Telč je renesanční perlou Česka, hlavně díky svému náměstí. Co ji ale poznat trochu do hloubky? S kamerou zamíříme pod zem – do labyrintu spletitých chodeb.
Může pršet, sněžit, klidně ať padají trakaře. V klikatých podzemních chodbách v Telči počasí nehraje roli. Na prohlídku pod povrchem země se tu vyráží s průvodcem. Nejdřív se člověk usadí k filmu a prozkoumá jedinečné domy nad hlavami. Pak už stačí ohnout záda a v podřepu vyrazit. Cestu návštěvníkům usnadňují červené šipky.
V podzemí je tma a těsno, nic pro klaustrofobiky
„Budeme tam potřebovat baterku,“ upozorňuje průvodce Petr Mach a vzápětí přichází varování: „U branky to je nejnižší bod, tak pozor...“ Na náš dotaz, jestli se v podzemním labyrintu chodeb někdo neztratil, Petr Mach odpovídá s humorem: „Zatím ještě ne, snad nebudeme první. Všechno je jednou poprvé.“
Ale po chvíli se dozvídáme, že opatrnost a dobrý orientační smysl jsou na místě. „Pod celým náměstím to má zhruba dva kilometry ve dvou úrovních. My jsme tady z toho šli asi 200 metrů. Co se týče rozměrů, občas je to opravdu velmi úzké a nízké, člověk se musí fakt ohnout. Pozor na záda, pozor na hlavu,“ připomíná průvodce.
Podzemní chodby v Telči Zdroj: Telc.eu
Historie telčského podzemí je dlouhá. Ve 13. až 14. století tu vznikaly obyčejné sklepy, které později místní lidé prokopali v důmyslný systém chodeb. „Dělali to jednak kvůli tomu, aby se měli kam schovat v případě ohrožení, taky se tudy dalo utéct za hranice vnitřního města, ale přesto nejdůležitější funkcí bylo prachobyčejné skladování potravin,“ vypráví v pořadu Prima Česko Petr Mach.
A vzápětí přichází další upozornění: „Kdo se bojí pavouků, tak tady pozor.“
Tajemství i poklady
A co by to bylo za katakomby, kdyby neměly svoji strašidelnou část. Děti tu mohou odhalovat ukrytá čísla a objevit poklad. „Když jsem chodil na základní školu, pamatuju si, jak kamarádi, kteří bydleli na náměstí, se bavili tím, že si to všechno prolézali,“ vzpomíná Vladimír Brtník, starosta Telče.
O telčském podzemí navíc koluje i jedna legenda – že odtud vede obrovská úniková chodba až na hrad Roštejn, vešel se do ní prý i celý kočár se spřežením. Sice ji dodnes nikdo nenašel, ale vy se sem můžete vydat kdykoliv během roku.