Nezodpovědnost a nezájem nahrávají kočičí kalamitě, útulky praskají ve švech

„Máme 13 karanténních boxů, které jsou neustále plné – v tuhle chvíli březích koček a odrostlých koťat. Pořád se držíme na maximu naší kapacity, což je 50 zvířat,“ popisuje Nicole Roušalová z útulku Felis silvestris na okraji Prahy. V dalších pražských nebo kladenských útulcích je situace obdobná. Důvodem je i malý zájem lidí o adopce. „Jedno kotě umístíme a pět jich vzápětí přijmeme. Lidé mají největší zájem právě o koťata, takže starší kočky v útulku zůstávají,“ osvětluje Roušalová jeden z důvodů, proč útulky nikdy nebudou zcela prázdné.

Obce neřeší, útulky nestíhají

V útulku Felis silvestris zavedli pořadník, na který zapisují kočky v nouzi. Při uvolnění karanténního boxu pak mají přednost ty, které jsou zraněné, nemocné nebo jde o malá koťata, která by nepřežila zimu. V současné chvíli je na pořadníku 15 zvířat. Že by mělo být líp, se nezdá. „Počet zvířat v nouzi se neustále zvyšuje a spolupráce s obcemi je de facto nulová. Kdyby se každá z nich zhostila své povinnosti postarat se o toulavá a opuštěná zvířata na jejím území, situace by se zlepšila,“ dodává Nicole Roušalová.

S tím souhlasí i Alžběta Blašková z Útulku Tibet na jižní Moravě a k nezájmu obcí přidává i řadu zažitých mýtů. „Stále se setkáváme s tvrzením, někdy přímo od veterinářů, že kočka by měla mít jednou za život koťata. Někteří veterináři také odmítají kočky kastrovat dříve než v roce i přesto, že mohou zabřeznout už v půl roce věku,“ říká Blašková, která se v útulku stará o stovku nemocných a hendikepovaných koček. I tady jsou karanténní boxy stále plné a příjem dalších zvířat tak vázne.

Dalším důvodem, proč se spolky a útulky neustále pohybují na hraně stopstavů, je zanedbání prevence. „Když nám lidé ohlásí 20–⁠30 koček na jednom místě, tak se od nich pak dozvíme, že před dvěma lety tam vídali jen jednu kočku, která kdyby se v tu dobu vykastrovala, žádný problém nevznikne,“ zlobí se Alžběta Blašková a za pravdu jí dává i Martina Schmidtmayerová Pohorská ze spolku Kočky České Budějovice. „Lidé kočky krmí, ale kastrace mnohdy začnou řešit, až když se zvířata přemnoží. Snažíme se lidem vtloukat do hlavy, že kastrace jsou nezbytné, situace je opravdu kritická,“ upozorňuje Pohorská.

Naděje na změnu?

Nejinak je tomu i na Plzeňsku. „Je u nás neustálý přetlak, denně nám volá až 20 lidí kvůli nálezu toulavé kočky nebo kvůli tomu, že nezvládli včasnou kastraci a o 10–⁠15 koček se teď nezvládají postarat,“ líčí Libuše Brzáková Pelikánová ze spolku Fousky s tím, že spolky a útulky v okolí jsou na tom obdobně. „Situace je rozhodně horší než v uplynulých letech, na druhou stranu lidé si koček více všímají a díky osvětě vědí, kam se obrátit,“ dodává Pelikánová.

I v okolí Plzně je problém s liknavostí obcí v případě dodržování zákona, který jim ukládá zajištění péče o toulavá a opuštěná zvířata na jejich katastrálním území. V loňském roce se však objevilo několik překvapivých výjimek. „Kontaktovalo nás pár obcí se zájmem o prokastrování kočičích kolonií, protože chtěly mít počty zvířat pod kontrolou. V jedné z obcí jsou dokonce natolik pokročilí, že začali pro kastrované kočky zřizovat krmné budky,“ říká vedoucí spolku Fousky.

Zákon na straně zvířat

Ze zákona o obcích a krajích, z nového občanského zákoníku i zákona na ochranu zvířat proti týrání obcím jednoznačně vyplývá povinnost se o nalezená zvířata náležitě postarat a poskytnout jim péči. „Samotná argumentace ze strany obce, že na to nemá dostatečný rozpočet, že na to nemá spolupracující útulek, případně že nezřídila útulek – toto je chybou obce, případně nějakého obecního zřízení rozpočtových pravidel, ale rozhodně nemůže být zvíře ‚sankcionováno‘ a trpět za to, že příslušná obec je ‚neschopná‘ si zajistit tuto péči,“ říká advokát Robert Plicka z Advokátní kanceláře Plicka&Partners.

Pokud se obec snaží zbavit toulavých koček vyhláškou zakazující krmení, neposkytne jim žádnou péči a zvířata následně začnou hynout, jde o porušení zákona. V tomto případě hrozí obci pokuta až ve výši tří milionů korun.