Royal Enfield je jedním z nejstarších jmen mezi motocykly a vůbec nejdéle kontinuálně působící značkou na trhu. Původní britská firma sice zanikla v roce 1971, ve výrobě však dodnes pokračuje stejnojmenná indická odnož založená v roce 1955. Oficiální zastoupení má zaplaťpánbůh i u nás.
V časných podzimních dnech se mi dostal do rukou Himalayan, indické cestovní enduro, které prý vydrží všechno a stojí přitom úplně směšné peníze. Představoval jsem si relaxovaný návrat do časů minulých s nějakou tou obligátní asijskou exotikou k tomu. Jak moc jsem Enfielda podcenil...
Vzduchem chlazený jednoválec má 25 koní, což je dnes spíše úsměvná hodnota. Záhy ale seznáte, že tahle motorka je o něčem docela jiném... Zdroj: Michal Borský
Vzduchem chlazený jednoválec má 25 koní, což je dnes spíše úsměvná hodnota. Záhy ale seznáte, že tahle motorka je o něčem docela jiném... Zdroj: Michal Borský
Hlavně klid
Než jsem poprvé osedlal nevšední indickou motorku v základním stříbrném laku, učinil jsem tu trestuhodnou chybu, že jsem se dopředu podrobně neseznámil s technickými údaji tohoto velmi účelně zkonstruovaného stroje. Když jsem na blízkém dálničním přivaděči postupně dořadil na pátý rychlostní stupeň, motocykl se pohyboval rychlostí asi 120 km/h, ale co bylo nejvíce zarážející, otáčky už se v tu chvíli pohybovaly na dostřel červenému poli.
Aha, takže zvolnit, stroj byl přece jen úplně syrový – 250 km od nového opravdu není mnoho ani u motorky, takže nebudeme horala trápit. U čerpací stanice jsem měl konečně čas si tento nefalšovaný motocyklový ingot skutečně prohlédnout. Předně nahlížím do malého technického průkazu, kde s menším překvapením zjišťuji, že zjevně bytelný čtyřdobý jednoválec o objemu 401 cm³ dosahuje výkonu pouhých 18 kW, tedy hodnoty, kterou běžně překračují „otevřené“ stopětadvacítky.
Tak proto se mi celá ta věc, nehledě na nezajetost, zdá poněkud méně dynamická. Když si ale člověk uvědomí, že do levého pruhu dálnice tato mašina prostě nepatří a nikdo to ani v divokém snu nezamýšlel, rychle zjišťuji, že na to, na co Himalayan určen je, je naopak velice příjemným společníkem. Optimální prostředí a jízdní styl? Rozbitá okreska nebo prašná cesta a cestovní rychlost mezi 80–100 km/h, kde motor dosahuje příjemných 4000–5000 otáček, při kterých vydává i typicky úderný jednoválcový zvuk podpořený příjemně naladěným výfukem.
Veď mě dál, cesto má
Jakmile se s přirozeným tempem Enfieldu trochu sžijete, záhy seznáte, že pro podobně poklidný styl cruisingu není moc podobných společníků a těch, na které snadno připevníte tři velké plechové kufry, už vůbec ne. Tímto stylem můžete dojet prakticky až na konec světa. K dispozici jsme kromě oněch expedičních kufrů měli také příhodně velký větrný štítek, vyhřívaná řídítka s nastavitelnou intenzitou, silný padací rám nebo přídavná světla připevněná přímo na něm pod úrovní jezdcových kolen.
Specialitou Himalayanu je malý digitální budíček kruhového tvaru, který lze přes Bluetooth propojit s mobilním telefonem a prostřednictvím tovární aplikace zobrazovat základní pokyny Google navigace. Spolu s důslednou ochranou podvozku, poměrně úzkými pneumatikami uzpůsobenými i do lehčího terénu a obecně vcelku nízkou hmotností by se snad mohlo zdát, že Himalayan se dobře popasuje i s terénem těžším.
Není tomu tak. Limitujícím faktorem pro strmé výjezdy či skákání po kamenech v korytě vyschlého potoka se ukázaly být jak ne až tak vysoké zdvihy pérování, tak i příliš „dlouhá“ jednička, která je pro pomalý pohyb do kopce s dostatkem točivého momentu nezpůsobilá – tedy aspoň pokud nechcete obratem upálit spojku zaživa. A to nechcete. Ale abychom si rozuměli – veškeré terénní nástrahy zvládá Himalayan lépe než jakékoliv cestovní enduro.
V lehčím terénu je Himalayan jako doma. Zdroj: Michal Borský
V lehčím terénu je Himalayan jako doma. Zdroj: Michal Borský
Nenáročný parťák
Moc paliva si Himalayan za žádných okolností nežádá. Málokdy se dostanete k odběru přes čtyři litry na sto, což při objemu nádrže 20 l představuje dobrý předpoklad pro slušný dojezd. Jedete-li ve dvou, je to na „dynamice“ stroje znát, neřku-li, pokud chcete předjíždět. Taková operace vyžaduje stejně důkladný rozpočet údajů o rychlosti, vzdálenosti, síle větru a sklonu svahu jako kdysi u stejného aktu se Škodou 105.
Řidič se ale každopádně nenudí, překvapivě se může i docela pobavit při vykružování a naklápění mašiny do zatáček. Himalayan je vzdor svému nesilničnímu obutí vybírá s nečekanou jistotou bez náznaku vlnění. Rozkmitání předního kola se naopak může nepříjemně dostavit v rychlostech nad 100 km/h, jakmile vás zasáhne větrný vír od jiného vozidla nebo postranní vítr – rozkmit se potom nebezpečně lineárně zvětšuje a abyste jej zastavili, musíte citelně zpomalit třeba až o 30 km/h. Indický stroj má po jednom brzdovém kotouči vpředu i vzadu, ke zpomalování se ale příliš nemá a zejména za páčku přední brzdy musíte při snaze intenzivně zpomalovat pořádně vzít. ABS ale samozřejmě nechybí.
Zvolna, ale donekonečna. Tak nějak by se dal charakterizovat pocit z jízdy na stroji, kterému patří všechen čas světa. Zdroj: Michal Borský
Zvolna, ale donekonečna. Tak nějak by se dal charakterizovat pocit z jízdy na stroji, kterému patří všechen čas světa. Zdroj: Michal Borský
Kouzlo nečekaného
Royal Enfield Himalayan není motorka pro každého, ba naopak je to přesně ten typ stroje, se kterým si musíte vzájemně vyhovět. Jedni se do jeho „nezmarovitého“ naturelu rychle zamilují, jiní nevidí jediný důvod proč s tímto od pohledu nemoderním křižníkem cest i necest ztrácet byť pár minut pozornosti. Originál to každopádně je a mít jej můžete v podstatě za pár korun, čímž vzniká zajímavá, i když úplně jiná alternativa například k moderně koncipovaným cestovním strojům značky CFMOTO. Indický stroj ale koupíte ještě o dost výhodněji, a sice za 136 990 Kč, dozdobit jej přitom můžete velice rozsáhlým arzenálem příslušenství. A navíc – Enfield má tradici a koule, prostě hodně kouzla za opravdu málo peněz.
