Německo-japonské kupé sdílí většinu techniky, manuální převodovku pro silnější verzi si však podržela pouze značka Toyota. Sama Supra rozhodně není modelem, který by se prodával po stovkách, avšak z hlediska image má pro japonskou značku stále velkou cenu – tím spíš se starosvětským manuálem.
Když značka Toyota před pětadvaceti lety začínala s hybridním modelem Prius, všichni se podivnému aerodynamickému autu smáli, s přituhující emisní regulací jim ale úsměv na tvářích zamrzal. Dnes leží největšímu světovému automobilovému producentovi svět u nohou. Téměř každý jeho model koupíte jako hybrid, díky čemuž vykazuje portfolio jednotlivých typů jako celek velmi příznivé průměrné emise. Do nich se potom komfortně vejde nějaký ten výstřelek jako osmiválcový Land Cruiser, ostrý Yaris nebo třeba sportovní kupé GR Supra. Její špičkové provedení s třílitrem pod kapotou a ručním řazením evokuje trochu nostalgie.
K TÉMATU: Toyota Hilux GR Sport. Špatný nápad? Ani náhodou. Pracuje a dobře u toho vypadá
Bonbonovité tvary Supry se nemusejí líbit každému, sportovnost jim ale upřít nelze. Zdroj: Bart Běhal
Bonbonovité tvary Supry se nemusejí líbit každému, sportovnost jim ale upřít nelze. Zdroj: Bart Běhal
Německé orgány
Současná GR Supra je, jak známo, plodem spolupráce japonského gigantu s německým BMW, které svůj produkt s otevřenou karoserií označuje tradiční zkratkou Z4. Také jméno Supra není žádným nováčkem – na trhu se poprvé objevila už v roce 1978 coby silnější derivát modelu Celica. Pod dlouhou kapotou tehdy dlel atmosférický šestiválec o objemu 2,8 litru a na zadní kola přenášela jeho sílu pětistupňová manuální převodovka.
Také nová generace Supry, která se na trhu objevila po mnohaleté odmlce, nabízí ve vrcholné podobě zadní pohon a šestiválec. Jenže přeplňovaný a s výkonem 250 kW. Nejčastěji se prodává s osmistupňovým automatem ZF, pro fajnšmekry ale automobilka nabízí také verzi s manuálním řazením. Vzhledem k tomu, že motor pochází od BMW, nepřekvapí, že také manuál je německý. Je to dobrá volba?
Řadicí páka evokuje staré časy, u Supry už ale v praxi působí trochu nadbytečně. Zdroj: Bart Běhal
Řadicí páka evokuje staré časy, u Supry už ale v praxi působí trochu nadbytečně. Zdroj: Bart Běhal
Opravdu lepší svezení?
Třílitrový benzinový šestiválec produkuje BMW v různých specifikacích ve velkých počtech. Pro potřeby Supry a potažmo BMW Z4 je naladěn na působivých 340 koní, což už je pro většinu lidí jakási imaginární cifra, pod kterou si člověk představí tak maximálně to, že když se šlápne na plyn, opravdu to jede, ale nijak racionálně ji zhmotnit nedokáže.
Motor má hutný a nikterak afektovaný zvuk, a jak se na šestiválcový motor BMW sluší, jde udatně za plynem prakticky v celém otáčkovém spektru. Z pohledu toyoty a zejména pak ve srovnání s levnějším kupé GR86 je ale u Supry patrná jistá otupělost v reakcích a vůbec v jízdních pocitech, ve kterých mocný tah motoru upozaďuje ostatní vjemy.
A co ten manuál? Upřímně řečeno, žádná velká euforie. Opět si pomohu srovnáním s Toyotou GR86 s japonskou šestistupňovou manuální převodovkou. Vedle její preciznosti, přesnosti bohužel německé ústrojí v silné Supře trochu bledne, čímž postrádá základní důvod, proč bych si měl auto s manuálem koupit. Chybí bezprostřednost reakcí, dráhy řazení jsou dlouhé a gumové, i když ne tak špatné jako u dvoulitrového BMW Z4. Ukazuje se tedy opět již tradiční skutečnost, že dnešní motory, a tím spíš ty výkonné, nejsou v kombinaci s veškerou „emisní“ elektronikou na přirozené soužití s manuální převodovkou stavěné. Osmistupňový automat, kterým je Supra běžně osazena, dělá všechno lépe a je to nakonec paradoxně ona, která v silném voze působí mnohem přirozeněji.
Interiér Supry představuje nesourodou kombinaci prvků ze starších BMW a třeba toyoťáckým volantem. Zdroj: Bart Běhal
Interiér Supry představuje nesourodou kombinaci prvků ze starších BMW a třeba toyoťáckým volantem. Zdroj: Bart Běhal
Na silnici na jedničku
Jestliže jsem pohonné ústrojí úplně nevychválil, zábava na silnici je se Suprou zcela dostatečná, ba překypující adrenalinem. Prohánění kupé po okreskách je nekonečným příběhem o zkoušení jeho limitů, ke kterému vás svým lehce vulgárním charakterem neustále ponouká. Ostych opravdu není namístě a schopnost jet s tímto autem rychle na zatáčkovité trati je svým způsobem opojnější než ohromení a respekt ze silného třílitru.
Díky němu ale auto umí házet zadkem prakticky na požádání, avšak mnohem méně ryzím způsobem než u vzpomínané GR86. Potěšující rozhodně je, že elektronika vás nechá motor točit až do omezovače otáček (a že by to ještě jelo). Netřeba asi říkat, že mnohem přirozeněji stroj funguje ve sportovním modu, vypnutí stabilizace už si žádá jisté zkušenosti.
Potěšující je přesné a nijak neurotické řízení, které umí kupé v pravý moment uklidnit a navést auto z divokého smyku zase zpět do civilizovaného jízdního pojetí. Oproti dvoulitrové verzi je také znát bezmála o metrák větší hmotnost. Ještě jednou se musím vrátit k manuální převodovce – zatímco s automatem je Supra příjemně použitelné auto na každý den, poskakování s testovanou verzí s tuhou spojkou v zácpě je už trochu středověkým zážitkem.
Jestli by Supra ostatní sporťáky, ale i běžná auta mohla v něčem vyučovat, pak je to způsob, jakým dokáže její podvozek i s obutými devatenáctkami filtrovat nerovnosti vozovek. Tam, kde mnohý konkurent nehezky v zatáčce odskočí, Supra jen tlumeně žuchne a dál srdnatě drží stopu.
Turbomotor se nechá dotočit až do 7 000 otáček. Zdroj: Bart Běhal
Turbomotor se nechá dotočit až do 7 000 otáček. Zdroj: Bart Běhal
O displejích to není
Co vás čeká uvnitř? No, popravdě řečeno nic moc. Představte si klasický pokojíček starších BMW a k němu pár více či méně umně domontovaných serepetiček japonské provenience. Ven z auta není téměř vidět a kufr, do kterého se jen obtížně leze, věru moc prostoru neskýtá. Zaujal mě ale stálý otvor ze zavazadlového prostoru do kabiny. Je to při nehodě opravdu bezpečné? Posezení je ale uvnitř příjemné, byť trochu stísněné, a člověk uvyklý bavoráku najde víceméně vše na svém místě.
Závěr
Se základní cenou 1 835 000 Kč třílitrová GR Supra rozhodně neaspiruje na titul lidový sporťák. Komu tedy padne nejlépe? Pokud jste z těch, kteří na nepraktická auta s cenou nad milion mají, není asi špatné postupovat v duchu pověstného „když už, tak už“, myšleno, proč si kupovat základní, byť skvělou dvoulitrovou verzi, když můžu mít silnější? Pravda, za dost citelný příplatek 550 000 Kč. Jde skutečně o výborné sportovní auto, které bez rozdílu potěší všechny, kteří rádi řídí a řídit umějí. Jen ten manuál je dnes už spíš záležitostí image než smysluplným pomocníkem. Kompletní ceník Toyoty GR Supra najdete pod tímto odkazem, srovnání se sesterským BMW Z4 zde.
