolení pro svůj „dobrý pocit“, že udělali něco pro planetu.
To všechno je přímo povodní na mlýn asijských výrobců bytostně nespjatých s evropskou byrokracií. Zatímco se Evropa handrkuje o podobě té které ekologické normy, Japonci, Korejci i Číňané už mají dávno vyvinuté produkty, které svými vlastnostmi i cenou ty evropské možná brzy převálcují. Ostatně, podobnou zkušenost, konkrétně s Japonci, udělali na přelomu 80. a 90. let i američtí výrobci. Když se dnes projdete po ulicích New Yorku, americké auto aby člověk pohledal.
A které automobilky to tedy „vyhrají“? Především ty, které zvolily plynulý přechod do nové doby automobilismu. Problém budou mít naopak ty, které měly v nabídkách spalovací motory a takřka ze dne na den se přeorientovaly výhradně na elektromobilitu. Typický příkladem je snad s výjimkou svých značek Audi a Porsche koncern Volkswagen, který přechodovou fázi jakoby přeskočil a navíc se zaměřil prakticky pouze na jedinou alternativu spalování. Má sice pár plug-in hybridů, ale zatím je v nich slabý, a to i po technické stránce. Jen o něco všestranněji se jeví koncern Stellantis (Alfa Romeo, Citroën, DS, Fiat, Jeep, Lancia, Opel, Peugeot).
Vítezství v bitvě o Evropu mohou zřejmě slavit jen dva směry: první sázející na konzervativní jednoduchost produktu a odpovídající přijatelnou cenu a druhý, který se opírá o dlouholetý vývoj alternativ klasického spalování, tedy široké a funkční portfolio nabízející hned několik ekologických druhů pohonu, z nichž ryze elektrický je spíš v pozadí.
První skupinu nájezdníků reprezentuje především obrovský a dosud trochu tajuplný hráč, jímž jsou čínští výrobci. Šanci mají jak s jednoduchými elektromobily, tak minimálně po přechodnou dobu i s auty s klasickým nebo hybridním pohonem za dumpingové ceny. Evropští zákazníci jistou nevkusnost a netradičnost těchto výrobků řešit nebudou. Při vší drahotě a věčně ucpaných silnicích už auto pro drtivou většinu lidí dávno není statusovou záležitostí.
Patří sem ale také jedna výjimka z Evropy, a ta má jméno Dacia. Rumunská firma produkuje stále relativně levné vozy a je úspěšná i mimo Evropu, nabízí LPG a přišla s elektromobilem s malým výkonem. Jeho cena je dvojnásobná oproti základní ceně běžné Dacie, ale ukazuje se, že je třeba nabídnout na trhu i malý elektromotor, klidně s menším dojezdem.
Jsou tu ale i velké japonské a korejské firmy, právě ty, které před třiceti lety, zválcovaly americký trh. Představují popsanou verzi číslo dvě. Zatímco evropské firmy začínali mluvit o elektromobilitě, taková Toyota už vyrobila dva miliony hybridů. Dnes se skvěle prodávají, protože vychytanější techniku nikdo jiný nemá. Japonci nesází výhradně na totální elektromobilitu, přesto případný přechod na ni zvládnou technicky bez problémů. S Korejským gigantem Hyundai-Kia je to podobné. Inženýři ze země vycházejícího slunce, ale i Korejci jsou také nejdál s další smysluplnou alternativu – spalovacími auty na vodík.
