Relativně nenápadný italský zástupce v kategorii cestovních endur je zcela originálním druhem svého rodu. Od dob, kdy brány továrny v Mandellu del Lario opustilo poslední enduro typu Stelvio, se tradiční výrobce od jezera Como soustředil především na stylové stroje, zatímco praktická část věci šla trochu stranou. Model V 85 TT v sobě však zdařile snoubí estetiku, jízdní vlastnosti i praktické schopnosti.
Ne, písmenka TT v názvu stroje neznamenají nabízející se „Tourist Trophy“, nýbrž „Tutto Terreno“, čili něco jako „do každého terénu“. To může i nemusí být výhoda – kompromisy jsou, jak známo, snesitelné jen do určité míry. Jak je na tom nejhezčí enduro na trhu?
Sedlo je standardně ve výšce 83 centimetrů nad zemí a úhly mezi ním, stupačkami a řídítky jsou pro jezdce pohodlné i pokud měří ke dvěma metrům. Také spolujezdec nepohodlím nestrádá. Zdroj: Michal Borský
Skvělá na silnici i mimo ni
Předpoklady nemá Guzzi špatné a minimálně navenek vyhovují celkovému retro stylu motorky. Posuďte sami: klasický napříč uložený V motor s rozvodem OHV, jediná zadní pružící jednotka uložená na straně (vpravo), přenos výkonu kardanem, obrovská nádrž na 23 litrů, dobrá ochrana před větrem, tempomat nebo vypínatelná stabilizace.
Podvozek je naladěn veskrze příjemně. Je spíše tvrdší, přesto ale dostatečně komfortní pro jisté držení stopy na silnici, příjemné také je, že se při brzdění nijak intenzivněji nezanořuje přední vidlice. Na hladkém povrchu se skutečně není čeho bát, dokonce bych se nebál říct, že je Guzzi v podstatě „blbuvzdorná“.
Nechá si hodně líbit a odpustí i menší jezdecké chybky. Zatáčky jsou tedy radost, včetně škrtání stupačkou o asfalt – takovou v jezdci vzbuzuje V 85 TT důvěru. Se ctí si tento příjemný cesťák poradí i s polňačkou a zvláště s vypnutou stabilizací to umí být i docela legrace. Ale všeho s mírou. Jak přijde slovo na větší výmoly nebo – co čert nechtěl – kamení, dostanou se 170 mm zdvihy i cestovně laděné šasi rychle ke svým limitům. Africaani KTM to tedy opravdu není.
Tlumící komponenty Öhlins jsou normálně za příplatek, výroční edice je však má v ceně. Zdroj: Michal Borský
Výbava pro 21. století
Moto Guzzi, to je synonymum velkého příčně uloženého vidlicového dvouválce. Poměr 59 kW ku 229 kilogramům pohotovostní hmotnosti sice nepůsobí bůhvíjak, v praxi je však agregát krásně pružný a snadno se točící. Jeho „friendly“ charakteristika bude podobně jako zbytek motocyklu příjemná i pro začátečníka, což už bohužel tolik neplatí o tužším a ne vždy exaktním řazení.
Pro dlouhé cestování je zde snadno ovladatelný tempomat a nechybí ani možnost volby ze tří jízdních režimů (voda, silnice, terén), jejichž rozdíly jsou jasně patrné. Vcelku přehledný TFT displej ukáže jezdci podstatné informace, existuje už i možnost propojení s chytrým telefonem, takže se například dozvíte, kdo vám volá. Gros spokojenosti ale tkví především v pohodlném posedu, který potěší i vyšší jezdce.
Cestování s italským endurem je požitkem i pro méně zkušené jezdce. Velká nádrž na 23 litrů umožňuje dojezd okolo 400 kilometrů, nechybí tempomat a volby jízdních režimů. Zdroj: Michal Borský
Kdo chce kam?
Pětaosmdesátka je velmi povedený a přiměřeně drahý stroj. Proti konkurentům formátu Yamaha Tracer, Suzuki V-Strom nebo BMW F 850 GS boduje mimořádně oduševnělým stylem. Vyloženě skvělá je na silnici a zvládne i lehčí terén. Jediná potíž může být v tom, že pro začátečníka bude příliš drahá a zkušeného jezdce zase nemusí uspokojit jistou nevyhraněností i menší porcí výkonu. Cena začíná na 309 900 Kč, testované výroční provedení Centenario je jen o 10 tisíc korun dražší.
