toulavé kočky

V minulém týdnu proběhla schůze senátního Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí (dále jen Výbor) a dotýkala se péče o kočky, kterou přebírají za obce a stát dobrovolníci. „Předpokládám, že je to vaše záliba,“ okomentoval vystoupení majitelky spolku Catico, z s. Evy Hulcové, senátor Petr Vícha. S tím tedy přítomné „dobrovolnice“ rozhodně nesouhlasí. Jednání bylo vůbec plné zarážejících komentářů.

V České republice se stále potýkáme s problémem toulavých a opuštěných koček. Přestože existují snahy o řešení, jako jsou kastrační programy nebo návrhy na povinné čipování, překážky na úrovni legislativy i místních úřadů často ztěžují skutečný pokrok. Jaké změny by pomohly a co můžeme dělat už teď?

Na organizaci Feliti se může obrátit prakticky kdokoliv po celé České republice, kdo ví o bezprizorních kočkách. Na jejich stránkách pak vyplní formulář, dostane příslib kastrace u nejbližšího smluveného veterináře a vše zdokumentuje. Zajistit ale musí i pooperační péči, která je u kocourů 2 dny a u koček 10 dní.

Hromadné kastrace, pořadníky na příjem do útulku a odmítání desítek lidí, kteří hlásí kočky v nouzi – to je realita kočičích útulků a spolků v Česku. Zájem o adopce není ani zdaleka takový, jaký je příjem nemocných a bezprizorních zvířat. A nezájem obcí řešit problematiku kočičích kolonií na jejich území celou situaci jen zhoršuje.

V italském městečku Lucera měli v loňském roce netradiční strom. Původně měl vyslat symboliku solidarity obyvatel během pandemie COVID-19, nakonec se stal něčím daleko větším – domovem tamní kočičí rodiny. Letos si vyhlídla vánoční betlém.

Měst a obcí, které se staví k problematice toulavých koček čelem, každým rokem přibývá. Stále se ale na mapě najdou místa, kde se snaží odpovědnosti zbavit – například vydáváním vyhlášek, které jsou však v rozporu se zákonem.

Máte za to, že policie řeší jenom opilé turisty, domácí násilí a vraždy? Ani omylem. Městské policii Praha nejsou ukradené ani zvířecí životy. Abyste viděli, do jakých šlamastik jsou zvířata schopna se dostat a že je třeba to řešit opravdu v plném nasazení, založili si instagramový účet, na kterém sdílejí fotky ze svých záchran.

Pamatujete na dva kočičí Satany, kteří mi zůstali na krku? Zadání veterináře, který je kastroval, znělo jasně: Kvůli čipování a dalšímu případnému ošetřování je ochočte. Jasně - dvě divoký kočky, které syčí jak papiňák jenom co se v blízkosti šest metrů od nich zvednu z gauče… Moc šancí jsem tomu, přiznám se, nedávala… Ale je to jako ve starém přísloví: Kde nepomůže veterinář, pomůže čas.

Před časem se ke mně dostala tři opuštěná koťata z popelnice, jedno našlo domov, dvě (ta nejzlejší, samozřejmě) zůstala u mě. Vzhledem k nastalému období mi přišlo záhodno opravdu splnit nesplnitelný požadavek veterináře, co je kastroval: “Ochočte je trochu a pak jim dáme čipy.” No… u divokých koček to není tak jednoduché.

S příchodem jara a teplými slunečními paprsky přichází jeden velký problém, který trápí snad všechny milovníky koček. A tím je nezvladatelné množení toulavých koček. Většina lidí má totiž za to, že „toulavka" se o sebe dokáže postarat sama a nepotřebuje pomoc člověka.

Štědrý den je sice za námi, ale nikdy není pozdě na nějaký ten dobrý skutek. Nejvíce samozřejmě trpí opuštěná zvířata. Často se vánoční pomoc soustředí do útulků, ať už psích, nebo kočičích. Největší pozornost ale potřebují bezprizorní zvířata, která musí o svůj život bojovat každý den venku. 

Láska ke zvířatům, hlavně kočkám, dovedla řidiče autobusu k tomu, že každé ráno vstává o hodinu dříve, aby stihl nakrmit pouliční kočky.