Jak dobrovolníci a spolky suplují obce a stát: „Je to vaše záliba,“ zní ze Senátu

Jedním ze dvou projednávaných bodů bylo hlasování o utvoření pracovní skupiny, která by se zabývala problematikou toulavých koček a kastracemi a vycházela by z návrhu petice Za změnu „ZÁKONŮ PRO KOČKU“. Asi vás nepřekvapí, že senátoři návrh smetli ze stolu, stejně jako na Podvýboru pro zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství.

Situace v Ústeckém kraji

Petici, kterou jsme vám již představovali v jednom z našich podcastů Za práva zvířat, na Výboru ostatním senátorům představil ústecký senátor a zpravodaj (člen, který je pověřen konkrétním výborem Senátu, aby se podrobně zabýval určitou záležitostí nebo návrhem) Martin Krsek. Ten navštívil útulek v Ústeckém kraji spolek Felisicat, z. s., aby se informoval o problematice koček. Majitel spolku Luboš Čapek je profesí zdravotník a společně s dalšími dobrovolníky pečují o okolo 200 koček. Ročně vynaloží (podle slov senátora Krska) na péči o kočky 1,8 milionu korun, které vyberou od dárců. Sehnat takové peníze je samozřejmě pro dobrovolníky velmi náročné a ne vždy prostředky mají, takže často například kastrují na dluh a faktury splácí následně.

Petice má pár jasných bodů:

• Vytvoření centrální evidence koček na státní úrovni společně s centrální evidencí psů.

Čipovat a registrovat kočky, aby se předešlo situaci, kdy se obec handrkuje o to, zda kočka je opuštěné nebo toulavá. Na základě Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. má obec povinnost postarat se o nalezené „toulavé“ zvíře.

O kočku opuštěnou se totiž starat nemusí (předpokládá se, že je to kočka, která nikomu nepatří). Ministerstvo zemědělství „doporučuje“ kočku umístit do útulku nebo najít jiný domov. Postarat se „musí“ (zajistit útulek) o kočku toulavou (tam se předpokládá, že má majitele, jen se zaběhla). Jenže, jak poznáte, která je která, když nemluvíte kočičí řečí? Čip a registrace by toto mohl změnit. S tím, že neregistrovanou kočku by si převzal útulek na místě, kde se našla, vykastroval by ji a následně buď vypustil zpět, nebo hledal domov. Náklad by měl převzít stát/obec.

• Vytvoření státního dotačního programu na úhradu kastrací pro obce po vzoru Španělska.

• Povinná registrace majitelů koček, kteří chovají 3 a více koček samičího pohlaví starších 5-ti měsíců.

• Stanovení zákonné povinnosti obcí a měst k odchytu toulavých i opuštěných koček (ve spolupráci se spolky, veterinárními lékaři a útulky) a k úhradě kastrace a nutné veterinární péče.

Po představení petice dostali prostor autorka petice Kamila Dvořáková, zástupkyně spolku Catico Eva Hulcová a člen České společnosti ornitologické Lukáš Viktora. Každý po 3 minutách času.

Petice vznikla z průzkumu 276 subjektů, nevymyslela jsem si to

„My jsme dělali dvouměsíční průzkum. Odpovědělo nám 276 subjektů, takže to není tak, že bych si ty body petice vymyslela,“ řekla Kamila Dvořáková na úvod. S sebou měla vyjádření 80 registrovaných spolků i veterinárních lékařů, kteří prosí o to, aby se situace začala řešit.

„Ta kočka na ulici nemá žádnou identifikaci, takže nepoznáte, jestli jde o kočku toulavou, nebo opuštěnou. A když jde o kočky zdivočelé. Tak vám uvedu příklad: František Novák má kočku, kterou nechává množit, nekastruje ji, kočka má 4 koťata, on je vyhodí, koťata pokud přežijí, množí se dál. Máte dojem, že ty kočky nemají majitele? Stále jsou to kočky Franty Nováka, ale my to nezjistíme, protože nemají žádnou identifikaci a obce se tím zabývat nehodlají,“ dodala Dvořáková.

Dělám služku obci 15 let, už jsem zoufalá a nemůžu

„Já to dělám už 15 let, já jsem ten člověk z terénu, mám spolek Catico, z.s. Mrzí mě, že to dělám již 15 let, tu služku obcím. Já vím, že to začíná u majitelů koček, ale oni dělají jen to, co jim dovoluje systém. Pořizují si zvířata, množí je, nestarají se o ně. Máme tu pak tisíce nekastrovaných koček. Obce nemají ze zákona povinnost zřizovat útulky, mají jen možnosti, to stejné je s kastračním programem,“ vysvětluje Hulcová.

Kočky ve spolku Catico, z. s. k adopci

Kočky k adopci ve spolku Catico z.s . Zdroj: Prima Mazlíček

Kočky k adopci ve spolku Catico z.s . Zdroj: Prima Mazlíček

„Já jsem ve spolku sama. Nechodím do práce, umíte si to někdo představit? Že byste nevydělávali peníze? Dělám to několik let zdarma a živí mě rodina, protože bych to nestíhala. Nemám víkendy, svátky, lidé mi volají v noci, mám zničené dva domy, pročůrané podlahy. Neustále mám konflikty s obcí. Obce nechtějí přijímat kočky, nebudou dělat útulky. Já jdu letos do revoluce, už jsem zoufalá, neberte to jako vydírání, já jsem jen zoufalá. Informovala jsem Státní veterinární správu, hejtmana a všechny jihočeské zastupitele, že pokud se v tomto roce najde obec, jakože se najde, která odmítne přijmout nález kočky, tak já ji vezu na recepci Jihočeského kraje. Já už si žádné kočky vzít nemůžu,“ řekla Eva Hulcová.

V letošním roce přijala 205 koček, některé z nich jsou nemocné, staré, neumístitelné.

Přimlouvají se i ornitologové

Lukáš Viktora z České společnosti ornitologické pak vysvětlil, že kočky toulavé i ty, které majitelé pouští ven, napáchají na ptactvu škody větší, než pokud se sečte problematika dopravy, energetiky, stavebnictví, lovu a zemědělství, všechny tyto příčiny úmrtí ptáků jsou v součtu nižší, než roční mortalita způsobená kočkami.

A upozornil, že stát i Evropská unie ročně vynaloží obrovské částky na ochranu biodiverzity. Investice na ochranu životního prostředí dosahují v Česku v posledních letech roční úrovně zhruba 30 miliard korun (V roce 2023 to bylo celkem 36,6 mld. korun).

„V tomto ohledu tedy za ornitology můžeme zcela podpořit petici, abychom získali nějakou kontrolu nad počtem koček. Rádi bychom, aby se legislativně regulace koček upravila,“ dodal Lukáš Viktora

Děláte to rádi, a jestli ne, tak to nedělejte

Při otevřené rozpravě se o slovo přihlásil senátor a bývalý starosta Bohumína Petr Vícha, který zdůraznil, že v Bohumíně mají paní, která se o kočky stará, jmenuje se paní Kocurová a vede spolek Kočky Bohumín, z. s. Podle jeho slov jí samozřejmě na to jako obec přispívají. „Protože bez ní bychom to nebyli schopni zvládnout,“ řekl. Na druhé straně není zastáncem toho, aby se zase zaváděly další povinnosti pro obce.

Ale děkuji poslednímu řečníkovi (Lukáš Viktora, pozn. autora). Teď jsem konečně pochopil, v čem je ten problém: Zastřel kočku, zachráníš ptáka, když bych to měl říct hodně brutálně a to dokážu pochopit, že to problém je a že to má opodstatnění se tím zabývat. Ale těm předchozím řečnicím: Předpokládám, že je to vaše záliba... Ne? Tak to nedělejte, já vám nemůžu nic jiného poradit, jestli říkáte, že se ani nevyspíte a ještě kvůli tomu trpí rodina a nemůžete vydělávat. Tak to nedělejte. To není povinnost žádná se o to starat. Já chápu, že k tomu máte nějaký vztah,  jako u nás ta paní Kocurová a my ji máme rádi a podporujeme ji. Ale když se přestane o ty kočky starat, tak my ji nemůžeme potrestat, je to její záliba a dělá to ráda,“ řekl senátor Petr Vícha.

Příspěvky pro paní Kocurovou a Kočky Bohumín, z. s.

My jsme paní Kocurovou oslovili, ale do vydání článku neodpověděla. Nicméně, podle oficiálních údajů z roku 2019, Bohumín na městský psí útulek přispívá ročně 1 milion korun. Na kočky ročně vynaloží 20 tisíc korun. To by sotva stačilo na kastraci dvaceti koček (u smluveného veterináře), nemluvě o veterinárních výlohách, dotaci na pobyt v útulku nebo krmivo (připomínám, že Felisicat vynaložil za rok finance 1,8 milionů korun na péči o kočky).

Takže se můžeme jen domnívat, jak „moc ráda“ to paní Kocurová dělá. Spíš vidí problém v množství koček na ulici, stejně jako ostatní dobrovolníci, kteří pomáhají a ví, že to stěží bude dělat někdo jiný, nebo obec.

„Víte, kolik bude těch koček venku, když to přestaneme my dobrovolníci dělat? Nebude jich 30 tisíc, ale budou to statisíce, další roky miliony,“ okomentovala tuto problematiku Eva Hulcová.

Proti je i ministr zemědělství

Senátor Petr Bazala upozornil na to, že už na Podvýboru zemědělském chtěl, aby petice byla vzata jako důvodná. Tomu se bránil především ministr zemědělství Marek Výborný, aby se tato tematika řešila celoplošně, podle něho je to lokální problém, který by měly řešit obce a kraje.

Podle senátorky Kovářové se o sebe kočka postará

Dále si vzala slovo i senátorka Daniela Kovářová: „Já děkuji za úplně novou oblast, do které jsem předtím vůbec nepronikla. Děkuji petentům. Žiju na vesnici a mám psy i kočky, měla bych k tomu dva argumenty. Možná stojí za to se zabývat nějakou komplexní právní úpravou  koček, ale nelze říct, že právní úpravu psů vztáhneme na kočky. Protože kočka je úplně jiné zvíře než pes. Už jenom to, že se kočka o sebe postará, zatímco pes ne,“ řekla Daniela Kovářová, a to zvedlo ze židle právě dobrovolnice, které se starají o zraněné a nemocné kočky z ulic.

Zmínila, že stát přistoupil k čipování psů, protože se množily případy napadení psem, aby bylo dohledatelné očkování a informace o majiteli (což ani čtyři roky po zákonné povinnosti čipování stejně nezjistíme, jelikož valná většina čipů není registrována, a tím jakoby nebyly). Ale u koček tento problém není, a vrátila se ke zmíněnému lovu ptáků.

Což mohu potvrdit, moje kočka občas ptáka přinese a těžko se s kočkou debatuje o tom, že některé druhy ptáků jsou chráněné, a že má lovit jenom ty nechráněné,“ dodala.

Dále zmínila, že se problematikou bude zabývat, aby byla připravena, protože nyní si za 35 let, co žije na vesnici, nevybavuje nic negativního, co by se v souvislosti s kočkami stalo.

Pes a kočka jsou si rovni

Pes a kočka spadají do stejné kategorie „zájmové zvíře“, pokud jsou zranění, oba patří do útulku.

Pro doprovodné usnesení, aby byla vytvořena pracovní skupina, která by vypracovala body, o kterých by se následně mohlo hlasovat, zda by byly implementované do legislativy, hlasovali pro pouze tři senátoři.

Uvidíme, co se stane na Petičním výboru Poslanecké sněmovny, který ještě může něco změnit (Petiční výbor je orgánem Poslanecké sněmovny, který projednává petice občanů).

Boj za vznik pracovní skupiny

Za změnu legislativy a vytvoření pracovní skupiny, která se touto problematikou bude zabývat, se již dva roky snaží také Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova s velkou účastí senátorky a zpravodajky Petičního výboru Jaromíry Vítkové. Pracovala jako vedoucí odboru životního prostředí v Brně, kde podporovala kastrační program a problematikou koček se zabývá přes deset let.

„Udělala jsem si dotazníkové šetření. Ze 120 oslovených obcí se mi vrátilo 40 odpovědí a všechny mají problém s kočkami. Krajská veterinární správa v Brně také tvrdí, že je potřeba s kočkami něco dělat, ale nikdo se o tom nechce bavit,“ upozornila Jaromíra Vítková.

Kastrace koček je nejideálnější řešení, říká welfarista

„Jedním z nejúčinnějších nástrojů boje za snížení stavů toulavých, přesněji ferálních (neboli zdivočelých), koček je důsledné provádění kastračních programů. Potvrzují to data ze zahraničí,“ říká welfarista a ředitel odboru ochrany pohody a zdraví zvířat na Městské veterinární správě v Praze Martin Jánošík.

A dodává: „Je na místě, aby si kompetentní autority provedly finanční rozvahu nákladů na dlouhodobou péči o kočky versus kastraci versus škody na životním prostředí a samy zvážily cenu sanace prostředí ve střednědobém horizontu a nemyslely jen na okamžité náklady.“

Podle Jánošíka se v dohledné době dočkáme povinnosti označování koček mikročipem na území Evropské unie. Evropská komise připravuje právní předpis, který by takovou povinnost ukotvil.

Co dál

Doporučení pro kočičí spolky i dobrovolníky: Nahlašujte nálezy koček na obce, vyžadujte od nich finanční součinnost, která pro ně z legislativy vyplývá. Společný tlak, napříč republikou je to, co by mohlo pomoci.

Vřele vám také doporučujeme, pokud se vás nějaké téma dotýká, sledujte pozvánky na výbory a účastněte se jich. Uvidíte a uslyšíte mnoho zajímavých věcí.

K tématu

Svět zvířat

„Do dobrých rukou“ aneb Jak většinou končí namnožené kočky

K tématu

Svět zvířat

Už by měla luxusní auto, ona místo toho platí veteriny a zachraňuje pouliční kočky v Kataru